Boty jsou velmi složitý a komplexní výrobek. Musí ochránit nohy před vnějším prostředí (proti vlhku, zimě, horku, zranění….) a to za neustálého pohybu za jakéhokoli počasí. Což klade na obuv vysoké nároky a kvalitní boty to všechno zvládnou po dobu několika let, desítek let. Při výrobě bot se kombinují různé materiály, u kterých se využívá jejich vlastností na konkrétním místě (jiný materiál bude na podrážce a jiný zase na svršku, nebo uvnitř boty – futro). Je to velké umění poskládat kvalitní botu tak, aby se daly všechny materiály správně dohromady a navzájem se podporovaly. Tyto materiály jsou k sobě navzájem spojovány (šitím, nýtováním, lepením…) a zároveň se musí vybrat nejen správné místo jejich užití, ale i tvar, tak aby se materiál předčasně nezničil, nebo nepoškodil nohy majitele bot.
Pokud jsou dva materiály k sobě spojeny (šitím, přinýtováním, slepení…), tak si snažím představit, co se s ním bude dít při pohybu. Při pohybu, mezi materiály vzniká mikro pohyb, rozdílné vlastnosti materiálu (textil, kůže, umělotina, železo, kov) taky určitě mají svůj význam při tomto pohybu. Nitě při pohybu pracují jako pilka a buď se opotřebují a prasknou, nebo pomalu přišitý materiál rozříznou, a to nepíšu o pronikání vody a nečistot přes šití. Nečistoty fungují jako brusná pasta, pomalu obrušují materiál a zničí jej, proto byste měli obuv čistit a to hlavně u šití. Nýty, oka na tkaničky působí obdobně. Buď časem povolí a je nutná výměna, nebo materiál, v kterém jsou uchyceny povolí, opotřebuje se.
Než si začnu obuv prohlížet pečlivěji, tak se hlavně podívám na tři základní věci.
1 P) PŘEDEK boty:
Nejnamáhavější část boty je špička boty, hned potom achilovka, a nakonec podrážka a způsob jejího uchycení k svršku.
Podívejte se na své boty. Kde je materiál nejvíce namáhán, při každém kroku ohýbán, kde se jako první projeví poškození boty, kde se materiál boty při každém kroku významně ohne a potom skrčí – stlačí, kde začne voda jako první pronikat do boty ?…. Špička boty v ohybu prstů. Materiál (hlavně kůže) funguje jako houba, při ohybu – stlačení, se vytlačují oleje, kondicionér, voda z materiálu a to jak ven z boty, tak i dovnitř do boty. Při ohybu – povolení tlaku, materiál do sebe natahuje okolní vodu, vlhkost, pot, špínu, která při stlačení je zase vytlačována ven a bere s sebou oleje, kondicionér, který zajišťuje kůži ohebnost, pružnost, pevnost a dlouhodobost. Proto je třeba u kožených boty doplňovat kondicionérem potřebné oleje do kůže a vyhnout se vosku (výjimka je vosk nanesený za studena, kdy je vosk na povrchu kůže a ne hluboko ve struktuře kůže, kterou zalepí. Taková vrstva vosku, zabraňuje nejen vnikání vody do kůže, ale i chrání kůži před ztrátou olejů z kůže), který zabraňuje doplnění těchto důležitých olejů do kůže.
Pokud je v tomto místě šití, nýtování, oka na tkaničky, ohyby kůže, okrasné šití a další zbytečnosti, tak je zaděláno na problém.
Jako třeba zde:
Ideální řešení v tomto místě mají boty, které zde mají jen jeden kus materiálu, bez zbytečných kudrlinek.
Jako například Hallfs:
Vojenské boty
2 P) PATA boty:
Tady platí naprosto to samé jako u bodu 1P. Jen málo výrobců bot zde nemá šití. Drtivá většina bot zde má steh, který je často doplněný o další vrstvu materiálu, kvůli pevnosti, odolnosti a voděodolnosti.
Mnohem lepší řešení Limmer
Méně ideální řešení, ale funkční:
Makara
Pracovní, lesácké boty po cca. 5 letech aktivního používání. Na patě se rozpadlo šití, díky namáhání šití při chůzi.
Takto vypadají boty po skoro 50 letech aktivního používání. Pata je v perfektním stavu. Proč asi?
3 P) PODRÁŽKA boty
Nechci psát o vlastnostech podrážky, jejich tvrdosti, odolnosti proti opotřebení, přilnavosti atd. Toto je už velmi složitá záležitost, na kterou člověk musí mít znalosti, které v žádném případě nemám. Chci se jen podívat na to, jakým způsobem se připevní podrážka k svršku boty.
Často vidím dva základní způsoby. Přišití, přilepení. Oba způsoby mají své klady i zápory.
Mezi hlavní klady vidím tyto:
• Lepená podrážka:
Vodotěsné, ekonomicky levnější na výrobu, poměrně estetické, možnost opravy, pohodlná
• Šitá podrážka:
Trvanlivost, možnost opravy a estetické
Nevýhody:
• Lepená podrážka:
Malá trvanlivost,
• Šitá podrážka:
Cena výroby, dosáhnutí vodotěsnosti vyžaduje měsíce péče tím správným krémem a způsobem.
Já osobně dávám přednost šité podrážce, u které vím, že potřebný komfort si zajistím postupem času, kdy se boty doslova doladí při chození a odmění se za kvalitní péči, kvalitní a dlouhodobou službou.
Existuje ještě jeden způsob spojení podrážky a svršku. Je to takový hybrid. Musím se přiznat, že tomuto způsobu řešení přicházím pomalu na chuť. Poprvé jsem se s ním setkal asi před 5 lety a nedůvěřoval jsem mu. Celé ty roky jsem čekal, až se stane chyba, závada….a ono nic. Jedná se o řešení, kdy gumová, nebo kaučuková botička je přilepená a přišitá ke koženému svršku boty, toto řešení má například Lundhags, Sorel, Viberg, Jorn Jensen, Hoffman, L.L.Bean.
Šité podrážky (nejčastější způsob šití u turistických bot):
Norské šití:
Prochození podrážky, až do fáze obroušení samotného šití.
Limmer
Lepené podrážky
Odlepení, lepené podrážky.
Kaučuková bota
Díky špatné péči o kůži, se často, společně s šitím rozpadne dříve, než kaučuková boty, která je velmi odolná vůži mechanickému poškození a vodotěsná.
A až poté mě zajímá materiál, řešení jazyku, kvalita zpracování, střih boty, řešení vnitřku boty, způsob šněrování…tady už věnuji prohlídce boty mnohem více času.
Boty, která splní všechna 3P (samozřejmě ještě kvalitní materiál, střih, zpracování…, ale o tom článek není), jsou boty, které stojí za to koupit a i připlatit si, protože takovéto boty, jsou prioritně vyrobeny pro dlouhodobé užívání a poskytování kvalitních služeb majitelům, a za to si výrobce zaslouží adekvátní odměnu.
Podívejte se na boty v obchodech a použijte tuto metodu „3P“ na obuvi, kterou uvidíte…..které z nich by jste si koupili? Které jsou vyrobeny pro zákazníka, jako služba lidem a které jsou vyrobeny pro zisk výrobce, bez ohledu na službu – lidi?
Článek vytvořil Tomáš Kabara – www.festovni-veci.cz
