Praktické srovnání kukri originál, kukri Ka-bar a kukri od Želvy.
S tímto nožem jsem se poprvé setkal u kamaráda, který si dva kousky dovezl z Nepálu. Ihned mne zaujala pádnost nože a velice řezivé ostří. Jedno kukri jsem si tedy odnesl domů a začal jsem s ním jezdit na vandry i pracovat na zahradě. Do té doby jsem používal dvě mačety ze železářství a na vandry jsem vozil větší nůž a sekerku. Vždy jsem toužil po noži, kterým půjde sekat klestí nebo čistit pěšina od maliní a ostružiní, nasekat a naštípat dříví a třeba i naporcovat zvíře. Kukri všechny podmínky splnilo. Je to nástroj, se kterým se dají dělat všechny popsané činnosti, stačí jen trochu pozměnit úchop ručky. Protože bydlím na vesnici, tak jsem kukri často používal při typických pracích jako jsou zabijačky. Při práci s masem a kontaktu s kostí jsem musel kolikrát použít sekáček a nebo dokonce sekeru. S kukri to nebyl žádný problém, prochází masem i kostí s chutí. Kukri mi časem vytlačilo mačety, sekerky i větší nože a jako doplněk ke kukri zůstal malý zavírací nůž a nebo nářadák.
Samozřejmě vše se časem a používáním poškodí a unaví a i v tomto případě jsem musel svoje nepálské kukri několikrát opravovat. Jako první jsem řešil uvolněné mosazné kování, které bylo zalito jakousi pryskyřicí a ta se časem uvolnila. Nemaje epoxid jsem okolí kování vyplnil silikonem a na nějaký čas byl pokoj. Pak praskla ručka z rohu a celkově se ručka začala hýbat. Po rozklepání trnu byl zase nějaký čas pokoj, ale v tu dobu už ve mne zrálo rozhodnutí nechat si udělat kukri od nožíře. Přece jen sloužil už 9let.
Využil jsem nemoci, přihlásil se na knife.cz a studoval příslušná vlákna a nožířské galerie. Nechtěl jsem žádné
okrasné nebo umělecké kukri, potřeboval jsem funkční pracovní nástroj. Volba padla na kováře a nožíře Jirku Hrálu (želva), který sám kukri používá a má určité vědomosti o tvaru a vyvážení tohoto nástroje. Dále proběhla konzultace s Petrem (P.), který velice ochotně a podrobně nakreslil a okótoval kukri ze své sbírky.
Jako materiál bylo použito listové pero z Mercedesu. Jedná se o volnou kopii druhoválečného modelu MK43. Jirka si dal spousty práce, aby dodržel vše tak jako na originále a při práci zjistil, že vše, co se na kukri nachází, má svůj význam. Vše má svůj smysl a dohromady napomáhá pevnosti a vyvážení kukri. Oproti originálu byl vykován zpevňující a zároveň odlehčující žlab a jiné pouzdro.
Toto kukri již používám rok a půl a celou dobu používání si hraju s myšlenkou porovnat ho s jinými.
Rozhodl jsem se proti sobě postavit tyto kousky.
První je nepálský (originál) v klasickém provedení s pouzdrem z kůže vodního buvola, ručkou z rohoviny
a mosazným kováním.
Druhé je želvou vyrobené kukri s ořechovou ručkou a opletem z jelenice. Pouzdro dřevěné, potažené
kůží s koženým lůžkem.
A třetí je půjčený Kabar kukri machete s kratonovou rukojetí a nylonové pouzdro.
Nebudu zde řezat papír a holit se. Na toto nůž není určen. Zaměřím se hlavně na sekání a řezání. Kolikrát se dostanu do míst, kde si potřebuji proklestit cestu rákosím, kopřivami, ostružiním, nebo náletem mladých hustých stromků. Tam je kukri lepší než
sekera a je srovnatelné s mačetou. Jen kukri má díky zakřivení výhodu, že si odseknutý kus jednoduše odhodíte z cesty. Při prosekávání cesty roštím má velkou výhodu lehčí a obratnější kabar a klasik, želvák si vede dobře, ale není to žádná legrace ohánět se 800g kudlou. Ve větším roští vyniká nejmenší klasik, který byl díky své váze a délce jasným vítězem.
Dále přijde na řadu sekání.
Sekal jsem několik druhů dřeva – bříza, jedle, dub, borovice, vše je několik týdnů pořezané a nestačil to nikdo uklidit. Některé dřevo je seschlé a také jsem zkusil několik syrových bříz, které stejně čeká porážka. U mokrého dřeva nejsou tak velké rozdíly..
Kabar se zakusuje hodně hluboko a někdy se mu musí ven ze dřeva pomoct.
Klasik jde také hodně hluboko a pak se jakoby zarazí o hřbet, být o trochu tenčí, tak věřím, že jde ještě hlouběji.
To želvák se zakusuje ideálně a díky žlabu mu nic nebrání, aby šel do hloubky. Žlab napomáhá i tomu, že ho materiál skoro vůbec nesvírá. Také díky své váze ho nemusím do seku nutit a tím pádem se s ním méně nadřu.
Zde vítězí želvák, za ním pak kupodivu klasik, ale jen o chlup třetí je kabar.
Kabar jsem odsunul díky častému svírání ve dřevě a tím i pomalejšímu sekání, musí se buďto sekat méně hluboko a nebo se trápit s páčením nože ven.
U suchého dřeva je to opačné, nejlepší výsledek má kabar, zakusuje se do dřeva hodně hluboko díky své malé tloušťce . Ostatní nejdou tak hluboko a dá to větší práci než s kabarem. Zde je jasný vítěz kabar, pak klasik a jen o chlup za ním je želvák.
Dále jsem se snažil opracovat kmínky a připravit kolíky.
U nožů této velikosti je lepší kolík do špičky osekat než ořezat. U osekávání kolíku rozdíly nejsou, ale při řezání je zase výhoda lehčího a obratnějšího nože (klasik).
Řezání bylo nejpříjemnější u klasiku a pak u želváka, u kabaru začíná ostří dál od rukojeti, stačilo by jen dobrousit blíž k ručce a bylo by vše OK. Tuhle řezací část jsem rozšířil i o úpravu dřeva na hranol. Zase je lepší materiál osekávat než řezat, při této délce čepele se dá kukri použít i jako poříz, stačí jen jednou rukou držet za rukojeť a druhou za konec čepele. Tímto způsobem se dá i s takhle velkým nožem pracovat velice jemně a dřevo se dá krásně upravit dle potřeby.
Na tuhle práci byl nejlepší želvák, díky své délce a váze jsem nemusel vynakládat na hoblování tolik energie, hned za ním je klasik a nakonec kabar, u kterého tato činnost nebylo zrovna příjemná, jednak díky baculatější čepeli a také díky černění, které po dřevě moc neklouzalo.
Při zatloukání kolíků do země jasně vyhrál kukrák díky velké ploše a váze, klasik nemá tak širokou čepel, zase se dá tlouct hřbetem a kabar v tomhle prohrál. Nedá se s ním díky tenké čepeli pořádně tlouct na plocho ani hřbetem.
Při štípání a používání tlouku byl nejlepší želvák, který díky své délce nabízel dostatečný přesah čepele a tím i větší plochu na použití tlouku. Naopak kabar propadl díky falešnému ostří u špičky, které po nějaké době spíš rozštípalo tlouk, ale samozřejmě že se s ním štípat dá.
Pokusil jsem se vykopat díru na ohniště, samozřejmě že je lepší na to použít špičatý klacek a nebo si vyrobit lopatku. Dejme tomu že není čas, a tak jsem kopal. Vyříznutí drnu není problém ani u jednoho nože, u kopání také nejsou rozdíly, až při použití jako
lopatky je znát výška čepele, tím pádem vyhrál kabar a prohrál klasik.
Příprava jídla:
Další činnost je příprava jídla v táborové kuchyni. I přes svojí velikost se dá nakrájet sýr, salám, slanina, mrkev, cibule i česnek na tenká kolečka. Také jsem krájel houby a jablka. U hub nebyl žádný problém, nic se nelepilo ani nedrobilo, u jablka byl zase problém se silnější čepelí, která se snaží jablko rozlomit, zde vyhrál kabar. Zkusil jsem klasickou svačinu – uříznout chleba, namazat sýrem a nakrájet na kolečka česnek a cibuli.
Říznout chleba nebyl ani u jednoho nože žádný problém, cibule ani česnek jim také potíže nedělají, jen to chce změnit úchop a být trochu trpělivý. Přece jen je problém dohlédnout 30 cm na špičku nože. V mazání sýrem prohrál kabar díky svojí hrubé povrchové úpravě, na které zůstalo půl sýra ze svačiny 🙂 Při sekání kokosového ořechu vedl díky váze želvák.
Při práci v kuchyni je potřeba nakrájet i maso, krájel jsem kuřecí, vepřové i hovězí maso. U této zkoušky nebyl jasný vítěz, maso se samo rozestupovalo. Také jsem vykuchal rybu, při troše trpělivosti se dá i udělat filet. Vím, že kukri není zrovna filetovací nůž a rychlost filetování a kvalita práce tomu odpovídala. Jen při představě dělat ryby s kukri celý den mě začíná zase bolet ruka. Při porcování jsem několikrát narazil na kosti, není to žádná překážka, stačí jen lehce zatlačit a kost povolí. Opět bez vítěze.
Drobné práce:
Nakonec jsem kukráky podrobil i jemnější práci, snažil jsem se udělat podpalovač a rozdělat oheň firesteelem. U nože této velikosti mi jako praktičtější přijde opřít klacek, ze kterého chcete udělat chlupaté polínko o zem, zapřít o nohu nebo o hruď a poté hoblovat směrem od sebe. Také při škrtání je lepší opřít nůž o podložku a škrtat firesteelem. Dá se samozřejmě i klasickým způsobem, ale největší cit je co nejblíže ručce. Pokud jsem škrtal špičkou, tak jsem musel ostří naklonit tak, že jsem skoro ořezával firesteel. Nejvíce jisker dával želvák, pak kabar a nejméně jisker, teda skoro žádnou jiskru nedal klasik. S klasikem jsem oheň zapálit nedovedl. Je jasné, proč má originál u sebe malý nožík a ocílku. S těmito doplňky si už vystačíte.
Nevyráběl jsem lžičku, misku ani naběračku. Lžičku jsem dělal jen jednou a to malou kudlou a nebylo to nic moc, takže jsem tuhle disciplínu raději vynechal.
Závěr:
Pokud se chystáte na výpravu a nevíte do čeho se dostanete je kukri tím pravým nástrojem. Funguje na tenké i silné stromky jak ležící, tak stojící. Ostružiny, maliny, kopřivy, křoví, padlé stromy, prostě vše co vám překáží v cestě a nebo co by vás mohlo poranit. Tohle zvládne kukri na jedničku. Naporcujete s ním i silnější klády, sám jsem zkoušel až 45 cm, i když nejúčinnější je do 20 cm. Dokážete s ním i dřevo jemněji opracovat, odstranit kůru, udělat plochy, zářezy, čep i dlab. Chce to jen trochu zručnosti.
Tohle samozřejmě neděláte každý den, spíš si připravíte pár tyček na přístřešek, nasekáte chvojí na spaní a maskování. Pokud bude potřeba můžete i naporcovat zvěř a používat v kuchyni, ale lepší je doplnit kukri malým nožem. Buďto pevným nebo zavírákem. Pak máte vše potřebné u sebe.
Je úplně jedno, jaký si vyberete, každý člověk je jiný a každý má jiné požadavky. Někdo dává přednost tradici, druhý moderním materiálům a někdo rád ruční práci a pak je tady možnost nechat si kukri udělat na zakázku. Na trhu je spousta variant a je nejlepší si kukri před koupí osahat. Někdo má raději menší a lehčí, někomu vyhovuje spíš větší a těžší. Také hodně záleží na ručce, z jakého materiálu a jaké je konečné provedení. U klasiku jsem musel udělat několik úprav, zabrousit hrany a upravit koncovku, po delším používání mi přechod rozedřel malíček. Na kabaru jsem ocenil pohodlnou ručku z kratonu, slušně tlumí rázy a neklouže z ruky. Jen mi vadil na konci ručky ten zobák. Mám rád, když si můžu během práce měnit úchop, pokud chci něco jen jemně osekat, tak držím co nejblíže k ostří. A pokud se potřebuji rozmáchnout a dát pořádnou ránu, tak si přehmátnu na konec. Z tohoto důvodu mi nejvíc vyhovuje ručka želváka, který má vzadu takovou prdelku a do té se můžu opřít. Také zde hraje velkou roli oplet z jelenice, který krásně vyplní ruku a zabraňuje vyklouznutí z ruky.
Docela by mne zajímalo, jaké držení by umožňovaly kožené kroužky. Uvidíme třeba někdy příště.
Tabulka srovnání:
Dobrý den rád bych se zeptal jestli nemáte nějaké informace o historii těchto nožů, popř. nějaké odkazy na webové stránky.
Zkusím pomoct – http://www.knife.cz/Knifecz/tabid/36/ctl/Details/mid/381/ItemID/30/Default.aspx
Roman
[…] článek byl přidán 3. 11. 2012 a jmenoval se Kukri-nůž obávaných nepálských bojovníků Gurkhů a byl přečten celkem cca 11.000 […]