logo

Bushcraftportal.cz

Když se řekne finka……

31.01.2017 / Kategorie: Nástroje, Nože, Nožíři-představení, Oheň, Potrava, Přežití, dovednosti, Ruční výroba (Nožíří), Sériová výroba, TIPY, Zbraně, pasti / Napsal: / Komentáře: 2

Když se řekne finka, tak si většina lidí představí jednoduchý nůž s konstrukcí na trn, absencí záštity a ručkou soudkovitého tvaru z přírodních materiálů.

Najdou se nože opravdu jednoduché bez jakéhokoliv zdobení, ale jsou i vyloženě sbírkové kousky. Zažitý název finka je tak trochu zavádějící. Spíše by se mělo říkat skandinávské nože, protože se vyrábí jak ve Finsku, Švédsku tak i v Norsku.

Firem zabývajících se výrobou severských nožů je spousta. Namátkou pár nejznámějších.

Mora, Helle, Fiskars, Bahco, Ahti, EnZo, Kauhava, Stromeng a další. 

Severské nože jsou funkční, praktické a krásné. Snadno se dá propadnout sběratelské vášni, pokud se tak stane, tak máte co dělat a co sbírat. Byl jsem na návštěvě u jednoho staršího pána, který má úchylku na severské nože a má jich přes 1200 kusů. V našich končinách je finka tak trochu za exota. Nemá záštitu ani tacticool vychytávky a někdo by mohl říci, že je finka nudná. Není to tak. Je to pracovní nástroj a ten je určený na řezání a krájení.

Je celkem jedno, zda si pořídíte Moru Classic anebo finku se skládanou ručkou a zdobenou pochvou s čepelí v damašku. Tyhle nože jsou prostě na práci a je jedno, jak vypadají.

Moje velmi často používaná finka je Mora Classic. Jeden čas lítala po autě anebo se válela na stavbě, když jsem s ní řezal izolaci. Pak jsem jí očistil, obrousil a chvilku zase byla hýčkána. Mám ji rád a přitom je tak obyčejná.

Ovšem nejpoužívanější a nejoblíbenější je finka s čepelí od Puronvarsi, ale o té až později.

I v Čechách jsou nožíři, kteří dělají hezké finky. Před pár lety mi ve spárech zůstala finka od malého, tehdy začínajícího nožíře přezdívaného Kabík.

Kabík s nadšením vyráběl nože takřka na koleni. Broušení ve vaně nebo na zahradě, výheň na sporáku v bytě, docela divočina.

Jednou si vykoval čepelku z pláště ložiska a osadil jí do ručky z parohu soba. Celková délka nože 203 mm a čepel 96 mm. Čepel je 23,5 mm vysoká a 5 mm silná. Konstrukce na trn. Nůž je celkem těžký, 134 g váží bez pouzdra a s pouzdrem 185 g.

Pouzdro mi vyrobil Ondra Payma. Pouzdro v severském stylu sešité na zadní straně a tvarované tak, aby obepínalo ručku nože. Tím je nůž jištěn a nemusím se bát, že vypadne. Jednoduchý průvlek na opasek a to je vše. Nůž se velmi dobře drží, sice by mohla být ručka placatější, ale zde byl limit tvar parohu.

Čepel i přes svoji sílu neklade při řezání velký odpor. Klínový výbrus zakončený fazetkou jde do materiálu dobře. Ostří však drží méně, po nějakém čase se na ostří vytvoří mikrozoubky a řezání dřeva už není tak hladké. Naopak na potraviny je ta mikropilka stále dobrá. Myslím si, že je zde problém s materiálem, prostě plášť ložiska neznámého složení není úplně ideální. Dnes už Kabík dělá nože z prověřených materiálů a kalí podle materiálového listu.

Další finkou je damašková pecka od Tomáše Jindry -TKladivo

 

Lehoučká finka s konstrukcí na trn. Čepel je kovaná z čsn 19312 a čsn 19083 cca 120-140 vrstev. Ručka kombinace parohu, fíbru a nádoru z akátu. Celková délka nože 200 mm a čepel 91 mm. Výška čepele pak 18,5 mm a 3 mm tloušťka. Váha 91 g. Pouzdro nůž zatím nemá. Nůž je na svojí velikost lehký.

Může za to drobná čepel i tenký trn. Nůž spíš padá na zadek a to právě pro použité materiály, hodně parohu a také akát není nejlehčí. To však nevadí. Ručka je pěkně tvarovaná a nůž sedí v ruce dobře.

Čepelka je velmi dobře tepelně zpracovaná a dost dlouho si drží jedovatost. Je to velmi obratný nůž, který se nelekne žádné práce, ale pozor na páčení a další prasárničky. Na to tenhle nůž není stavěný. Je to prostě kousek na jemnou práci se dřevem a s potravinami. Určitě by mu slušelo nějaké pouzdro na krk.

Tomáš to má hezky poskládané, tvarově se mi líbí a materiál a čistota zpracování je super. Pravda nevenčil jsem tuhle kudlu tak často, to je dáno tím, že nemám k němu pouzdro. Zatím. Nůž však makal doma v kuchyni, kde zkouším a testuji všechny nože. A jako pomocník do kuchyně se velmi osvědčil. Pokud se po používání hned utře do sucha, tak ani moc nechytá patinu. Přemýšlím, že si u Tomáše nechám udělat vyřezávací nůž s kratší čepelkou.

K poslednímu noži jsem si vybudoval vztah. Je nejpoužívanější finka, kterou co mám.

Čepel jsem vyhrál v soutěži na nožířském festivalu Knifest 2013 a Ondra Payma mi dodělal skládanou ručku a také pouzdro.

Čepel pochází z Finska z dílny Puronvarsi, kde se vyrábí nože od roku 1850 a nožířské umění se předává pěkně v rodině. Na fotce děda a vnuk.

Když se mrknete na fotky z dílny, tak to žádný zázrak není a přesto od nich chodí čepele jako, když střelí.

Tu co mám já má ve hřbetu 6 mm a klínový výbrus až do nuly. Když vidím, jak a na čem to brousí, tak musím sklonit hlavu a jen šoupat nohama. Masakr. Kdo se kdy pokusil vyrobit nůž, tak musí z tohoto výbrusu sednout na zadek.

To samé si myslím i o práci Ondry Paymy, který dodělával ručku a pouzdro. Je to hodně šikovnej kluk a na jeho představení se můžete podívat zde.http://bushcraftportal.cz/2013/01/1945/

 

 

Ručka je skládaná ze sobího parohu, kůže a finské břízy.

Celé je to nasazené na trn, slepené a pak vybroušené. Ondra mi udělal tu ručku mohutnější, aby mi sedla. A povedlo se. Není nad to nechat si udělat nůž na míru. Pouzdro je kožené v severském stylu a je sešité na zadní straně. Nůž do něj zaklapne s hlasitým klapnutím a nevypadne, ať děláte, co děláte.

Celková váha i s pouzdrem je 192 g a samotný nůž váží 127 g. Délka nože je 227 mm a čepel má délku 115 mm. Výška čepele 22,6 mm a tloušťka je 6 mm.  Ta tloušťka jistě mnohé vyděsí. Ale nemusí. Je to nejřezivější nůž, který mám. Kovaná čepel z uhlíkové oceli 80CrV2.

Klínový výbrus je od hřbetu až do nuly. Brousím na kameni 3000grit a stačí pár tahů a je to jako břitva. Pravda je, že třeba chlupaté dřívko s ním jde obtížně, protože stačí jen malinko změnit sklon a jste moc hluboko v materiálu. Tepelné zpracování výborné, ostří drží hodně dlouho a dobře se brousí. Stále jsem z tohoto nože nadšený a to mi těch kudel prošlo rukama hodně.

 

Sice je konstrukce na trn, ale i přesto jsem s nožem štípal třísky a vše zvládnul. Jak ostří, tak i ručka. Rád tenhle nůž nosím na šňůrce na krku anebo u pasu.

Ještě jsem si říkal, že si nechám udělat od Ondry zdobený nůž a fajfku, ale to až budu mít nějaké kulatiny. Pro inspiraci přidávám jeho skvělé výtvory.

 

Severské nože, kterým obecně říkám finky, mám rád. Jsou jednoduché, funkční a tradiční. Na severu můžete v každém obchodě narazit na takové regály.

 

 

Jak už jsem psal na začátku, finky jsou návykové. Hezký den přeje Kraken

2 komentářů

  1. Vojta
    dne 2.2.2017 v 21.24

    Vím, že těch nožířů by se tu mohla vypsat spousta, ale podle mě určitě stojí za zmínku Želva, sice se na finky přímo nespecializuje, ale pár těch jeho jsem už v ruce měl a je to paráda, hlavně je to člověk, co dokáže i takhle klasický téma jako je finka pojmout dost netradičně a rozhodně zajímavě

  2. purschack
    dne 3.2.2017 v 7.19

    puronvarsi fesaka jsem mel tu cest vyzkouset a mohu potvrdit.. ackoliv na hrbetu pusobi velmi masivne.. tak ta jedovatost je totalne ukrutna.. pro cloveka ktery si bude chtit v prirode vyvrhnout nejakou tu zvirenu pecka.. rucka tak akorat do ruky, aby jste meli pocit ze drzite kus noze, ale nikde nic neprekazi, neprecniva.. dava vam pocit obratnosti..
    a mory ? no komment.. jsem zaujaty morofil 😀 neumim je nepochvalit 😀


Zanechat komentář