logo

Bushcraftportal.cz

Z deníku fjollinek – vaření v přírodě

12.05.2017 / Kategorie: Fjollí deník, Houby, Oheň, Potrava, Příroda, Rostliny / Napsal: / Komentáře: 3

O mě

Na začátku bych se Vám asi měla představit. Jsem jedna z fjollinek.

My fjollinky jsme takové obyčejné holky z vesnice, máme za sebou pár táborů, vodácký kurz na Vltavě, na hory jezdíme spíš v zimě a na kole rekreačně. Prostě do prototypu vrcholového sportovce nebo zkušeného zálesáka máme daleko. Takže zatímco my jsme se před cestou na Aljašku bály medvědů, kluci možná potřebovali větší odvahu vzít na šest týdnů do divočiny nás. Nebo víc bláznovství – to už vyjde na stejno.

Každopádně moje úplně první zkušenosti s přežitím v divočině jsem nabývala poměrně pozdě, ale o to intenzivněji, po dobu šesti týdnů uprostřed Aljašky.

Nabízím Vám tedy pohled z trochu jiné perspektivy – začátečnice a ještě k tomu holka. Možná se tomu zasmějete, možná vám poodhalím ženskou logiku, nebo jste na tom možná podobně jako já. Koneckonců, chybami se člověk učí, ale kdo říká, že ty chyby musíte udělat vy?

1. zkušenost – Koření by neměli nakupovat kluci aneb s chilli chutná všechno stejně

Před cestou na Aljašku jsme měli vše pečlivě naplánované, samozřejmě včetně potravin.

Na šest týdnů do divočiny jsme vezli: sladkou papriku, pepř, kajenský pepř, mleté chilli, drcené chilli a italské bylinky s extra velkými kusy rozmarýnu. Jistě si dovedete představit nadšení nás – fjollinek. Již tak jednotvárný jídelníček složený hlavně z kuskusu a  lančmítu to moc neobohatilo. Nakonec jsme jídlo vždy rozdělili do dvou kotlíků –  z jednoho jsme jedly my fjollinky a do druhého kluci přisypávali chilli po lžičkách. A stejně zbylo.

Poučení: Na další akci jsem si koření nakoupila sama. Základ je pepř, kmín, sladká paprika, bazalka, majoránka…a taky trochu chilli.

Kromě toho se mi osvědčily bujóny – horká polévka posílená kostičkou hovězího bujon po dni tahání lodí v dešti přijde vhod. A dokonce i kuskus připravený se zeleninovým bujonem chutná líp.

Pozn. Kmín je díky obsahu antioxidantů, minerálů a vitamínů téměř lék. Kromě mnoha dalších pozitivních účinků podporuje trávení a pomáhá odstranit potíže s nadýmáním. To by se na akcích, které nejsou čistě pánské, mohlo hodit, nesouhlasíte? 😉

Kmínu tedy klidně o balení víc. Hodí se k houbám, na ryby i do polévky – prostě všude.

Poctivý krajíc obyčejného chleba

Jsou věci, kterých si nevážíme, dokud je máme. Nebo si jich nevážíme dost.  Určitě to znáte. Platí to bohužel často nejen o věcech, ale třeba i o vztazích a lidech. To je ale příliš vysoká parketa na to, abych ji tady rozebírala.  Na ty „obyčejné“ věci bych si ale troufla.  Občas se nás někdo zeptal, co nám chybělo nejvíc.

Samozřejmě jsme se těšili na teplou sprchu (obzvlášť my fjollinky), ale popravdě člověk brzy zjistí, že se bez spousty věcí obejde. To ostatně fanoušci bushcraftu vědí lépe, než kdo jiný.

Já už teď vím, že:

  • židle a stůl je nejluxusnější nábytek
  • stačí dva čtverečky čokolády, aby člověk létal v oblacích
  • nic není nad poctivý krajíc obyčejného chleba

Před cestou na Aljašku jsem trochu googlila, abych našla recept na těsto na chleba, takže na řeku jsme už jeli vybaveni potřebnými ingrediencemi a teoretickými znalostmi o různých způsobech pečení.

Základ těsta tvoří mouka, kypřící prášek, sůl, voda a ideálně i trochu oleje. A potom cokoli do toho chcete přidat  – kmín, semínka, česnek…

V praxi jsme nejprve vyzkoušeli namotávání těsta na klacík a jeho opékání nad ohněm. To dopadlo dost tragicky. Těsto absolutně nedrželo pohromadě a z klacíku postupně opadávalo do ohně. Zkoušeli jsme i pečení chlebových placek na dně kotlíku. Ani to se neosvědčilo. Vyšly nám z toho spíš jakési hutné cucky teplého těsta.

Nejlepší chleba byl z pece, kterou nám kluci postavili. Ve svahu vyhloubili prostor a z kamenů postavili dvě komory. Ve spodní se topilo a dokonce měla i komín, aby lépe táhla. Horní komoru předehřáli na 180°C a mohlo se péci 😉 Po cca 40-60 minutách jsme z pece vytáhli dva krásné bochníky chleba, ze kterých opravdu šel ukrojit pro každého poctivý krajíc.

Dva bochníky jsme si upekli i na další cestu. Vydrželi asi tak den. Ne že by se chleba už začal kazit. To spíš nám tak moc chutnal.

Bramborové těsto aneb dvouchodové menu z jednoho kotlíku 

Zkušenosti:

1. Hlad je nejlepší kuchař

2. Vylít teplou vodu by bylo plýtvání.

Předně bych chtěla říct, že doma bych nikdy nic takového neudělala. Ale na několikatýdenních akcích v přírodě platí jiná pravidla. Jedno z nich je s ničím neplýtvat – ani s vodou z vaření bramborových nočků. Když jí dokážete správně ochutit, můžete z ní mít skvělou bramborovou polévku.

Druhý chod – Bramborové nočky s….

Ze sypké směsi na bramborové knedlíky a vody vypracujte hustší těsto. V kotlíku přiveďte vodu k varu a mírně osolte. Z těsta pak pomocí lžičky vytvořte nočky a dejte vařit. Je dobré to dělat ve dvou, aby to netrvalo příliš dlouho. Obsah kotlíku občas promíchejte, ať se vám vše neslepí na dně. Na čas varu uvedený na obale se nespoléhejte – u kotlíku nad ohněm pravděpodobně nedosáhnete stejného varu jako v hrnci na sporáku. Nočky jsou hotové asi za půl minuty poté, co vyplavou na hladinou. Poté nočky opatrně vyberte do misky a promastěte. Do kotlíku zatím naházejte druhou várku. 

Jednu dávku bramborového těsta (400g sypké směsi) jsme vařili v kotlíku o objemu 2,5l na dvě várky. Správně by na takové množství těsta připadalo větší množství vody. Není se tedy čemu divit, že druhou várku jsme nelovili z vody, ale spíš z bílé kašovité tekutiny. Pozor, nevylévat!

První chod – Bramborová polévka

Do vody zahuštěné bramborovým těstem přidejte kostku zeleninového bujónu, kmín, majoránku, pepř a podle chuti dosolte. Nechte chvíli provařit, aby se uvolnily chutě z koření. Vznikne vám krémová bramborová polévka -sice bez brambor a bez mrkve, ale i tak je výborná.

 

Věřte mi, nebo ne, ale všichni se tuhle polévku rádi dali a ještě se oblizovali. Jak by tak ne – hlad je nejlepší kuchař.

Příprava jídel z bramborového těsta je sice pracnější a časově náročnější, než uvařit kuskus nebo rýži, ale už jen pro tu změnu to stojí za to.

A s čím si dát bramborové nočky?

Oblíbená je u nás hlavně Pepřová rychta: osmahnutá cibulka s česnekem, slaninkou a případně houbami. Vše řádně opepřeno a smícháno s bramborovými nočky (výborné i s rýží).

Nejoblíbenější sladká varianta jsou samozřejmě bramborové nočky s borůvkami a cukrem.

3 komentářů

  1. Příjemné čtení o pobytu v přírodě z dalšího úhlu pohledu, obzvláště povýšené zde poměrně neobvyklou vysokou kvalitou užívání interpunkce. Děkuji za příjemné počtení.


Odpovědět uživateli Dutch