O nože se zajímám už od útlého věku, snad co pamatuji. Od malička jsem chodil kramařit tátovi do dílny a pořád vymýšlel, z čeho by se nože dali dělat.
První pokusy (tak kolem roku 94,95) proběhly na pozinkovaném plechu (to jsou ty zavírákyJ) a dělal jsem myslím i nějaký bowie, ale z té pozinkované 0,8ky na klempířské prvky na střechu to moc nedrželo.
Potom proběhlo průběžně ještě pár různých pokusů, ale jasný směr to začalo nabírat až od roku 2003, kdy jsem se začal učit uměleckým kovářem. Tam jsem nakousl problematiku materiálů a jejich zpracování a zároveň začal s tátovou pomocí doma předělávat postupně dílnu na malou kovárnu. Tam pak probíhaly první samoucké pokusy ve výrobě nožů a kování damašku, ale v té době jsem nebyl ještě tak poznamenaný internetem, takže jsem na všechno přicházel metodou pokus – omyl, navíc byla spousta zámečničiny a kovařiny, tak na nože nezbývalo ani tolik času.
To se zlomilo v roce 2006, kdy jsem po dokončení oboru umělecký kovář a zámečník nastoupil ještě na obor nástrojař. Dílenský mistr se z nás snažil vymačkat maximum a já už trochu věděl, co chci, takže nebyla nouze o spoustu nových informací, hlavně o materiálech, což bych řekl, že by mělo být alfou a omegou pro každého nožíře, ale také třeba o nové technologie v podobě nejrůznějších strojů, o které jsem jako kovář nezavadil, ale hlavně jsem tam přišel na úplně jiný (pro toto řemeslo určitě lepší) přístup k práci. Zároveň jsem v tomto období také absolvoval svou první nožířskou výstavu ve Strážku u Nového Města na Moravě, což byl asi zatím nejzásadnější zlom v mé nožířské kariéře, odhodlat se vyrazit se
svou prací mezi lidi a nechat si jí zkritizovat.
Kritiky málo nebylo, ale měl jsem štěstí na super lidi, kteří mi vždy ochotně poradili, což mě posouvalo ze všeho nejvíc až tam, kde jsem teď a posouvá mě to pořád, čím víc si myslím, že toho vím, tím víc zjišťuji, jak toho vlastně vím málo a to je i jeden
z důvodů, proč mě toto řemeslo tak baví, dá se neustále posouvat někam dál a ten posun není ničím omezený.
V současné době mám nožířství jako koníček a nejradši vyrábím „užitkové pracovní nože pro čtyři generace“, ať už s čepelemi z vlastních damaškových ocelí nebo z osvědčených uhlíkových ocelí, které si většinou překovávám z větších rozměrů a čepele pak kovu do finálního tvaru, nerez mě moc netáhne, černý materiál je sice trošku údržbový, ale je na něm vidět, že má také svůj život… Více snad napoví fotky, mé stránky
http://www.kknives.cz/
JAROMÍR KOTĚRA – Huberto
ADRESA:
Sehnoutkova 21
50304, Černožice
Telefon: +420 777616992
email: kotera@kknives.cz
nože jsou opravdu nádherné