Bushcraftportal.cz v Norsku

Takže naše trojice Tomášů vyrazila do Norské vesničky Lote v Hardanger fjordu.

Můj kamarád Martin, který v Norsku žije cca 10let a jeho kamarád rodilý Nor Sjur Ove, nám připravili zajímavý a náročný program.

Letělo se z Prahy, 4.5.2016 se společností Norwegian a let byl hladký a v pohodě.

Jen nás před startem přesadili do přední části letadla, prý kvůli vyvážení.

Už samotný přílet na letiště v Bergenu byl zážitek. Letadlo to bralo pěkně zeširoka a tak bylo dost času podívat se na okolí Bergenu z výšky. Pecka.

Po příletu jsme došli na smluvené místo u benzinky a čekalo se na Martina, až pro nás přijede. Má to do Bergenu cca 140km a jeden trajekt, což znamená cca 3,5 hodiny cesty. Nezbývalo, než počítat minuty a elektrická auta. To bylo první, co nás rozsekalo. Když kolem vás projede za hodinu cca 300 aut a z toho jsou dvě naftové a jeden benzín, zbytek hybrid nebo elektrika. Tolik aut Tesla jsem ještě nikdy neviděl.

Ale dost. Nalodili jsme se k Martinovi a vyrazili na cestu. Klidná cesta, kde to vypadalo, že nikdo nepospíchá, každý uhýbá, když vidí protijedoucí auto na úzké silnici. Pohoda. Takové ohleduplné řidiče jsem ještě neviděl.

Po pár hodinách cesty jsme si dali kávu na terase cca 1m nad mořem a šlo se spát. Stmívá se tu dost pozdě. Tak se člověku moc spát nechce.

Ráno po snídani jsme vzali batohy a vyrazili za Norem. Ten nám přidal do batohu sněžnice a čtyřkolkou nás odvezl pár metrů nahoru, do jeho lesa.

Prý abychom nemuseli šlapat tam, kde to není zajímavé. Pak jsme se vydali směrem do hor.

Martin a Sjur Ove šli svižným tempem a museli čekat na nás na vykulence, kteří se každých pár metrů zastavovali na kochání, focení a natáčení. A takhle to bylo celou dobu. Stále bylo na co koukat a čemu se divit.

Došli jsme pod převis, kde budeme bivakovat. Po svačině jsme nechali batohy na místě a jen nalehko se šlo k vodopádu.

Po lehkém potoulání na úpatí hor jsme povečeřeli a zalezli do pelechu. Kluci spali v hamakách a já jsem nocoval ve svém gore obýváku.

Ráno…spalo se asi do půl 10 🙂 jsme zabalili a vyrazilo se s velkou polní do hor. Sjur ove nám ukázal, kam máme jít, podle jakých stromů, kamenů a potoků se máme držet, stezky ještě nejsou vidět.

Pauza na kafe a koupání 🙂

Většina cesty byla pod sněhem a ledem a tak jsme šli po paměti. Správnou cestu našli, minuli jsme chatu jen o cca 100m, takže pohoda. Cesta nám zabrala 3 hodiny.

Prozkoumali jsme okolí chaty, která byla ve výšce cca 700m nad mořem a čekali na Sjur ova. Ten říkal, že přijde tak na 16:00. Je to místní farmář a voják v aktivní záloze a tak jsem čekal, že bude přesný. V 15:59 se nad chatou objevila jeho silueta a v 16:00 nám potřásl rukou. Stihnul stejnou trasu za hodinu. Borec. Ale on se nekochá:)

Prý je málo hodin, tak se podíváme po okolí. Vyrážet v 16:30 do hor se dá, pokud znáte cestu a je vidět, zde je opravdu světlo hooodně dlouho do noci.

Trasa byla dlouhá přibližně  4km, někde bylo potřeba sněžnic a jinde se nechalo chodit po kamenech.

Nádherný pohled po okolí nepokazil ani silný vítr. Po návratu na chatu probíhalo kecání o všem možném až do rána. Historie Norska, Vikingové a druhá světová válka, to byla hlavní témata našeho hovoru.

Ráno nám Sjur ove udělal snídani po anglicku a šlo se na vrchol. Od začátku pochodu až do konce bylo potřeba používat sněžnice.

Jen Martin šel na skialpech.

Celou cestu nás provázela ZOE 🙂

Tenhle kopeček byl cca 1100m nad mořem a byl zde cítit silný vítr.

Nebylo místo, kde by se člověk mohl schovat. A přesto to místo bylo tak krásné, že se nám nechtělo dolů. Posvačili jsme sušené maso s čajem a jako zákusek byl i lišejník. Horské chipsy. 🙂

Po návratu na chatu jsme se radili, co dál. Martin a Sjur ove museli další den do práce a tak jsme ráno sestoupili na nulu.

Pěkně až k moři, kde jsme si našli flek a zkusili bowdrill z naplaveného dřeva. Celkově hromady naplavenin jsou výbornou zásobárnou pro trosečníky. Dá se tu najít všechno

Po pár pokusech se nám všem zadařilo a bowdrill v Norsku byl úspěšně dokončen. Martin i Sjur ove byli spokojeni a za odměnu byla grilovačka.

Dokonce přišel i sněžný muž 🙁

Já jsem se Sjur ovem vyrazil po břehu prozkoumat okolí a našel jsem mořské řasy a slávky. Místní to vůbec nejedí. Ale to bych nebyl já, abych to nezkusil.

Na první várku se kluci tvářili nedůvěřivě, ale po ochutnání jsem šel nasbírat další slávky snad 4krát. Rybolov se nedařil, tak alespoň takhle jsme se nacpali.

Náš skromný nocleh….ale ta historie 🙂

Další den se šlo na procházku do blízké vesnice Utne, cestou jsme si dělali odbočky po okolí.

Jeden z nejstarších hotelů v Norsku

Krásný kontrast, když vidíte rozkvetlé sady třešní a jabloní a nad nimi zasněžené vrcholky hor.

Další den jsme vyrazili lovit ryby na jezero. Krásná kleč, kde každá větvička byla nasáklá smolou. Masakr. Čistá voda a klid. Pohodově strávený den. Ryby v tomhle období neberou, ale zkusit se to muselo. Po potulce po okolí jsme si dali siestu na terase a dohodlo se, že příští den vyrazíme do Bergenu.

Sice to bude den před odletem, ale i Bergen nás lákal. Cestou jsme se zastavili na místech bojů, kde se malá skupina Norských vojáků bránila přesile Němců. Posezení u vodopádu a pak pokračování cesty do Bergenu.

10 minut strávených v Bergenu a chtělo se nám utéct do hor. Hluk, lidi, smrad. No prostě město. Na naše poměry celkem klidné a čisté. Ale po těch pár dnech v horách jsme moc nadšení nebyli. Prošli jsme si centrum, přístav, rybí trh, pevnost a malé rybářské domky. Kolem 21.00 jsme šli na autobus směr letiště.

Tam jsme zalezli do lesa a přenocovali do rána. Já tam v trávě nachytal 21klíštat, a to hlavně na rukách. Kluci v hamakách ani jedno. Pak nás čekalo odbavení a let zpátky. Vše probíhalo v pohodě. Bylo nám smutno a odlétali jsme s tím, že se sem určitě vrátíme. A to brzo☺

Eg elske deg Norway!  Miluji Tě Norsko! Kraken /Thom /Tomáš