POPIS: Statná vytrvalá bylina se silným oddenkem a dlouhými výběžky. Brzy na jaře vytváří jednoduché, šupinaté stvoly, ukončené bohatým hroznem květů nebo latou. Květní úbory jsou pleťově růžové nebo bělavé, s bledě růžovým nádechem. Za květu je až 40 cm vysoká, v době vytváření plodu až 1 m. Listy tvoří bohaté přízemní růžice. Jsou okrouhle nebo tříhranně srdčité, mělce chobotnatě zubaté, na rubu nejdřív šedoplstnaté, později olysalé. Plod ( nažka ) je opatřen špinavě bílým chmýřím. – Kvete od března do května. Nepříjemně páchne.
VÝSKYT: Devětsil je rozšířen po Evropě. U nás roste hojně na březích řek a potoků, ve vlhkých lesích a na loukách, většinou pospolitě, od nižiny do horského pásma.
UŽÍVANÁ ČÁST: Oddenek. Lidově se užívá také list.
SBĚR A ÚPRAVA: Oddenek se sbírá časně na jaře, rychle se omyje a ve stínu suší. Umělá teplota nesmí při sušení překročit 40˚C. Droga má nepříjemný pach. Chuť má nahořkle aromatickou.
ÚČINNÉ LÁTKY A PŮSOBENÍ: Obsahuje hlavně 0,1 % silice, hořčinu, slizové látky a tříslovinu. Obsahuje asi 1 % petasinu, kyselinu angelikovou, isopentasol, hořčiny, inulin
a sirné sloučeniny.
Působí protikřečově především u chorob dýchacích cest. Podzemní části devětsilu byly vždy pokládány za vhodný prostředek k utišení kašle. Poslední práce ukazují, že ve srovnání s papaverinem se extrakt devětsilu vyznačuje lepším účinkem spasmolytickým. Působí močopudně a proti zácpě a hlístům.
UŽITÍ: Vnitřně v nálevu ( 1 čajová lžička řezané drogy na šálek vody třikrát denně ) nebo v prášku, též s vínem, medem, s rýžovými nebo ovesnými vločkami při kašli, horečkách
a potížích s močením. Zevně v obkladech při špatně se hojících ranách, hemoroidech apod.
POZNÁMKA: Rostlina roste na stejných místech jako podběl. Často se s ním zaměňuje, ačkoliv devětsilové listy jsou mnohem větší a dužnatější.
Informace o bylinkách jsou převzaty z různých odborných knížek.
