S holemi, jako s pomocníky při cestování, jsem se setkal v Karpatech a ve Skandinávii již před léty. Měl jsem tehdy trekingové hole, odpružené, ze špičkových materiálů a
hůl jsem bral spíše, jako místní folklór. Přesto jsem si pro jistotu vyhlédl pár lískových kulatin a po uříznutí je nachal další čas vysychat v přírodě. Asi tak po dvou letech jsem se rozhodl, že to s těmi holemi také zkusím. Řešil jsem pouze to, jak je zakončit (délku zhruba k ramenům jsem odkoukal od bačů). Kovový bodec se těžko sháněl a stejně po tvrdém povrchu klouzal. Potom mi napadla jiná věc. Sehnal jsem si kousek nerezové trubky (asi 3 cm) a narazil ji na konec hole. To jsem ještě pojistil kulatým, dutým klínkem, co se dává na jištění topůrek. Vznikly mi tak soustředěné kružnice – kov, dřevo, kov. to už se tolik nesmekalo a tak jsem u tohoto systému zůstal dodnes. Protože jsem měl holí několik, řešil jsem ještě zda s kůrou, či bez. Používám obojí, ale lépe se mi nosí ta s kůrou, zvláště v létě, kdy se potí ruka. Hůl mi slouží nejen k usnadnění chůze s batohem a to jak z kopce, tak do kopce, ale při různém ohledávání neznámého terénu, může být i součástí přístřešku a v neposlední řadě může sloužit i jako účinná zbraň. Samotná hůl z lískového dřeva váží pár deka a já už bez ní pár let nedám ani ránu.
Ano,hůl je výtečná věc,taktéž ji již -pár lrz-používám,a plně stojím za -různými způsoby- použití,velmi se mě osvědčila,já používám sice o něco kratčí,při své výšce 185cm používám hole od 13O do 15Ocm,materiál mám ořech,ratang,habr některé jsou zakončeny -hlavicí-dřevěnou/samorost/jiné parohem či vyřezávanou hlavou.Hůl vřele doporučuji.
Zajímavý, já si vždy nějakej ten klacek najdu přímo při vejšlapu. Prozatim jsem se nedostal tak daleko, že bych měl nějakou „nafurt“.
Hůl je věrnej pomocník.
Ovšem do hlubokejch hvozdů, bych doporučoval 2 hole. Jedný se při sr… držet a druhou odhánět vlky. 😉
Já bych to vylepšil ještě o třetí hůl, jako náhradní díl:):):)
Jinak ta vychytávka co jsi psal s tou trubičkou a kulatým klínkem, skvěle funguje.
Na jedný starý vycházkový holi „samorost z dubu“, co ležela na půdě. Měla jen ocelovou bodku, tak jsem ji vyzkoušel a samo s sebou na kamenným podloží klouzala a na asfaltu taky.
Potom jsem tedy přesně skopčil tvůj nápad a hle ta mrška už neklouže.
Až dosáhnu patřičnýho věku, bude na mě čekat. Je nádherná, navíc hůl jako taková, je super obrana, pro staršího člověka. „Pamatuju, jak jem jednou coby 14ti letej provokatér co leze na cizí třešně a ještě se dědkovi směje pár pořádnejch schytal na záda.“ (v tý době, ale nikdo nevolal policii, řešilo se to ručně a nikdo si nešel stěžovat, neb by ještě dostal přidáno) 😀
Dobrá zkušenost.
Několik rad a praktického využití poutnické hole na mnoho způsobů od Marka Chlíbka: https://www.youtube.com/watch?v=U2-yBJgIK8o
Reaguji na komentář -o holi-dodatek ,hledat hůl pro potřebu až v lese samozřejmě lze,tzv.zákon schválnosti ,když hůl jako ooru třeba při zranění potřebujete jste v místech kde si ji neopatříte/vyzkoušeno/,je opora,-zkoušeč- terénu-čtít-při průchodu nevhodným terénem,-odháneč-otravných psů…..i lidí…samozřejmě i zbraň když to s ní umíte…výhoda-dva konce-….když ji používáte nyní,až ji budete opravdu potřebovat jako oporu-málokdo-z cizích si toho všimne…hůl jsem propagoval,propaguji a budu….doporučuji…
Ötzi taky chodil s dlouhou holí z tisu.
Podle všeho to měl být nejspíš luk, ovšem dokončit ho už nestihl 🙂