Bodák k útočné pušce SA vz. 58
Spolu se zavedením SA vz. 58 do výzbroje přišel i bodák. Z počátku měl dřevěnou rukojeť, která byla vyrobena z bukového hranolu, později dřevo nahradily střenky z epoxidové pryskyřice plněné dřevěnými třískami.
Také samotné tělo bodáku prošlo mnoha změnami. Napřed bylo vyráběno z výkovků, později metodou lití do forem a následně se třískově obrábělo a brousilo do finálního vzhledu. Vyráběly se ve verzi fulltang nebo ve variantě, kdy čepel končila zhruba v polovině rukojeti a byla skrytá pod střenkou. První kusy byly jen lepené k sobě, ale později byly opravované a pojištěné jedním až dvěma nýty.
Délka bodáku 280 mm, délka čepele 175 mm , tl. čepele 5 mm a váha 227 g.
Bodák je určený k bodání, proto byl tupý a i po nabroušení nefungoval jako náhražka nože. Ostří nedrželo moc dlouho ostré a bodák byl dost silný ve hřbetu.
Ergonomicky na tom nebyl bodák zas tak špatně, jen byl těžký na zadek díky upínacímu mechanismu na hlaveň sa vz.58. Pochva je z kvalitní kůže, šitá a pojištěná nýty.
Byl to jeden z mých prvních ,,jako,, nožů, ale brzo jsem pochopil, že kvalitní nůž je prostě nůž. Proto jsem bodák používal pouze k házení. Někdy jsem ohnul nebo zlomil špičku, ale spíš to odnesly střenky. Ta fulltangová verze byla odolnější a tak jsem si pořídil dva kusy na házení. Je to pro začínající házeče levná varianta. Z toho zlomeného jsem si vybrousil takovou modernu bodák. Je to spíše na efekt než na skutečné bodání, protože jsem ho značně zkrátil, ale ušetřil jsem 100g váhy
I tak je to zajímavý kousek do sbírky. Dají se pořídit za relativně pěkné peníze a variant bylo mnoho.
Útočný nůž VO 7
Tento nůž byl ve výzbroji od padesátých do osmdesátých let, kdy byl nahrazen UTONEM.
Nůž byl inspirován sovětským nožem vz. 40. Je to velice lehký nůž, který nebudete v ruce ani cítit. Konstrukce na trn, který je průchozí a zakončený matkou. Ta je zapuštěna v dřevěné bukové rukojeti. Ručku od čepele odděluje záštita. Čepelka má u špičky tvar bowie. Má plochý výbrus zakončený malou fazetkou. Tenhle nůž není na žádné páčení. Je to pomocník při práci s potravinami, maximálně uříznout klacek na buřta nebo přeřezat provaz. Na sekání je lehký a na štípání dřeva moc tenký, konstrukce na trn je také na takovou práci nevhodná.
Kožené pouzdro je hezky udělané, šité z kvalitní kůže a nůž v něm drží dobře.
Viděl jsem několik předělaných nožů, většinou jsou na ručce kožené kroužky. Také byla varianta s hliníkovou rukojetí, ale těch bylo dost málo. Délka nože je 270 mm, délka čepele pak 151 mm, tl.čepele 3 mm a váha 95 g.
Je to zajímavý nožík na lehkou práci. Spíše na potraviny.
Útočný nůž UTON vz. 75
UTON je legendární nůž, který nahradil VO 7 a řekl bych, že ho v řadě věcí překonal.
Historie UTONU je moc pěkně popsána na stránkách www.uton.cz , kde jsou všechny informace nejen k UTONU, ale i k dalším nožům a vybavení výsadkářů a průzkumáků. Doporučuji se podívat.
UTON byl vyráběný z nerezovky ve firmě MIKOV a nepotřeboval tak velkou údržbu. Také rukojeť z tvrdé a lesklé gumy byla bezúdržbová. Byla moc hezky tvarovaná a zaručovala jistý úchop při všech možných činnostech. Na stranách měla rukojeť zdrsnění.
V koženém pouzdru, které bylo šité a pojištěné nýty, bylo i místo na přídavné nástroje. Pilku na dřevo a pilník. Nástroje jsou funkční a při použití se nasazují do otvoru v zadní části ručky a zajišťují kolíkem, který je nasazený na padákové šňůře. Přijde mi to jako dobrý a praktický nápad jak mít jednoduchý víceúčelový nástroj po ruce.
Osobně jsem nejvíce používal pilku, ale i pilník jsem při své službě u 1. Praporu hloubkového průzkumu využíval často.
Další zajímavou vychytávkou byl průvlek na opasek, který se dal pomocí dvou velkých druků rozepnout a sejmout z opasku bez potřeby jeho rozepínání.
Na svojí dobu to byl dobrý a svým způsobem revoluční nůž. I dnes je mezi lidmi dost ceněný a vážený. Dnes už jsou jiné a daleko lepší nože, ale na rok 1976 to byl skvělý nůž.
Také já jsem na něj v roce 1994, když jsem ho v armádě nafasoval, koukal jako na zjevení.
Konstrukce je na silný trn, který je zakončený nástavcem na nástroje viz. foto. Čepel je z nerezovky 17029 a tepelně upravená technologií MARTFROST (což znamená hluboké zmražení čepele nože po kalení) na povrchovou tvrdost 50-58 HRC.
Celková délka nože je 248 mm, délka čepele 140 mm, a tloušťka 3,6 mm, při váze 195 g.
Vyráběly se s označením 0001-0007 a později i 0008 a 0009, s tím že vojenské verze mají značení podélně a na pravé straně čepele a ty starší modely jsou značené napříč u začátku čepele.
Stále se v různých variantách vyrábí, jak v klasické nerezovce, tak i v uhlíkové čepeli. Mám tu dva kousky z moderní produkce a jejich porovnání bude až v jednom z dalších článků.
Bojový útočný nůž speciální BONUS vz. 85
Bonus byl spolu s házecí hvězdicí „ROTAČKA“ vyvíjen ve firmě Aquacentrum Praha.
O rotačce jsem psal zde, ta bohužel do armády nebyla zavedena.
Bonus měl u potápěčů u armády a policie nahradit nůž Piloun.
Dodával se v černém gumovém nebo nylonovém maskáčovém pouzdru. Můj nůž má pouzdro z tenké hnědé kůže, ve kterém byl údajně dodáván k armádním zkouškám. Pouzdro bylo nevalné kvality a pojistný pásek měl suchý zip. Celkově to nepůsobilo moc dobře. Ta gumová nebo nylonová pouzdra jsou kvalitnější.
Nůž je konstrukce fulltang, kde je ručka z gumy a pevně obepíná čepel, jen v zadní části vylézá kus čepele a může se používat k různým úderům. Čepel je vyrobena z materiálu AK5 a je oboustranně broušena. Na jedné straně jsou zuby pro snadnější řezání lan a popruhů. Špička je spíš tupější a svým tvarem připomíná žraločí zub. Nůž je pekelně ostrý. Osobně jsem ho použil jen párkrát. Dvojité ostří mi moc praktické nepřišlo. Rukojeť se drží dobře, i když je dost hranatá. Díky gumě neklouže a má velkou záštitu, která brání sklouznutí ruky na ostrou část čepele. S BONUSem jsem se na vojně setkal jen krátce, ale měli jsme při tréninku MUSADO – armádní bojové umění, i gumové nože BONUS na cvičení.
Celková délka 292 mm, délka čepele 148 mm, tloušťka 3,7 mm a váha 282g
Víc jsme ale trénovali s ostrým utonem dle hesla: „Kdo krvácí při výcviku, nekrvácí na bojišti“ nebo ,, Pot šetří krev,,
Dnes samozřejmě armáda používá i jiné nože, většinou tovární produkce, ale najdou se i jednotky, které mají nože od nožířů třeba od pana Lubomíra Maďariče, nože Cháron a Falco, a pod.
Anebo od Milana Pokorného DAFY, který jsem testoval zde.
Jsou však jednotky, kde stále mají UTONY a někde ve skladech i BONUSy.
K těmto nožům mne váže vzpomínka na mojí službu u hloubkového průzkumu, a proto jsem jim chtěl věnovat tento článek.
Hezký den přeje Kraken
Já mám ve sbírce taky 005 Uton a Bonus s tímhle hnědým pouzdrem.
Tyhle necivilní verze zas takový bláto být nemohly, alespoň podle norem a testů co popisují na Uton.cz
Přijde mi že se blbě brousí spíš kvůli tvrdosti. Na keramice, na který vše normálně nabrousím jsem to nezvládl. Tu pilku prý snad obšlehli od Švýcarů, tak nevím jestli je lepší
Co ale moc nefunguje jsou ty druky na pouzdře, ty jdou fakt ztuha.
Na Bonus jsem sehnal to potápěčský pouzdro a v tom sedí nůž skvěle. To hnědý je fakt směšný. Jinak mi to ale přijde jako super nůž. Je na něm vidět, že byl vyvíjen pro potápěče (proto ta zubatá čepel navíc), ale dobře se mi drží a je hodně řezivý. Mám ho radši než Uton. I když samozřejmě nevozím ani jeden. Jsou to sbírkový kusy.
[…] O vojenském Utonu jsem psal zde. […]
[…] Byl určen pro boj zblízka, jako pomocník při seskocích (řezání lan a popruhů) a při maskování vegetací. Bylo zavedeno mnoho variant včetně varianty s hliníkovou rukojetí pro chemické vojsko. Ve výzbroji se udržel až do roku 1976, kdy ho nahradil jiný nůž Uton, o kterém jsem psal zde. […]