Ládesův Prcek a nožík D2 od Lamy
Byla by škoda nezmínit se alespoň pár slovy o těchto dvou sympatických nožích, které spadají do kategorie těch menších pevných na ven a na každodenní činnosti. Oba jsou velikostně kolem 20 centimetrů a oba jsou inspirováni (více či méně) sériově vyráběnými noži.
Podíváme se nejdříve na Prcka.
Hlavně z důvodu že mně spolehlivě slouží už od roku 2007, tedy téměř tři roky. Byl to můj první nůž ručně vyrobený nožířem, navíc jsem měl možnost tvar, materiály a jiné podrobnosti s Láďou konzultovat během jeho výroby. Prcek byl inspirován nožem RAT 3 od firmy Ontario, ale postupně během vývoje tvaru dostal trochu jiný „nádech“ a můžu říct, že se opravdu velmi povedl. Mám od Ládese nožů víc, ale většinou nejčastěji používám právě Prcka. Oproti originálu zmizel klasický choil v rukojeti, jenž byl nahrazen obloukovitým přechodem ručka-čepel. Snad je to napsané srozumitelně, ale stačí se mrknout na fotky
nože a bude to jasné. Zmiňovanou změnou se dosáhlo příjemného prodloužení rukojeti, která slibovala velmi pohodlný úchop, což se později potvrdilo a nůž dostal tvar, který by se dal nazvat třeba „podsazená čepel“ (ostří nože není v jedné rovině s rukojetí, ale je pod linií ručky), což se mi v praxi velmi osvědčilo u nožů všech velikostí. Rukojeť je na tak malý nůž velmi pohodlná, velikostně dostačující a ergonomicky moc dobře doladěná.
Původně byl nůž zamýšlen jako pomocník do zaměstnání (práce v lese), prostě abych měl při ruce pevnou, skladnou a přitom
odolnou a houževnatou kudlu, která si zároveň zachovává dobré řezné vlastnosti. Jako takový také téměř rok sloužil a absolvoval mnoho a často i dost netradičních činností. Namátkou si vzpomenu například jako univerzální nástroj při drobných opravách pily, jednou dokonce jako pomocný klín do řezu, aby mi slabší kmen rozhoupaný větrem neskřípnul lištu, když jsem neměl po ruce obracák nebo jako páčidlo, abych se dostal do přimrzlých dveří stařičké škodovky.
Neměl jsem problém s Prckem vykuchat zvěřinu stejně jako nahrubo vyřezat dřevěný klín.
Přesto všechno nejčastěji přeci jen sloužil jako svačiňák. Krájení chleba, slaniny, cibule, česneku, prostě příprava dřevorubecké krmě s tímto šikovným nožejkem je hračka. Používal jsem jej i na porcování zvěřiny, kuchání pstruhů nebo kompletní přípravu ingrediencí do guláše pro dvacet lidí. Prostě univerzál každým coulem. Nůž, který za tu dobu povýšil na mé nejoblíbenější pevné EDC. Zvlášť po té, co mu na PPN 2008 Black předělal výbrus z klínového na jedovatý, velmi řezivý konvex.
Stejně tak se mě osvědčil na různé, jak říká Hádes, „mimodveřní aktivity“ venku v lesích. Štípnout polínko, naštípat špánky na podpal, to vše za pomocí tlouku, žádný problém.Nadělání drobných třísek, vykrouhání podpalovače a pomocí fire-steelu rozkřesat oheň jsem také s Prckem zvládal velmi pohodlně, dalo by se říct rutinně.
Občas po něm velmi rád sáhnu i na klasické kuchyňské práce, hlavně na porcování a přípravu masa. I když je to proporcemi spíš už dost robustní nožík, díky tvaru a výbrusu je na tyto činnosti velmi šikovný.
Nůž už na sobě nese i viditelné známky toho, že je permanentě používán a to občas i dosti nešetrně, ale byl k tomu stvořen a účel plní do puntíku. Například při otevírání konzervy se slazeným mlékem, jsem dost silně zapáčil ostřím proti obrubě plechovky a na konvexu se vyštípl zoubek. Neřeším to, nůž je často používaný,t akže se to časem broušením srovná.
Podíváme se ještě na použité materiály. Prcek je vykován z nástrojové oceli 19314, o které můžu napsat že patří mezi mé nejoblíbenější (Gabreta…).
Střenky jsou z hruškového dřeva podložené černým fíbrem a přidělané dutými nerezovými nýty. Povrch čepele po kování nezbroušený a nerovnaný (ponechány okuje), což nožíku dodává sympatickou syrovost.
Pouzdra k němu mám dvě, obě kožené. Jedno šité na míru místním sedlářem (musel upravovat Prapor), slouží k horizontálnímu, skrytému nošení, což jsem používal kromě nošení „mezi lidi“ hlavně v práci, aby nožík nepřekážel. Druhé, klasické toulcové je z obchodu Nože-Nůž značky Schrade a ač vybrané odhadem, Prcek v něm sedí jako přišitý.
Podtrženo sečteno, jsem velmi rád za to, že jsem si tohohle příručního pomocníka před léty pořídil. Absolvoval od té doby se mnou mnoho výletů a akcí a s přehledem vydržel i dosti nešetrné pracovní zacházení. Díky příjemné velikosti (cca 19 centimetrů celkové délky) se i dobře nosí a nedělá problém jej mít co nejčastěji po ruce. Je to opravdu nožík, který si své právo „prominenta“ mezi ostatními noži těžce vydobyl.
Prcek od Ládese
Délka čepele:95 mm
Délka rukojeti:98 mm
Celková délka:193 mm
Tloušťka čepele:5 mm
Matriál čepele:Kovaná 19314
Materiál rukojeti:Hruška
Nožík z D2 od Lamy
Tento nůž je inspirován podle mě velmi povedeným modelem Fox River od firmy Bark River. Samozřejmě s požadavkem několika drobných úprav, jako je prodloužení o jeden centimetr, zdrsnění jak na hřbetu čepele, tak v místě choilu, změna rádiusu choilu i tvaru rukojeti. Samozřejmě taky měl být vybavený velmi řezivým konvexem, kterým jsou nože BRK známi.
Jelikož jsem v té době již vlastnil jeden nožík od Lamy, který mě kromě ceny zaujal hlavně zpracováním a povedenou ergonomií, padla tentokrát volba právě na Vildu (Lama). Nedá mě to nezmínit se o bezvadné spolupráci s Vilémem a detailní plnění mých výmyslů týkajících se jak nože, tak koženého futrálku. Prostě vstřícnému jednání nožíře. Konec konců o úpravách bude ještě řeč. Takže mu tímto ještě jednou děkuji za trpělivost.
Tvar byl téměř jasně daný a bylo nutné zvolit materiály, ze kterých nůž vznikne. Nakonec volba padla na ocel D2 (kalenou na 60 HRC), kterou jsem chtěl vyzkoušet, dřívko na střenky jsme zvolili jilm z Českého lesa, který patří mezi můj oblíbený materiál a také ho mám dostatečnou zásobu. Střenky měli být přidělány plnými nerezovými nýty a jsou napuštěny lněným olejem.
Přesné rozměry originálu mě poskytl Zrzavý Orm, takže jsme provedli zmiňované úpravy a Vilda se pustil do výroby. Když nůž dorazil, měl jsem zrovna delší volno, takže jsem se hned mohl pustit do jeho „proklepávání“, taky od té doby jeho služeb využívám maximálně. Co mě kromě precizního zpracování první nadchlo, byl opravdu povedený hodně jedovatý konvexní výbrus, přesně podle mých představ. S odstupem času bych řekl, že je ještě o chloupek řezivější než konvex na mé F1 od Fallknivenu.
V kuchyni je díky tomu tento nůž
hojně využívaný, poslední dobou téměř denně hlavně na přípravu masa pro psy. Ale zvládá i ostatní kuchyňské práce, pokrájení zeleniny, pečiva, sýrů, porcování drůbeže a ryb, prostě v pohodě zastane práci klasického kuchyňského nože. Tady se budu opakovat, protože musím znovu vyzvednout bezvadné řezné vlastnosti čepele, třeba právě při porcování masa je to hodně znát. Ostří prochází svalovinou jako máslem a ani šlachy nebo silná kůže nejsou pro nůž žádný problém.
To samé platí i o tábornických aktivitách venku na cestách. Nůž sebou poslední dobou beru pravidelně a opravdu nezklamal, v pohodě s nim připravíme dřevo na zátop ,uřízneme prut na buřta, ukuchtíme večeři. Výborná je ergonomie rukojeti, úchop je jistý, pohodlný a to platí i při dlouhodobějším použití třeba právě na štípání třísek a polínek na oheň za pomoci dřevěného tlouku. Řap nože je v rukojeti výrazně odlehčený odvrtáním, takže nožík není těžký a velmi dobře se s nim manipuluje při drobnějších činnostech.
O ručce se trochu rozepíšu, Lama jí vyrobil podle rozměrů originálu tohoto nože. Když jsem s nožem začal dělat, byl úchop celkem v pohodě, ale hlavně díky tomu, že nůž se dá uchopit prakticky až k choilu, tedy téměř k jeho ostří. Nicméně pořád tam byl prostor na protažení střenek téměř o jeden centimetr směrem k ricasu, prostě mě připadali zbytečně malé. Konzultoval jsem to s Vildou a nůž putoval zpátky na menší kosmetickou a jak jsem doufal i praktickou úpravu (opět pohodová domluva s nožířem).
Když nůž přišel zpátky, byl jsem velmi zvědavý, jestli moje otravování mělo alespoň nějaký smysl a můžu v klidu říc, že mělo. Ač se to nezdá, těch zhruba osm milimetrů do plusu v ručce je na noži této velikosti docela znát. Nejen, že je nyní úchop mnohem pohodlnější, ale nůž díky tomu vypadá i elegantněji a jakoby kompaktněji. Fotky k recenzi jsou jak s původními střenkami, tak s prodlouženými, je to dobře poznat. Ještě bych měl podotknout, že oproti originálu je rukojeť celkově o něco baculatější, což mě vyhovuje.
Můj další požadavek byl, nechat ostré hrany hřbetu čepele, samozřejmě kvůli použitelnosti nože při
rozdělávání ohně firesteelem, což mě pořád docela baví. Abych tuto „zábavu“ neprovozoval pořád stejně a vyhnul se stereotypu, zkouším to pokaždé trochu jinak. Myslím tím na různých místech, při různých klimatických podmínkách a hlavně s různým materiálem na podpal, prostě si trochu hraji. Například se mě dobře osvědčila suchá najemno nastrouhaná smrková kůra, která je všude dobře dostupná. Ale většinou použiji na podpalovač více druhů různých přírodních materiálů, takový smíchaný mišmaš…Některý snadno chytne od jiskry, některý déle hoří, jiný zůstane déle žhavý a podobně, je to prostě lepší. Nicméně Jilmík nebo spíš hřbet jeho čepele hází o fire-steel parádně velké jiskry, takže účel byl splněn a nůž je i na tuto činnost plně funkční.
S firesteelem souvisí i tvar a provedení koženého pouzdra. Je toulcového typu a samozřejmě s úchytem na škrtadlo, aby bylo pořád po ruce.
Ocel D2 použitá na čepel tohoto nože mě nijak nezklamala, naopak. Ostří drží řekl bych velmi slušně a díky tomu, že nože s tímto typem výbrusu, brousím nejčastěji na jemném smirkovém papíru podloženém gumou, tak se mi i dobře brousí.
Můžu tedy konstatovat, že s nožem od Lamy jsem po všech stránkách velmi spokojený ,velmi rád ho používám a vzhledem k tomu že jsou s Prckem téměř stejná kategorie, poctivě je teď v používání a nošení ven střídám. Takže Ládesův Prcek si díky nožíku od Lamy může občas trochu vydechnout, ale jen občas…Oba nože jsou také na delší výpravy bezvadným doplňkem k velkému kukri.
Jilmík-Lama
Délka čepele:115 mm
Délka rukojeti:105 mm
Celková délka:220 mm
Tloušťka čepele:4 mm
Materiál čepele:D2
Materiál rukojeti:Jilm