Najdou se nože opravdu jednoduché bez jakéhokoliv zdobení, ale jsou i vyloženě sbírkové kousky. Zažitý název finka je tak trochu zavádějící. Spíše by se mělo říkat skandinávské nože, protože se vyrábí jak ve Finsku, Švédsku tak i v Norsku.

Firem zabývajících se výrobou severských nožů je spousta. Namátkou pár nejznámějších.

Mora, Helle, Fiskars, Bahco, Ahti, EnZo, Kauhava, Stromeng a další. 

Severské nože jsou funkční, praktické a krásné. Snadno se dá propadnout sběratelské vášni, pokud se tak stane, tak máte co dělat a co sbírat. Byl jsem na návštěvě u jednoho staršího pána, který má úchylku na severské nože a má jich přes 1200 kusů. V našich končinách je finka tak trochu za exota. Nemá záštitu ani tacticool vychytávky a někdo by mohl říci, že je finka nudná. Není to tak. Je to pracovní nástroj a ten je určený na řezání a krájení.

Je celkem jedno, zda si pořídíte Moru Classic anebo finku se skládanou ručkou a zdobenou pochvou s čepelí v damašku. Tyhle nože jsou prostě na práci a je jedno, jak vypadají.

Moje velmi často používaná finka je Mora Classic. Jeden čas lítala po autě anebo se válela na stavbě, když jsem s ní řezal izolaci. Pak jsem jí očistil, obrousil a chvilku zase byla hýčkána. Mám ji rád a přitom je tak obyčejná.

Ovšem nejpoužívanější a nejoblíbenější je finka s čepelí od Puronvarsi, ale o té až později.

I v Čechách jsou nožíři, kteří dělají hezké finky. Před pár lety mi ve spárech zůstala finka od malého, tehdy začínajícího nožíře přezdívaného Kabík.

Kabík s nadšením vyráběl nože takřka na koleni. Broušení ve vaně nebo na zahradě, výheň na sporáku v bytě, docela divočina.

Jednou si vykoval čepelku z pláště ložiska a osadil jí do ručky z parohu soba. Celková délka nože 203 mm a čepel 96 mm. Čepel je 23,5 mm vysoká a 5 mm silná. Konstrukce na trn. Nůž je celkem těžký, 134 g váží bez pouzdra a s pouzdrem 185 g.

Pouzdro mi vyrobil Ondra Payma. Pouzdro v severském stylu sešité na zadní straně a tvarované tak, aby obepínalo ručku nože. Tím je nůž jištěn a nemusím se bát, že vypadne. Jednoduchý průvlek na opasek a to je vše. Nůž se velmi dobře drží, sice by mohla být ručka placatější, ale zde byl limit tvar parohu.

Čepel i přes svoji sílu neklade při řezání velký odpor. Klínový výbrus zakončený fazetkou jde do materiálu dobře. Ostří však drží méně, po nějakém čase se na ostří vytvoří mikrozoubky a řezání dřeva už není tak hladké. Naopak na potraviny je ta mikropilka stále dobrá. Myslím si, že je zde problém s materiálem, prostě plášť ložiska neznámého složení není úplně ideální. Dnes už Kabík dělá nože z prověřených materiálů a kalí podle materiálového listu.

Další finkou je damašková pecka od Tomáše Jindry -TKladivo

 

Lehoučká finka s konstrukcí na trn. Čepel je kovaná z čsn 19312 a čsn 19083 cca 120-140 vrstev. Ručka kombinace parohu, fíbru a nádoru z akátu. Celková délka nože 200 mm a čepel 91 mm. Výška čepele pak 18,5 mm a 3 mm tloušťka. Váha 91 g. Pouzdro nůž zatím nemá. Nůž je na svojí velikost lehký.

Může za to drobná čepel i tenký trn. Nůž spíš padá na zadek a to právě pro použité materiály, hodně parohu a také akát není nejlehčí. To však nevadí. Ručka je pěkně tvarovaná a nůž sedí v ruce dobře.

Čepelka je velmi dobře tepelně zpracovaná a dost dlouho si drží jedovatost. Je to velmi obratný nůž, který se nelekne žádné práce, ale pozor na páčení a další prasárničky. Na to tenhle nůž není stavěný. Je to prostě kousek na jemnou práci se dřevem a s potravinami. Určitě by mu slušelo nějaké pouzdro na krk.

Tomáš to má hezky poskládané, tvarově se mi líbí a materiál a čistota zpracování je super. Pravda nevenčil jsem tuhle kudlu tak často, to je dáno tím, že nemám k němu pouzdro. Zatím. Nůž však makal doma v kuchyni, kde zkouším a testuji všechny nože. A jako pomocník do kuchyně se velmi osvědčil. Pokud se po používání hned utře do sucha, tak ani moc nechytá patinu. Přemýšlím, že si u Tomáše nechám udělat vyřezávací nůž s kratší čepelkou.

K poslednímu noži jsem si vybudoval vztah. Je nejpoužívanější finka, kterou co mám.

Čepel jsem vyhrál v soutěži na nožířském festivalu Knifest 2013 a Ondra Payma mi dodělal skládanou ručku a také pouzdro.

Čepel pochází z Finska z dílny Puronvarsi, kde se vyrábí nože od roku 1850 a nožířské umění se předává pěkně v rodině. Na fotce děda a vnuk.

Když se mrknete na fotky z dílny, tak to žádný zázrak není a přesto od nich chodí čepele jako, když střelí.

Tu co mám já má ve hřbetu 6 mm a klínový výbrus až do nuly. Když vidím, jak a na čem to brousí, tak musím sklonit hlavu a jen šoupat nohama. Masakr. Kdo se kdy pokusil vyrobit nůž, tak musí z tohoto výbrusu sednout na zadek.

To samé si myslím i o práci Ondry Paymy, který dodělával ručku a pouzdro. Je to hodně šikovnej kluk a na jeho představení se můžete podívat zde.http://bushcraftportal.cz/2013/01/1945/

 

 

Ručka je skládaná ze sobího parohu, kůže a finské břízy.

Celé je to nasazené na trn, slepené a pak vybroušené. Ondra mi udělal tu ručku mohutnější, aby mi sedla. A povedlo se. Není nad to nechat si udělat nůž na míru. Pouzdro je kožené v severském stylu a je sešité na zadní straně. Nůž do něj zaklapne s hlasitým klapnutím a nevypadne, ať děláte, co děláte.

Celková váha i s pouzdrem je 192 g a samotný nůž váží 127 g. Délka nože je 227 mm a čepel má délku 115 mm. Výška čepele 22,6 mm a tloušťka je 6 mm.  Ta tloušťka jistě mnohé vyděsí. Ale nemusí. Je to nejřezivější nůž, který mám. Kovaná čepel z uhlíkové oceli 80CrV2.

Klínový výbrus je od hřbetu až do nuly. Brousím na kameni 3000grit a stačí pár tahů a je to jako břitva. Pravda je, že třeba chlupaté dřívko s ním jde obtížně, protože stačí jen malinko změnit sklon a jste moc hluboko v materiálu. Tepelné zpracování výborné, ostří drží hodně dlouho a dobře se brousí. Stále jsem z tohoto nože nadšený a to mi těch kudel prošlo rukama hodně.

 

Sice je konstrukce na trn, ale i přesto jsem s nožem štípal třísky a vše zvládnul. Jak ostří, tak i ručka. Rád tenhle nůž nosím na šňůrce na krku anebo u pasu.

Ještě jsem si říkal, že si nechám udělat od Ondry zdobený nůž a fajfku, ale to až budu mít nějaké kulatiny. Pro inspiraci přidávám jeho skvělé výtvory.

 

Severské nože, kterým obecně říkám finky, mám rád. Jsou jednoduché, funkční a tradiční. Na severu můžete v každém obchodě narazit na takové regály.

 

 

Jak už jsem psal na začátku, finky jsou návykové. Hezký den přeje Kraken

Sdílet

2 komentářů

  1. Vím, že těch nožířů by se tu mohla vypsat spousta, ale podle mě určitě stojí za zmínku Želva, sice se na finky přímo nespecializuje, ale pár těch jeho jsem už v ruce měl a je to paráda, hlavně je to člověk, co dokáže i takhle klasický téma jako je finka pojmout dost netradičně a rozhodně zajímavě

  2. puronvarsi fesaka jsem mel tu cest vyzkouset a mohu potvrdit.. ackoliv na hrbetu pusobi velmi masivne.. tak ta jedovatost je totalne ukrutna.. pro cloveka ktery si bude chtit v prirode vyvrhnout nejakou tu zvirenu pecka.. rucka tak akorat do ruky, aby jste meli pocit ze drzite kus noze, ale nikde nic neprekazi, neprecniva.. dava vam pocit obratnosti..
    a mory ? no komment.. jsem zaujaty morofil 😀 neumim je nepochvalit 😀

Zanechat komentář