Po roce jsem se opět vydal do Číny a kromě jiného jsem sledoval kulturu pití čaje i v tak odlehlých
čínských provinciích, jakou je Sin-ťiang, jenž je osídlena převážně muslimským obyvatelstvem, i když vzhledem k čínské asimilaci si tímto svým tvrzením nejsem úplně jistý. Muslimové pijí na rozdíl od Číňanů většinou čaj černý, ten tam dostanete v restauraci vždy k jídlu a neplatí se za něj, je součástí oběda či večeře. Obsluha před vás postaví asi třílitrovou konev, která je plná čaje a můžete ho vypít libovolné množství. V Turkestánu (Sin-ťiang) se čaj pije z velkých misek v ostatních částech Číny, kde žijí Chanové jsou mističky titěrné o obsahu několika centilitrů. Muslimové čaj pijí, ale nemají žádný zvláštní obřad při pití čaje, skutečnými mistry v přípravě, pití a pěstování čaje jsou však Chanové (centrální a východní Čína). Měl jsem možnost navštívit čajový trh v Čcheng-tu, část města, téměř čtvrť je věnována čaji, jeden obchod vedle druhého plný čaje a produktů potřebných k jeho přípravě či pití. Směsice lidí, kteří čaj prodávají, třídí, balí a kupují. Ceny jsou různé, ale není žádnou výjimkou zaplatit za 500g Tchie Kuan-jinu 600 CNY což je téměř 2000 našich korun, dá se samozřejmě sehnat i mnohem levněji, ale s klasající cenou většinou klesá i kvalita a čaj ztrácí svou výraznou vůni. Netvrdím, že někde jinde podobný trh neexistuje, ale já jsem tak koncentrovaný a rozsáhlý prostor, věnovaný prodeji čaje, objevil pouze zde, byl to vskutku čajový ráj. Takže milovníci čaje vzhůru do Čcheng-tu a vy ostatní, pro které je Čína přeci jenom příliš vzdálená, nakupujte v našich čajovnách, ale věřte, že rozdíl v chuti mě osobně přijde dost podstatný, nedokáži vysvětlit čím to je. Čína je země čaji zaslíbená, ovšem vedle čaje, mě už nic srovnatelného, čím by mě tato země nadchla, nenapadá.
Pouliční prodejna plná nádherných měděných konviček, s cenou kolem 300 CNY, ale dá se usmlouvat i výrazně nižší.
Já jsem si nakonec zakoupil konev již vyřazenou, byla vlastně ve šrotu, doma jsem musel přepájet uložení hubice, neb okolo ní tekla voda, ale povedlo se, navíc je konvička nádherně tepaná, což přes patinu není vidět. Ujgurský obchodník byl spokojen, že prodal starý klump a já, že získal něco, co má za sebou kus historie. Vláčel jsem jí přes celou Čínu, zavěšenou na karabince přes popruh brecka, což bylo bratru 6 000 km po železnici. Na východě ji ode mne Číňané chtěli koupit, tam tento orient běžně k mání není, samozřejmě o prodeji nemohla být ani řeč.
Ujgurská žena na autobusovém nádraží v Kašgaru doplňuje vodu do čajníku. Takto je v Číně vybavena spousta veřejných místností, včetně vlaků, takže horká voda je vždy po ruce a zdarma, nejen na čaj, častěji se lije do voskovaných kelímků, v nichž se připravuje instantní nudlová polévka, kterou koupíte úplně všude. Číňané totiž musí neustále něco jíst a pokud nastupuje rodina do vlaku, je běžné, že s sebou vláčí kartóny polévek a dalších pochutin, včetně vakuovaných slepičích pařátů s nedefinovanou průsvitnou barvou a to všechno plus další, během
cesty jisto jistě spořádají.
Třídění čaje na trhu v Čcheng-tu
Příprava zeleného čaje, téměř výhradně se při obřadném pití používají gaiwany, z kterých jsem nikdy neviděl , navzdory různým tvrzením,
čaj pít, ten se přelívá do malých šálků a až po té pije.
Představení nožíře Přemysl Moc
Kontaktní email: mudzahedin@volny.cz
