Gabreta – nůž do přírody v podání Mudžahedina

Když jsem zde na fóru na Mudžahedinově vlákně viděl jeho nože, zaujaly mě jak stylem, tak kvalitou a čistotou zpracování. Kontaktoval jsem ho, slovo dalo slovo a zárodek Gabrety byl pomalu na světě.V té době Přemek dokončoval Šaríju, která se tvarově i materiálově hodně blížila mé představě ideálního nože na ven.Z tohoto nože jsme vycházeli, je to vlastně upravená Šaríja, kterou jsem si pro sebe přejmenoval na Gabretu (starověký název šumavského pohoří).

Po domluvě jsme pozměnili tvar rukojeti tak, aby její ukončení zabraňovalo vyklouznutí nože z ruky při sekání a lehce pozměnili tvar čepele. Posunuto bylo zdrsnění na hřbetu nože pro opěru palce v poměru k choilu tak, aby byl úchop co nejpohodlnější.

Zbýval výběr materiálu. Protože poslední dobou dávám přednost spíš uhlíkovým čepelím před nerezovými, byla téměř jasná volba ocel 19314 (kaleno na 58 HRC), se kterou už mám navíc vynikající zkušenosti z nože od Ládese (Prcek), který používám dost často a rád.Domluvili jsme se na povrchové úpravě čepele leptáním, které dodává povrchu šedý polomatný odstín.
Při výběru materiálu rukojeti padla volba na dřevo, protože jsem chtěl, aby nůž působil více přírodnějším dojmem než oblíbené kousky, které jsem do té doby používal. Přemek měl na výběr širokou škálu různých druhů krásného dřeva, ale osobně preferuji spíš naše tuzemské dřeviny, tak jsem nakonec po delším vybírání zvolil ořech.

Kožené pouzdro k tomuto noži bylo téměř samozřejmostí, jen jsme upřesnili jeho tvar, konstrukci, barvu a ještě jsem si vymyslel kapsičku na „blbůstky“, aby to Mudžas neměl tak jednoduché, ale hlavně se mě pouzdra tohoto typu vždycky moc líbily.

No a pak už zbývalo obrnit se pořádnou dávkou trpělivosti a čekat. Nutno dodat, že mě během té doby Přemek informoval o tom, v jakém stádiu se výroba nože nachází, za což jsem byl rád, ale přeci jen to ještě víc dráždilo mojí trpělivost.

Když nůž po nějaké době dorazil a rozbalil jsem balíček, doslova mně „spadla čelist“. Pouzdro i nůž byly nádherně zpracované do posledního detailu a přesně podle mých představ a ani po důkladném zkoumání jsem na něm nenašel žádnou nedotaženost. Čepel nože respektive klínový výbrus je vytažen hodně do jedovata, takže nůž i přes svojí relativní mohutnost řeže jak ďas, což byla priorita.Rukojeť precizně vytvarovaná sedí jakoby byla dělaná přesně na mojí ruku a nůž je celkově dobře vyvážený, nemohl jsem se tudíž dočkat, až budu mít víc času, abych mohl Gabretu pořádně vyzkoušet v praxi.

Sekání,štípání,hrubší práce
Byl jsem hodně zvědav, jak si dost jedovaté ostří Gabrety povede při hrubších pracích. Proto jsem využil první příležitosti vyrazit s nožem na delší dobu do lesa a možnosti to v praxi vyzkoušet. Začal jsem opatrně spíše měkčími dřevinami,smrk,borovice,bříza,olše.

Sekání i štípání jde s nožem velmi dobře, odhaduji, že v tomto je Gabreta na úrovni Heavyho od Ka-Baru. Při svižnějších úderech čepel do dřeva proniká hodně hluboko a díky tomu někdy dá i trochu víc práce nůž z materiálu vytáhnout, nicméně záseky jsou čisté, hladké a hluboké. Rukojeť je v pohodě, nikde netlačí a dobře v ruce sedí, je velmi pečlivě vytvarovaná. Ačkoliv dřevo nemá přilnavé vlastnosti kratonu, za pomoci pojistné šňůry (přeci jen má nůž tendence vyjíždět z dlaně) je to práce pohodová a nůž na běžné tábornické aktivity tohoto typu naprosto vyhovuje.

Čepel nejeví známky nejmenšího poškození a zachovává si i svojí velmi dobrou ostrost. Pokusil jsem se i přitvrdit, abych měl přibližnou představu, kam až můžu zajít. Do připraveného vysušeného tvrdého dřeva (buk,javor,jasan) jsem prováděl velmi razantní záseky a nožem zaklesnutým v materiálu jsem si lehkým páčením do stran pomáhal ven. Odseknutý materiál se tím odštípával, ostří nože bylo tímto značně namáháno. Po prvotní zběžné kontrole jsem na ostří nenašel žádné známky vyštípnutí nebo vyhnutí, až doma po důkladném zkoumání jsem na jednom místě objevil lehoulinké vyhnutí,pouhým okem téměř nepostřehnutelné, stačilo lehce přetáhnout na břidlici a vše bylo zase téměř v původním stavu. V místě vyhnutí však přeci jen zůstala nepatrná vlnka zjistitelná pouze hmatem (přejetím prstem po boku fasety).

Vzhledem k tvaru ostří a fasety si myslím, že nůž obstál velmi dobře i při tomto „prasení“, ačkoliv jsem přesvědčen, že „kolenový test“ by už čepel takto bez úhony neustála. Ale hlavní požadavek byl,aby nůž především dobře řezal a toto je druhá stránka věci, nicméně po menší úpravě(zvětšení úhlu fasety) by se odolnost a houževnatost ostří určitě znatelně zvýšila. Jde jen o to, jestli je to opravdu zapotřebí,měl jsem o čem přemýšlet…

Řezání,krájení ořezávání(dřevo)

S nožem jsem během testů, ale i po jejich dokončení, zkoušel v lese a na zahradě řezat kde co, aby vypluli na povrch nějaké tvarové nedostatky, případně abych zjistil možnost jejich úprav nebo vylepšení. Musím říct, že jsem zatím na žádné nenarazil, s nožem se nedá v tomto pracovat s takovou lehkostí jako např. se Stěrkhem-1 od Kizlyaru, který je na podobnou práci přímo stvořen, ale i přes větší rozměry a váhu Gabrety (přeci jen je to nůž na hrubší tábornické práce) se s ní dělá ve srovnání s noži stejné kategorie velmi dobře.Tvar je šikovně a účelně řešený a hodně práci usnadňuje. Velikou výhodou je choil, který plynule vychází přímo z rukojeti a není umístěn až před záštitou (jako například u RAT-7,RD-7 apod.), čímž je jeho použití přirozenější a zbytečně nezkracuje délku ostří. Podobně je řešen i Heavík od firmy Ka-Bar a i u něj se mi v praxi tato konstrukce velmi osvědčila. Když už jsme u toho, tak právě tady je jediné místo, které jsem lehounce poupravil (přechod choil-ostří). Při práci se sice ukazovák se začínající hranou ostří do kontaktu tak snadno nedostane, ale přesto jsem ji trochu zakulatil, mám z toho lepší pocit.

Zpět k řezání – už jsem se zmiňoval, že u ostří byl při výrobě kladen důraz na řezivost a tady se to výrazně projevilo, nůž dřevem prochází velmi hladce a ani menší suky mu při ořezávání nekladou větší odpor. Tvarovaná a dokonale zaoblená rukojeť v dlani sedí velmi dobře a při delší práci nikde netlačí. Velikostně je vhodná pro střední až větší ruku. Při dlouhodobějším řezání za pomoci tlaku palce na zdrsněný hřbet čepele začnou zoubky trochu do prstu tlačit, ale je to drobnost, která se dá velmi rychle napravit jehlovým pilníkem, prostě hranky zakulatit. Já to jako nutnost nevidím, nevadí mě to. Když to shrnu,tak na zmiňované práce je nůž i přes svojí velikost velmi dobře použitelný.

Příprava jídla,kuchyňské práce
Tady jsem se Gabretu snažil hodnotit na základě poznatků během delšího období, při kterém jsem nůž opakovaně průběžně používal na veškeré aktivity s jídlem souvisejícími. Od vykosťování a porcování masa až po přípravu zeleniny, krájení pečiva nebo dokonce kuchání ryby (pstruh).
Zmiňované činnosti jsou s nožem dobře proveditelné, některé lépe (porcování hovězího masa,kuřat,apod.), některé poněkud hůře(např.dlouhodobější krájení zeleniny třeba na přípravu salátu). Tady je jediná nevýhoda váha nože, která se začne po delší „prkénkové“ práci projevovat.
Také rutinní záležitost jako je například otevření masové konzervy a namazání na chleba nebo rohlík není problém.

Tvarově je nůž vynikající,umožňuje široké spektrum různých úchopů, kterými si práci značně ulehčíme a je velmi dobře ovladatelný, to samé mohu říct o rukojeti.
Řezné vlastnosti jsem již zmiňoval, při těchto pracích jsou velké plus tohoto nože. Velmi dobře je použitelný např. na krájení pizzy, kde je kombinace jedovatého ostří a větší váhy naopak výhodou.
I přes to, že nůž je určen především na těžší práci na vandru v přírodě, příprava pokrmu jak venku pod oblohou tak v kuchyni s ním při troše šikovnosti není žádné utrpení a v některých činnostech si vede velmi dobře.

Leptaný povrch čepele drží vcelku dobře, nikde jsem nepozoroval, že by se nějak znatelně odíral nebo se výrazně poškrábal. Při styku s agresivnějšími látkami jako je cibule nebo ovoce se na čepeli i přes tuto povrchovou úpravu ukáží mapy, které ovšem nejsou zdaleka tak viditelné jako na jiném mém noži z tohoto materiálu(19314), který má čepel bez povrchové úpravy. Někomu by to možná mohlo vadit, ale kdo upřednostňuje uhlíkovky před moderními nerezovými materiály, je tomu rád. Jak na fórum jednou někdo hezky poznamenal, “alespoň je vidět, že nůž žije“. Dřevo na rukojeti je při styku

s vodou nebo jinými látkami jako je krev,šťáva z ovoce apod. také v pohodě, díky jeho napuštění lněným olejem snáší veškeré znečištění velmi dobře a většinou stačí jen opláchnout vodou a otřít do sucha.

Úprava ostří nože
Během testů, respektive ještě před dokončením recenze,jsme se po zvážení s Přemkem domluvili na menší úpravě ostří. Jakkoliv jsem byl nadšen z vynikajících řezných vlastností Gabrety, přeci jen je to nůž určen spíš na větší zápřah při táboření a ta malá vlnka na čepeli po sekání tvrdého dřeva mi nedala spát. Mudžas zbrousil fasetu (tak o 1,5mm) a lehce zvětšil její úhel. Tím ostří dostalo mnohem odolnější charakter, ale přes to si zachovalo velmi solidní řezné vlastnosti, i když už ne tak „žiletkoidní“ jako při předchozí úpravě. Podle mého názoru a dosavadních zkušeností to je pro nůž tohoto typu vhodnější. Hned jak byla možnost nůž po úpravě vyzkoušet, pustil jsem se

do toho.Tentokrát se ani po řádném prasení na vyschlém a sukatém dřevu, páčení v seku a podobně, na čepeli neukázal nejmenší problém a zůstala nedotčena bez nejmenší známky poškození, takže s úpravou jsem spokojen.
Ještě před úpravou, tzn. s původním jedovatým ostřím, Mudžas provedl menší test, jehož výsledek je docela zajímavý. Několikrát nožem přesekl 2mm silný mosazný drát, ostří po té nejevilo známky poškození a byly na něm viditelné jen otlaky po mosazi. Potom dvakrát přesekl tvrdší svářecí drát, to už bylo na ostří poznat , po jednom seku bylo lehounce vyhnuté a po druhém se ukázal malinký zoubek, ale nic tragického.V každém případě si nůž,jmenovitě jeho ostří, vedlo při takto brutálnějším testu velmi dobře, přihlédneme-li k tomu, jak bylo vybroušeno. Výsledky testu jsou nafoceny.

Pouzdro
Pouzdro, které Přemek k noži vyrobil, si zaslouží samostatnou kapitolu. Je hodně masivní, vyztužené dutými nýty, z kvalitní kůže, perfektně a čistě zpracované a v neposlední řadě velmi líbivé. Jeho výrobě předcházela delší debata a moje výmysly, kterými jsem Přemka asi dost potrápil (tvar, způsob úchytu na opasek, kapsička na kravinky a její velikost), ale výsledek podle mě stojí za to. Nůž v pouzdře sedí bezvadně a společně tvoří dokonale harmonický celek, který i po zavěšení na opasek působí elegantně a neagresivně.

Později jsme se dohodli na přidání pojistného pásku s drukem (na kterém jsem původně netrval) a tím zvýšení možností uchycení nože na výstroj.

Závěr
Nůž absolvoval mnoho testů a „pokusů“, snažil jsem se, aby byl použit na širokou škálu činností a to po delší dobu a opakovaně, abych se opravdu projevily všechny jeho vlastnosti.

Osobně tento tvar na nožích považuji za jeden z nejpraktičtějších a to i u nožů lehčí kategorie, z toho jsem vycházel. V Mudžahedinově podání, kde je na první pohled patrná pečlivost při výrobě a i zkušenosti nožíře s daným typem nožů a jejich použití, se tyto vlastnosti ještě násobí. Navíc se mi moc líbí kombinace použitých materiálů, díky nimž je nůž takový „přírodňák“, což je příjemná změna.
S Gabretou jsem velmi spokojený a už se těším až společně vyrazíme na nějaký opravdu delší výlet, protože práce s tímto nožem je prostě radost.