logo

Bushcraftportal.cz

Vaření v přírodě – Jidášovo ucho, kuskus a houbový čaj

11.11.2020 / Kategorie: Houby, Lékařství, Nástroje, Potrava, Přežití, dovednosti, Příroda, Přírodní, Tipy, návody / Napsal: / Komentáře: 2

Při jedné potulce jsem narazil na velký keř černého bezu. Měl kmen obalený dřevokaznou houbou, která se jmenuje Jidášovo ucho, někde ji najdete pod názvem …

Při jedné potulce jsem narazil na velký keř černého bezu. Měl kmen obalený dřevokaznou houbou, která se jmenuje Jidášovo ucho, někde ji najdete pod názvem boltcovitka bezová.

Rozhodl jsem se, že si ho druhý den nasbírám a zakomponuji do jídla uvařeného v lese.

O tom bude dnešní článek.

Napřed informace o houbě.

Jidášovo ucho najdeme celoročně na odumřelém dřevě černého bezu a někdy i na buku. Ale černý bez je jistota. Dá se lehce identifikovat a roste na krajích lesa, podél cest na mezích a podobně.

A právě na odumřelém bezovém dřevě se nachází ucho Jidášovo. Pokud je vlhko, tak jsou ouška nacucaná vodou a vypadají na pohled i dotek jako uši.

Pokud jsou suchá, tak se nic neděje, stačí je na chvilku namočit a nabobtnají. 

Ucho Jidášovo je houba, hojně používaná v čínské kuchyni i medicíně. 

Chuť je méně výrazná a neruší ostatní chutě v jídle.

V tradiční čínské medicíně se ucho Jidášovo v různých podobách používá například proti zánětům, ke stimulaci imunitního systému, k hojení ran, posílení psychiky nebo třeba  regeneraci pleti a vlasů, dále při onemocnění slinivky břišní, ke snížení hladiny cholesterolu, jako prevence proti ateroskleróze a hypertenzi. Díky obsahu blahodárných glukanů se mu přisuzují i protirakovinné účinky.

Tato houba si své jméno údajně vysloužila kvůli příhodě s Jidášem, který se na bezince oběsil po své zradě. Po jeho odříznutí na kmenu vyrazila tahle houba.

Takže Jidášovo ucho. 🙂 

Vrhneme se na vaření. Ucho jsem si nasbíral, pár kousků suchých a nějaké syrové. 

Vzal jsem si sebou základní vybavení na vaření. Plynový vařič, nerezovou pánev, hrnek, kupilku, nůž. K tomu trochu másla, sůl a pepř, tabasco, kuskus a med do čaje.

Pokud budete používat suché houby, tak je lepší je na hodinku namočit. Pokud je budete rovnou vařit, tak se nic nestane.

Doporučuju vařit alespoň 30 minut. Pokud budete používat odvar z houby jako čaj, doporučuje se vařit hodinu až dvě. Já to v přírodě povařím půl hodiny a pak je v čaji chvilku nechám odpočinout.

Mezitím si nakrájím cibulku a na másle jí do zlatova osmažím. Vyndám ušiska a nakrájím je na tenké proužky. 

Pozor! Jak jsou houby nacucané vodou, můžou při prudkém smažení prskat. No, někdy i explodovat. 🙂 Tak proto je krájím na malé kousky, aby se nemělo co natlakovat.

Do osmažené cibulky hodím uši, osolím a smažím. Stačí pár minut. 

Zapomněl jsem na kuskus, který jsem si napřed zalil vroucí vodou, a teď odpočívá v krabičce. To bohatě stačí, než udělám houby, tak se kuskus pěkně nasaje vodou a bude připraven k další úpravě.

Když jsou houby osmažené, přihodím kuskus a trošku osolím a opepřím. Lehce promíchám a nechám prohřát.

A už je hotovo. Někdy dochutím chilli nebo tabascem, podle toho co je po ruce.

Chutná to skvěle a je to jednoduché a rychlé.

Mezitím co jsem si dal oběd, mi chladnul čaj. Ten si dochutím medem. Podle délky vaření vypadá jako černý čaj, trochu tak i chutná, ale jen lehce. Jen teda voní po houbách. 

Mně to nevadí, nečuchám k němu, ale jen ho piju.

Takhle to mám rád, žádné zbytky a všechno pěkně zužitkovat. 

O Jidášovu uchu se zmiňuju velmi často, ale stále narážím na neznalost téhle zajímavé houby. 

Mrkněte a třeba Vám zachutná. Já ho můžu doporučit. 

Tak hezký den přeju. Kraken 

2 komentářů


Zanechat komentář