Nože od firmy Esee knives jsem měl několikrát možnost zkusit. Jsou to nože jednoduché, bytelné a kvalitně zpracované. Dostal jsem možnost otestovat bushcraft nůž z jejich dílny. Tak hurá na něj 🙂
Camp-Lore série byla vyvinuta jako odpověď na poptávku po tradičních základních bushcraft nožích. Návrháři této série nožů přichází se zkušenostmi, díky kterým jsou považováni za jedny z nejlepších ve svém oboru. Všechny nože Camp-Lore jsou jednoduché, tradiční a s pevnou konstrukcí čepele, která je osvědčená po celá léta.
V souladu s tímto přístupem, ESEE vyvíjí Camp-Lore v USA s využitím uhlíkové oceli 1095 bez povlaku čepele a vyjímatelných Micarta střenek. Každý Camp-Lore nůž je dodáván z USA také s tradiční koženým pouzdrem, které dodává jedna z nejstarších kožíren v Severní Americe.
Model JG3 navrhl James Gibson a je určen pro ty, kteří dávají přednost štíhlému, kompaktnějšímu řeznému nástroji. Čepel je plochá a přináší vám velmi řezivé ostří. Ergonomická rukojeť z materiálu Micarta má typický tvar od Jamese Gibsona. Stejně jako u jiných nožů s bushcraft designem, nebudete mít problém nůž používat celé hodiny bez únavy a otlačené dlaně…..nesouhlas viz níže.:)
Tolik popis na internetu.
Přišel balíček, rozbalím a ozvalo se ….jůůů ten je ale malinkej. Ano je to prcek. Tenkej a lehkej nožík.
Z pošty jsem zamířil rovnou do lesa…to je moje druhá kancelář. Udělal jsem dvě tři fotky, dokud je nůž čistý a pak už jsem se k němu choval jako ke všem nožům. Nééé, k tomuhle jsem se choval „hůř“, je to přece Eseečko 🙂
S tímhle nožem se nemůžu pustit do nějakého sekání kmenů. Na to je moc malý a lehký. Nene, tenhle nůž by měl dobře řezat. Na to je určený, naporcovat maso, zeleninu, připravit podpal a nařezat hoblinky. Tohle mu jde velice dobře. S každým nožem se řeže chlupaté dřívko jinak. Každý nůž má jiný výbrus a musí se na něj jinak tlačit.
Od Esee jsem řezal s izulou, 3 a 4 a teď JG3kou. Musím říct, že chování v řezu mají hodně podobné. Když vezmu konkrétně Esee 3ku a JG3, tak řežou stejně. Nejdou tak ochotně do řezu jako třeba Mora se scandi výbrusem, ale spíše kloužou a dělají chlupaté chomáčky dřeva jako přes kopírák. Mám hodně nožů, hodně řezivých nožů, ale ty právě vyžadují při řezání chlupatého dřívka velký cit, jinak zaříznou hluboko do materiálu a máte spíš třísku. Zde u tohoto nože je to jiné. Ostří klouže po dřevě a jednoduše vykouzlí krásné kudrlinky.
Chlupaté dřívko je základ pro rozdělání ohně a to JG3ce jde víc než dobře.
Naštípat třísky také není problém. Pokud chci jít do většího špalíku, musím počítat s tím, jak je tenká čepel a připravit si klínek, to pro jistotu. Štípání pomocí tlouku není problém. Zabodnout špičku do dřeva a otočením rozštípnout také není potíž. Špička ustojí i dloubání a vrtání ve dřevě.
Zkusil jsem opakovaně silou zabodnout nůž do dřeva a páčit do stran. Vše bez poškození.
Už ho trápit nebudu. Prdlajs… 🙂
Zabodnout do špalku a tloukem do zadní části ručky zabouchat kudlu do dřeva. Jde to, ale na micartě je vidět odřené dřevo. To není dobré. Chtělo by to na prdelce udělat malý náběh, aby střenky nedostávaly takové rázy.
Pozor Krakene, je to buřtkudla, chovej se slušně. Nechám toho a věnuji se řezání. Najednou zjišťuji, že mně něco řeže do ruky. Mikarta se pohnula. Příložky nejsou lepené, ale jen šroubované a tudíž jim zatloukání neudělalo dobře. Nemám u sebe příslušný imbus a tak poklepáním o pařez srovnám příložky zpět na místo.
Křesání
Třísky a chlupaté dřívko už mám a teď jen hodit jiskru. To nebude problém, horní hrana ostří není sražená a slušně se zakusuje do firesteelu. Jiskry létají a zapálení ohně jde snadno. V přední části, u špičky to škrtá nejlépe. Po několika desítkách cvičného škrtnutí je na noži spousty spálenin, které však jdou dobře odstranit. Také díky povrchové úpravě. S nožem jsem se moc nepáral a i doma jsem ho bral v dřezu houbičkou a žádná liška se na čepeli neobjevila.
Dobrá povrchová úprava.
Tu jsem ocenil i v kuchyni. Mazací sýr jde dobře utřít. Všechny potraviny jdou lehce krájet. Dokonce i cibule se tolik nerozlamuje. Čepel je prostě tenká. Jen bochník chleba se musí otáčet, než si ukrojím krajíc. Ale to se dalo čekat. Po celou dobu jsem nůž neostřil. Ke konci už neholil a do dřeva také moc nechtěl. Pár minut obtahování na pastě a na kůži ho přivedlo k slušné jedovatosti. Holt uhlíkovka.
O noži jsem napsal dost a teď pouzdro. Jedná se o jednoduché kožené pouzdro, ve kterém nůž drží i bez jištění. Chtělo by však namazat včelím voskem, protože déšť na něm zanechal flíčky po kapkách.
Pouzdro by bylo lepší pustit trochu níž. Prostě dodělat snížený závěs, pokud ho budete mít na opasku tak jak je a zapnete bederák u batohu, tak nůž ucítíte.
Tohle je jedna ze dvou slabin tohoto nože. Druhá slabina by spíš měla být první a zásadní.
Držení nože
Na první stisk, je to paráda. Nůž dobře drží v ruce. Velkou ruku tam poskládat asi bude problém, ale já nemám lopatu a tak jsem se tam vešel. Člověk s menší rukou si bude lebedit. Po delším čase, když se s nožem pracuje déle, cca 30 minut, mi ale začalo vadit, jak se nůž kroutil v ruce. Rozumějte, při silovém řezání se mi díky úzkému začátku ručky vytáčel ze sevření. Je tam prostě velké vybrání a málo materiálu. Člověka to nutí opřít palec o horní hranu, kde zase chybí trošku zdrsnění pro ten palec. V rukavicích tento problém mizí. Takže si vyberte. Tento názor mělo i několik naprostých laiků po krátkém řezání s touto kudlou.
Nůž je to velmi povedený, cena je velká na sériovku, ale je to přece Esee a to má zvuk.
Prošlo mi rukama spousty nožů, a pokud se budu bavit o o sériovkách bushcraftového typu, tak tohle je povedená kudla. Až na malý detail viz druhá slabina, bych si kudlu nechal. Myslím, že daleko lépe se bude držet nůž ze stejného chovu a to RB3.
Je to znát už podle fotek. Také scandi výbrus leccos napovídá.
No uvidíme, zda se ke mně dostane.
Chci poděkovat firmě Esee knives za zapůjčení nože do testu a budu se těšit na další spolupráci. Kraken
