Nože na přežití

Nože na přežití, tzv. survival nože, vyvolávají mezi příznivci a uživateli nožů časté diskuze. Každý má jiné nároky a požadavky, jinou představu o noži, materiálu, pouzdru a vybavení. Většina představ o noži na přežití vypadá takto: délka celého nože kolem 30 cm, konstrukce fulltang, pouzdro s kapsou na KPZ a firesteel. Z této představy budu vycházet a podívám se na tři zástupce od místních nožířů.

Nemám moc v lásce tovární produkci, u továrních nožů mi vždy něco chybělo. Proto jsem sáhnul po výrobcích našich nožířů.

První vlaštovkou byl Seldžuk od Mudžahedina.

Druhý nůž BSK2 od Blacka.

A třetí, nejmladší člen rodiny Surviválů, je MODas od Ládese.

Představení nožů:

Seldžuk – Přemysl Moc – Mudžahedin

Na Mudžovo nože jsem dlouho pokukoval, jeho nůž Šaríja mi učaroval, viděl jsem fotky, držel ho v ruce a četl recenze. Jen jsem se rozhodoval jaké dřevo na ručku a zda nezvolit kovanou čepel. Tohle rozhodování mi zabralo nějaký čas a mezi tím přišel Mudža s novým modelem – Seldžukem. Poprosil jsem Přemka, zda bych si mohl nůž zkusit. Přemek mi ho ochotně půjčil a tak jsem si 10 dní hrál s prvním modelem. Zdálo se mi, že má krátkou čepel a také jsem se obával montáže na trn. Nůž jsem si proklepnul a zjistil, že i montáž na trn může být odolná. Moje speciální přání bylo o palec delší čepel, o milimetr silnější čepel a také masivnější trn, zakončený kovovou botkou.

Na ručku jsem zvolil jilm, a zrovna tento kousek dřeva měl i zajímavou historii, byl vytěžen v českém lese.

Když za nějaký čas zazvonil pošťák a přinesl balíček, rychle jsem ho běžel rozbalit, zdál se mi podezřele lehký. Nůž tam byl a jaký. Perfektní provedení jak nože, tak i pouzdra bralo dech.

Několik Blackovo nožů vlastním, konkrétně parang a buřták. Na těchto nožích si cením jednoduchosti, praktičnosti a čistoty linií díky pečlivé výrobě. Je vidět že Roman svoje nože vyrábí dlouho a také používá. Zvlášť je to vidět a cítit u sekacích nástrojů. Dobře vyvážené a do ruky padnoucí, radost s nimi pracovat. Není to tak dávno, co byl u Romana na přebroušení jeden tovární survival. Když Roman nahodil fotku na svoje vlákno, padlo několik dotazů, proč vlastně nemá ve své nabídce nůž s tímto zaměřením. Roman se nápadu chytil a začal vymýšlet a tvořit. Pak přišel mail a v něm fotka prototypu survival nože. Na můj vkus malá čepel, ale jinak vydařený kousek. Po pár mailech jsem se rozhodl a objednal o palec delší, než byl první návrh. Konstrukce fulltang, ručka textit.

Dal jsem mu pracovní název Black Survival Knife a ono se to ujalo. Nůž nese jednoduché označení BSK2. Na tento nůž jsem neměl žádné pouzdro a tak jsem kontaktoval Prapora, aby mi na BSKáčko vyrobil kydexové pouzdro.

Neměl jsem žádnou představu, jak by měl vypadat závěs a doplňky. Nechal jsem udělat jen holé pouzdro, snýtované dutými nýty. Nůž v pouzdře sám drží a tak není potřeba ho dále jistit, nevypadne ani při nošení ručkou dolů.

Dlouho jsem přemýšlel jak vyřešit závěs. Zkusil jsem průvleky provléct parašňůru, tím se dal nůž zavěsit na mnoho způsobů.

Pak jsem použil taktický závěs stehenní od SPM Liberec, který se mi zdál velmi praktický.

Ten ode mne nakonec vyžebral kamarád, který si nechal udělat BSK3, tedy ještě o palec delší verzi tohoto nože. Rozhodl jsem se pro kožený závěs a držák na KPZ. Nemám dílnu a tak jsem vše tvořil opravdu na koleni. První věc bylo zvolit KPZ, tu jsem nakonec udělal z polotovaru PET lahve. Je to odolné a lehké pouzdro, které nezabere moc místa a vejde se do něj vše potřebné. Zkusil jsem namočit kůži a natvarovat na PET. Výsledek se mi moc nezdál a tak jsem od tohoto nápadu upustil. Nakonec jsem vše vyřešil jinak. Pouzdro jsem nechal volné a závěs tvoří jen soustava provlečených šnůr.

Tím, že je pouzdro i nůž placaté, dá se nosit skrytě, pod

bundou a nebov úzké kapse kalhot vz. 95. Pokud BSK2 nosím na opasku, pak připnu PET KPZ jen páskem z duše kola, pevně to drží a duše se dá v nouzi použít třeba na rozdělání ohně.

MODifikace -Vladimír Man – Ládes

Ládesovo nože jsem měl možnost osahat a zkusit na mnoha akcích. Vždy mi dost mrzelo, že nemám žádný nůž od něj. Myslím si, že Ládes v honbě za superdržákem materiálem dokáže z daného materiálu vyždímat maximum. To už jsem si na několika nožích ověřil. Při tvrdém zacházení, sekání a štípání dřeva je to hodně znát.

Ládesovo nože jsem měl možnost osahat a zkusit na mnoha akcích. Vždy mi dost mrzelo, že nemám žádný nůž od něj. Myslím si, že Ládes v honbě za superdržákem materiálem dokáže z daného materiálu vyždímat maximum. To už jsem si na několika nožích ověřil. Při tvrdém zacházení, sekání a štípání dřeva je to hodně znát.

Bylo na něm pár drobností na dodělání. Trošku si poupravit horní část záštity a přibrousit ručku podle sebe. Dále bylo na řadě pouzdro, to jsem dlouho vymýšlel a ještě déle odhodlával k výrobě. Nakonec jsem ho svěřil do rukou Osta, který to s kůží umí a má zajímavé nápady.

Plán byl jednoduchý, kožené pouzdro, kapsa na KPZ a tunel na firesteel. Sice se nám fantazie trochu rozjela, ale Ost si se vším poradil a doplnil pouzdro několika originálními nápady.

Je zde nejen několik možností uchycení na opasek nebo nošení přes rameno, tak i variabilní nastavení kapsy, která se celá dá odepnout a přidat třeba na opasek.

Výplet pružným lankem nabízí spoustu možností uchycení nákladu.

Snížený závěs, který nevadí ani bederáku ani vestě.

Kolem stehna se dá pouzdro upevnit pomocí pružného lanka, pouzdro tak zůstává na svém místě při jakémkoli pohybu. Tomu napomáhá originálně řešený kloub.

Samotné pouzdro bych nazval uměleckým dílem. Ale zpět k noži. S tímhle nožem si tykám krátce, ale snažil jsem se ho zapojovat skoro každý den.

Hledal jsem nějaké mouchy, něco co bych změnil, hrál jsem si na hnidopicha, ale nic pořádného jsem nenašel. Je vidět že Ládes ví, co dělá. Když jsem s ním vyrazil poprvé, přemýšlel jsem jaké mu dát jméno, ale bojové jméno si musí kudla vybojovat. Měl jsem s ním venku i velkej sekáč, který byl o cca 300 g těžší, a také délka čepele byla o 6 cm větší. Napřed jsem sekal sekáčem, řezal a štípal. Pak jsem si řekl, že zkusím kam až můžu s MODem zajít, vše co dělal větší soupeř dělal i MOD.

Některé věci, co jsem s ním prováděl, jako štípání metrového zkrouceného dubového polena a další věci už hraničily s drzostí, jak řekl můj kamarád.

Takže se nabízelo jméno Drzoun, nakonec jsem zůstal u původního MOD.

Použití:

Začnu netradičně v kuchyni. Někdo si řekne, co je to za nesmysl, nůž na přežití do kuchyně? Berme to tak, že tohle je jediný nůž co mám u sebe.

Takže musí zastat jak hrubou, tak i jemnou práci. Každý z testovaných nožů jsem nějaký čas používal v kuchyni.

Řezal jsem chleba, mazal máslo, sýr, paštiku, prostě vše potřebné ke svačině. Zde si vedlo nejlépe BSK, díky hladkému zpracování nezůstávali mazané potraviny na noži, ale na chlebu. Příprava masa, porcování a třeba sekání kostí je pro tyhle kousky hračka. Například rozdělení králíka nebo kuřete jde tak hladce, že se stačí opřít o hřbet nože a kosti povolí. Pokud jde o krájení masa, tak tam si nejlépe vedl MODas, ale ani ostatní nože o moc nezaostávaly. Zatímco maso byla hračka a zdálo se, že se v řezu samo rozestupuje, zelenina byla utrpení. Pravda je, že se počítá s přípravou těch pár kousků, co si člověk najde v přírodě, ale já jsem si je chtěl proklepnout na větším množství. Každý den odšťavňuji, v praxi to znamená očistit a na menší kousky připravit kolem 2 kg mrkve, půl kila červené řepy, kilo jablek a kilo pomerančů. Sem tam dávám půlku celeru a dvě až tři cibule, ale to potom piju jen já 🙂 U takového množství ovoce a zeleniny se dobře pozná, jak je který nůž obratný. Nejlépe si vedl Seldžuk, který je o poznání lehčí než jeho dva kamarádi. Ale při porcování celeru nebo řepy byl nejlepší MOD, který lépe pronikal materiálem. Při řezání mrkve podél je lepší seknout než řezat. Tloušťka nože prostě nepustí udělat rovný řez. Při drcení koření jsem ocenil zdrsněnou patku na Seldžuku, ale vše se dá nadrtit i plochou čepele, pokud si dáte koření do šátku. Při stahování kůže si lépe vedla zvednutá a jakoby tupější špička u BSK a MODa.

Seldžuk má prostě špičku lepší na bodání, ale na stahování se moc nehodí. Samozřejmě, že se použít dá, ale chce to trochu opatrněji. Při stahování takhle velkým nožem je potřeba změnit jeho držení. Na ručku musím zapomenout a spíš chytit nůž za čepel a to tak, že se snažím přiblížit ke špičce. Tím se o hodně změní ovladatelnost, jen to chce dávat pozor na ostří. Tímto úchopem se z takhle velkého nože stane skvělej stahovák. Další práce v kuchyni netřeba komentovat.

Dále se zaměřím na jemnější práce jako je např: vyřezávání ze dřeva. Udělat lžičku nebo vidličku není problém ani u jednoho z nich.

Jde jen o praxi. Lžičky jsem dělal kukri i parangem a to jsou nože jak délkou, tak váhou úplně jiná liga. Jen se při tom člověk nadře. Pravda je, že v nouzi se budu snažit z krizové situace dostat co nejrychleji a ne si hrát a vyřezávat. Ale tady šlo o proklepnutí ovladatelnosti těchto nožů.

Častěji budu nůž používat na výrobu pastí nebo přípravu kolíků a dalších věcí, potřebných na výrobu přístřešku, nebo pozorovacího stanoviště. Pasti a věci s tím spojené tady rozebírat nebudu. Jen doplním že k noži této velikosti je lepší nosit menší nůž nebo zavírák.

Často nosím malej nožík od Tlima a alox švýcarák. A nebo jen zavírák GAK.

Nasekat a očistit delší pruty na stavbu přístřešku zvládne nůž téhle velikosti za chvilku. Udělat kolík s takhle velkým nožem jde lépe osekáním do špičky než řezáním. Podle mne je to rychlejší, zvlášť pokud je nůž tupější. Asi nejjemnější práci, jakou tímhle nožem dělám, je příprava podpalu.

Přesněji výroba chlupatého dřívka, osobně mám raději škrábání než ořezávání. Je to podstatně rychlejší, není to náročné ani na šikovnost uživatele ani na ostrý nůž. Při této činnosti žádný rozdíl není, trojice nožů si vede stejně a tak zpět k porovnání a pořádné práci. Tím je samozřejmě sekání a štípání dřeva. I když tyto nože jsou velké a těžké, tak sekání vyžaduje určitou zručnost. Bez použití pojistné šňůry je výkon malý. Sekání spíš připomíná klofání. Zato s pojistnou šňůrou se sekací výkon zvyšuje o několik desítek procent. Díky šnůře můžu chytit nůž až za konec rukojeti, za prdelku, a nemusím se bát, že mi vyklouzne z ruky.

Díky tomu nemusím nůž tolik svírat vruce, ale jen přidržovat a vibrace přenášené do ruky jsou o hodně menší. Také se o cca 6 cm jakoby prodlouží nůž a na sekání je to hodně znát. Stačí pořádný nápřah a pak nechat za sebe pracovat váhu nože. Seldžuk má konec ručky hodně baculatý a při sekání se drží nejjistěji, zato sekací výkon je menší, je to dáno menší váhou a tvarem čepele, která se ke špičce zužuje a tím ubírá noži pádnost. Nutí to k používání části čepele, která je blíž k ručce. Při řezání se dá chytit blízko záštity a řezání je pohodlnější. Ručka je pěkně tvarovaná, dobře se drží a umožnuje plynule měnit styl držení. Dřevo na ručce je vyhlazené, nikde žádná hranka.

MODas má víc anatomicky tvarovanou ručku. Padne do ruky perfektně jak při sekání, bodání, tak i při řezání. Jen je trochu omezená možnost úchopů, ale není to nic hrozného. Při sekání jde do dřeva hluboko, záseky jsou z této trojice nejhlubší. Při sekání tvrdého dřeva krásně zvoní. Toho jsem si všimnul u více kovaných nožů. Sekací výkon je nejlepší a také řezání mu jde nejlépe. Je hodně vytažený do jedovata. Dobře si drží ostří, nemusí se tak často oživovat.

BSKčko má dost plochý profil ručky, ručka je hladká jen s pár drážkami proti klouzání. Kupodivu se drží dobře, nikde nic netlačí a nenutí k určitému druhu úchopu.

Tahle ručka musí sednout každému. Black se svojí tvorbou přibližuje sériovce, používá šablony a tak jsou jeho nože skoro stejné. Čepel se směrem ke špičce malinko rozšiřuje a to je dobré jak pro sekání, tak pro řezání. Na řezání by to možná chtělo trošku jedovatější ostří, ale tento nůž byl dělaný na tvrdé zacházení a tomu byl výbrus přizpůsoben. Při sekání je také lepší použít jistící šňůru. Výkon je tak mnohem větší. Výkonem jak v řezání, tak v sekání je přesně mezi Modem a Seldžukem.

Sekání jde těmhle kouskům dobře, s každým jsem se snažil jít až na pomyslnou hranici. Při sekání jsem se s každým nožem zkoušel prokousat přes kmen, který měl stejný nebo větší průměr jako je délka čepele.

Neříkám, že to byla hračka, ale na poměrně lehké nože to šlo dobře. U štípání jsem šel ještě dál, schválně jsem si vybíral dlouhá a pokroucená polena plná suků anebo špalků velkých průměrů.

U Seldžuka jsem podvědomě volil o chlup menší kousky.

Přeci jen montáž na trn. I když trn u tohoto modelu byl na moje přání zesílen, co to šlo. U ostatních dvou borců je možné zajít dál, přeci jen konstrukce fulltang dává větší pocit bezpečí. Spíš to bude jen v hlavě. Žádný nůž nebyl nijak poškozen. Ani při značném páčení a opravdu velkých ranách tloukem. Někdy jsem s přivřenýma očima čekal, že to rupne.

Ale chtěl jsem to zkusit. Při štípání velkých špalků je lepší si pomoct klínky.

Ty si dělám vždy před štípáním. Jeden menší a jeden větší. Pak si můžu troufnout na opravdu velký špalek.

Tuto činnost využijeme jen, když bude velké mokro, a jediné suché dřevo je uvnitř klády. Pokud nám stačí menší polínka, která nemají průměr větší než je délka čepele, tak je to snadné. Pokud čepel kouká na druhé straně, stačí jen za použití tlouku se prokousat na konec.

Síla čepele nám tomu pomůže, zdatně roztahuje kmen a tak dřevo klouže po boku čepele a na ostří se dostane minimálně. Tím je ostří chráněné před poškozením.

Štípání jde těmto nožům velmi dobře, Seldžuk díky hornímu falešnému ostří ničí tlouk, ale není problém si udělat jeden do zásoby. MODas a BSK jsou na tom stejně, ale o trošku líp proniká dřevem BSK, protože má plochu hladší. Nože jsem zkoušel do dřeva zatloukat jako dláto.

U Seldžuka jsem bouchal opatrně, u MODa jsem si také musel trochu dávat pozor, abych nepoškodil ručku. Zatímco u BSK jsem mohl tlouct hlava nehlava. Tomu textitu na ručce nic nevadí.

Může se vám to zdát zbytečná disciplína, ale například při hloubení díry do dřeva, třeba nějakého dlabu, je prostě rychlejší a jednodušší používat nůž jako dláto, než tu díru škrábat nebo dloubat špičkou. Špičky jsem také testoval, zkoušel jsem bodat do různých materiálů, ale nejvíc do dřeva. Nejhlouběji šel Seldžuk, ale u něj jsem se o špičku bál nejvíc. U ostatních dvou jsem se zlomení špičky nebál.

Zvlášť BSK má na špičce hodně materiálu. Tam není proč se bát zlomení. U bodacích technik jsem měl nejlepší pocit u MODase, který díky své velké záštitě zabraňující sklouznutí ruky na ostří dodává pocit bezpečí.

Při bodání do sudu jsem na všech nožích, našel nepatrné otupení špičky, napravil jsem to na keramice a jede se dál. Vyrobil jsem cca 200 kolíků, které jsem potřeboval k uchycení pletiva v lesní školce. Nejrychlejší způsob mi přijde osekávání. Při řezání jsem byl o hodně pomalejší. Po výrobě kolíků přišlo na řadu i zatloukání. Velice nerad k tomuto používám nůž. Pokud tluču řbetem čepele, často se stane, že se kolík rozštípne. Dá se zatloukat i plochou čepele, zkusil jsem jich pár. Ale raději jsem zbytek kolíků zatloukl dřevěným tloukem. Pak přišlo na řadu zajištění pletiva hřebíkem. Střídal jsem nože a tloukl hřbetem čepele. Ani na jednom noži není vidět žádné poškození, jen u Seldžuka se trochu setřelo leptání. Ale na funkci to nemá vliv 🙂

Zapůjčení nože AČR:
Survival nůž by měl přežít…

Na vojenských akcích bývá nůž jediný pracovní nástroj. Při kopání ohniště nebo hloubení okopu jsem používal spíš naostřený klacek. Nožem jsem maximálně odříznul drny anebo kořeny. Mám nože rád a tak se k nim snažím chovat slušně. Jednou jsem půjčil BSK2 na kurz přežití. Nůž se mi vrátil v dost hrozném stavu. Kamarád s ním kopal ohniště a okop, na vše používal jen nůž.

Vydloubával kameny, kopal a řezal, nějak se s tím nepáral.

On i jeho kamarádi se k noži chovají jako ke spotřebnímu materiálu. Když mi ho vracel, tak z něj vylezlo…no co, tak Ti ho ve skladu vymění…ha ha ha. Na fotce je vidět několik zubů a šrámů, také textit byl na několika místech odřený, stačilo přebrousit smirkem a bylo to O.K.

Čepel si vzal do parády Black na výstavě, za 5 minut bylo opraveno. Nůž vydržel a já se poučil. Nikdy nepůjčovat svůj nůž někomu kdo si vše nafasuje ve skladu. Další půjčený nůž MOD byl zapůjčen včetně pouzdra. Nůž i pouzdro budilo respekt a kamarád si pochvaloval možnost pravolevého provedení.

Protože na pravém stehně měl pistoli, tak si dal MOD na levou stranu. Stačilo pootočit jistící pásek. Nůž jde vložit do pouzdra na jednu i druhou stranu. Ostatní nože na této akci byly standardní Utony, ty samozřejmě MOD převálcoval a putoval z ruky do ruky. Vrátil se bez poškození. Stačilo pár tahů na keramice a byl ostrý.

Závěr:

Tento typ nože je konstruován tak, aby vydržel hrubé zacházení. Každý z trojice survival nožů si u mne pořádně máknul.

Snažil jsem se najít nějaké slabé místo. Nic závažného jsem nenašel. Vždy se jednalo o drobnosti. Seldžuk je nůž, který má hezkou ručku a kování, také pouzdro je neagresivní.

Tento nůž si beru na vandry.

V KPZ mám vše potřebné a také firesteel je hned po ruce. Nosím ho spíš na civilní akce.

MODas je takovej rošťák, prostě kudla, která svádí k lumpačení.

Díky velkému a trochu agresivnímu pouzdru jej beru na akce vojenského charakteru.

Pouzdro se dá rozebrat a použít na přenášení výstroje.

BSK2 je svým pojetím moderní kudla, odolnej materiál na ručce i na pouzdru.

Vše ploché hladké, často ho nosím na taktické vestě, krásně zapadne do otvoru za zásobníkovou kapsu. Díky plochému profilu ho rád nosím pod bundou do „města“.

Ani jeden z představených nožů svého majitele nezklame.

Zkusil jsem podobné nože, které mají buďto kratší anebo delší čepel, ale mne vyhovuje tahle velikost. Není to ani málo, ani moc. Je to prostě univerzál. Nůž, na který se můžu spolehnout v každé situaci.