Nástroj do KPZ

Ne, že by ostatní komponenty nebyly tak důležité, ale tenhle konkrétní kousek je přeci jen o trochu důležitější díky svému mnohostranému využití. A o čem že bude řeč? Půjde o nástroj, který nám může pomoci postavit úkryt, zapálit oheň, případně si vyrobit jiné věci potřebné ke snadnějšímu překonání krizové/nouzové situace, nebo chcete-li k přežití.

Moje KPZ. Ostří nástroje přelepuji několika vrstvami stříbrné montážní pásky, abych tak ochránil ostatní komponenty KPZ před kontaktem s ostřím. 

  Během studia technik a způsobů přežití jsem si sestavil několik KPZetek, které jsem dle právě nabytých znalosti vybavoval vším možným. I když postupem času jsem některé komponenty vyřadil nebo nahradil jinými, jeden vždy zůstával. A byl to právě řezný nástroj neboli nůž.

     Zkoušel jsem nože zavírací i pevné, ale největším omezením, jestli to tak mohu nazvat, byla pro takovýto nůž velikost krabičky,  do které se měl vejít společně s dalším vybavením. Pomineme-li délku čepele, nejvíce limitujícím faktorem byla délka rukojeti, respektive jistota a komfort jejího úchopu. U zavírací nožů byla čepel a rukojeť díky své konstrukci delší. Na druhou stranu právě tako konstrukce omezovala hrubší použití nože. U pevných nožů, které by již hrubší zacházení snesly to byla právě již zmíněná délka rukojeti, která tento způsob používání značně omezovala, např. tzv. silové řezání. Mohl jsem se vydat cestou, kdy by byl nůž/nástroj mimo krabičku s jiným vybavení jako je například izotermická fólie, ale chtěl jsem mít ty nejdůležitější věci pěkně pohromadě. Samozřejmě, že na tomto místě by mohla zaznít námitka :“A co takhle větší krabicku?“ Ano i to je možnost, ale velikost krabičky teď rozebírat nebudu, protože by to možná vydalo na samostatný článek.

Nástroje, které jsem nosil a nosím ve své KPZ.

    Ze všeho nejdříve bychom si měli ujasnit, co s takovým  nástrojem  budeme dělat. V podstatě  půjde o běžně tábornické činnosti, které děláme s nožem, který si bereme s sebou do lesa, jen s tím rozdílem, že nůž/nástroj do KPZ bude podstaně menší a tím pádem i hůře ovladatelný a podle druhu konstrukce

 i náchylný k poškození. 

    V první řadě půjde o přípravu a založení ohně, například nařezání chlupatých dřívek pro zapálení ohně v mokrých podmínkách. Spoléhat na to, že pokaždé najdeme březovou kůru není nejlepší strategie. Občas budeme potřebovat nějakou tu silnější větev i rozštípnout, abychom se dostali k suchému dřevu uvnitř. Případně si vyrobit soupravu na rozdělání ohně třením. 

    Za druhé, nůž/nástroj se nám může hodit při stavbě úkrytu, ikdyž ten můžeme postavit  pouze holýma rukama. 

    A nakonec, největší výhodou je, že s pomocí nože/nástroje si můžeme vyrobit celou řadu dalších předmětů, které nám umožní zvýšit naší šanci na úspěšné zvládnutí krizové situace. 

    Suma sumárum, budeme řezat – jemně i silově, štípat, případně dlabat. Vše co zvládneme navíc bude jen příjemný bonus.

    Před několika lety se mi dostala do ruky knížka od Paula D. Campbella „The Universal Tool Kit Out of Africa to Native California“, kde mě zaujal jeden velmi jednoduchý, přesto poměrně účinný kamenný nástroj, kterému se v angličtině říká End Scraper. Tento nástroj byl podle archeologických nálezů rozšířen po celém světě a jeho primární určení bylo mízdření kůže. Nicméně byl používán i k opracovávání dřeva, kostí či parohů. V češtině je tento nástroj označován jako škrabka nebo drásadlo.  

  Práce s pazourkovým Endscraperem.

   Tento nápad se mi moc zalíbil, a tak jsem si vyrobil repliku tohoto nástroje, abych ověřil jeho funkčnost. Testy dopadly dobře, proto jsem se rozhodl si podobný nástroj opatřit z kovu a tím pádem i rozšířit jeho možnosti použití. První prototyp mi vyrobil kamarád Vláďa ‚Bulis‘ Drnec. Opět proběhla řada testů, kde jsem si ověřil reálné fungování svých nápadů, které pak vyústily v drobnou úpravu tvaru ostří. Se samontným nástrojem se dalo řezat, štípat, křesat a také sloužil jako přítlačný blok/tulejka pro Bow Drill. Po zasazení do větve se s ním dalo sekat a dlabat.  

   Naštípaní a vytvoření „chlupatých dřívek“ pouze samotným Endscraperem. Ke štípání jsem         

            samozřejme použil tlouk.

 Díky dlátovitému ostří bylo sekání velmi snadné – zde ještě původní zaoblené ostří.

Nádoba z kůry vyrobená pouze za pomoci Endscraperu. Dírky pro smrkové kořeny jsem propíchl jehlou, kterou jsem si rovněž vyrobil pouze za pomoci tohoto nástroje.

Nádoba vydlabaná z kusu kmenu. Dlátovité ostří fungovalo skvěle. V tomto případě jsem si k odlomení části kmene vypomohl několika dřevěnými klíny. 

S kovovým Endscraperem bylo možno i křesat.

   Nástroj byl překvapivě funkční a proto jsem si, tentokráte už sám, vyrobil další ve zmenšené verzi jako přívěsek na krk, abych ho mohl mít neustále u sebe. 

Kamenný „originál“, první již upravená verze a přívěsek.

  U první verze bylo zapotřebí mít provázek pro uchycení do dřevěné rukojeti ( případně druhý jako tětivu pro Bow Drill), aby bylo používání nástroje pohodlnější a více efektivní. V případě přívěsku jsem tento problém vyřesil dvěmi tenkými, ale pevnými šňůrkami, na kterých jsem přívěsek nosil na krku více jak půl roku 24h denně včetně spánku. Do KPZtky jsem si pak vyrobil větší verzi.

Ložisko pro Bow Drill se rovněž osvědčilo.

   S funkností a skladností nástroje jsem byl vcelku spokojený, ale…. nebylo to pořád ono, protože když nástroj nebyl zasazený do dřevěné rukojeti, manipulace s ním byla omezená a sekání nebylo v podstatě možné. Tak co teď? Další pokus pořídit si funkční nástroj do KPZty byl inspirován nožíkem vyvinutým Izem Turleye, jehož sériové výroby se ujala firma TOPS. Já jsem si tento nožík upravil k obrazu svému 

tím, že jsem oproti originalu nepatrně upravil tvar čepele, ale hlavně prodloužil rukojeť (jak mi dovolovala velikost krabičky), pro pohodlnější úchop bez nutnosti zasazení nožíku do dřevěné rukojeti. Samozřejmě,  že po vsazení do dřevěné rukojeti bylo ovládání mnohem pohodlnější. Opět proběhla řada testů, nožík si vedl skvěle a já byl konečně spokojený.

Oproti originálu má moje verze delší rovnou část ostří i rukojeť.

Přidána rukojeť nejenže zvýší komfort úchopu, ale lze použít i větší sílu například při silovém řezání.

Využití omotávky rukojeti pro tětivu Bow Drillu.

Spojením všech výhod – dlátovitého ostří v předu, klasické „nožovitého ostří a přidáním rukojeti vznikl finální kousek. Samozřejmostí je použití paracordu a důlek pro Bow Drill. 

    Jenže nic netrvá věčně a po nějaké době jsem začal přemýšlet, jak to ještě vylepšit. Vzpomněl jsem si jak jsem byl překvapen sekacími schopnostmi předchozího nástroje a tak mě napadlo zkombinovat nožík s ‚End Scraperem‘ a vznikl z toho tvar známý mezi nožíři jako RAZEL. RAZEL se složenina dvou anglických výrazů popisující specifickou kombinaci dvou ostří. Delšího vodorovného ostří – RAZor – neboli břitva či žiletka a druhého, kratšího ostří kolmo navazujícího na předchozí – chisEL – dláto. Tento tvar čepele můžete občas vidět u tzv. taktických nožů a mačet, kde přední ostří slouží spíše jako páčidlo, nebo jako v případě ruské vojenské mačety jako lopatka.

     Na první pohled se může zdát, že jsem opět opisoval z internetu jako v případě nožíku Ize Turleye, ale pravda je taková, že celý koncept vznikl na základě předchozích zkušeností, výhod a nedostatků obou zmíněných nástrojů – End Scraperu a nožíku. 

Omotání zbytku paracordu o malíček zvýší jistotu úchopu.

Pojďme se tedy na tento nástroj podívat trochu z blízka. 

    Oba exempláře, jeden na každodenní nošení a testování/používání a druhý do KPZ, jsem vyrobil z pružinové oceli 14 260. Kladl jsem důraz především na houževnatost materiálu před vysokou tvrdostí z důvodu vyššího mechanického namáhání při sekání, dlabání, štípání a případného páčení. Tento materiál lze také poměrně snadno nabrousit. Celková velikost byla dána velikostí úhlopříčky moji KPZ krabičky. Z nožíku jsem měl vyzkoušenou dostačující velikost rukojeti a zbytek délky jsem pak využil na ochranu ruky a samotné ostří. Převedu li celou větu do čísel dostaneme toto: celková délka – 110 mm, rukojeť – 65 mm,  delší ostří – 40 mm. Přední ostří – 30 mm. Tloušťka 4 mm byla zvolena nejen kvůli mechanické pevnosti, ale hlavně kvůli potřebě vytvořit dostatečně hluboký důlek/ložisko pro Bow Drill. 

   Pokud by někoho zajímaly úhly ostří, tak ho zklamu. Dělal jsem je od oka, podle toho jak jsem si představoval, že by mohly nejlépe řezat, sekat a vydržet hrubší zacházení. Kvůli hrubšímu zacházení jsem také zvolil lehce konvexní výbrus. Při finálním dokončování ostří jsem oběma ostřími sekal do kosti a parohu. Pokud se objevil zoubek nebo vyhnutí ostří, proběhla úprava úhlu až ke konečné spokojenosti. Orientace tohoto typu jednostranného ostří je dána tím, je-li uživatel pravák nebo levák. Já jsem pravák, proto je ostří orientováno právě tímto směrem. Nicméně i levák bude schopen s tím nástrojem pracovat. 

    V místě, kde se obě ostří střetávají vzniknul velice ostrý hrot. Na opačném konci, kde se sekaci ostří střetává se hřbetem jsem tento roh zaoblil, čím vzniklo velice pevné ostří vhodné pro dlabání a případné páčení. Toto zaoblené ostří se výtečně hodí při loupání kůry na výrobu nádoby. Pokud bych použil ostrý roh, mohlo by dojít k poškození kůry. Hřbet nástroje jsem vybrousil do ostrých hran, aby se o ně dalo škrtat firesteelem nebo škrábat kůra a dřevo. 

Ikdyž je hrot poměrně široký, lze s ním udělat i takto malou dírku.

    Rukojeť má jednoduchý tvar a ve svém průřezu se směrem od ostří ke konci mírně zužuje. To proto, aby rukojeť nástroje lépe seděla v rozštínuté větvi a příliš ji nerozevírala. Ikdyž se mi nepovedlo dosáhnot dokonalého zúžení, funguje to podstatě lépe, než kdybych nechal rukojeť na průřezu všude stejně silnou. V rukojeti jsou dvě díry pro snadné protažení provázku a také pro pevnější upevnění nástroje v dřevěné rukojeti. 

Co všechno tento nástroj zvládne samostatně:

    Řezání – díky dostačující délce rukojeti lze nástroj relativně pohodlně ovládat jako klasický nůž. Rukojeť jsem opletl paracordem pro vyšší komfort úchopu a díky „ocásku“, který si omotávám okolo malíčku, si nástroj v ruce ještě více stabilizuji. Bonusem je také prodloužení délky paracordu cca o 12 cm. Paracordem pak můžeme upevnit nástroj v dřevěné rukojeti, nebo jej použít jako tětivu k Bow Drillu. 

    Štípání – samotný nástroj lze použít také jako klín pro štípání menších kmínků. Pro štípání větších průměrů je už zapotřebí si vypomoci dalšími dřevěnými klíny. Jejich výroba je otázkou chvilky.

    Dlabání – s moci tlouku získáme velmi efektivní dláto pro opracování dřeva. 

A co s přidanou  rukojetí:

   Díky jednoduché rukojeti z větve, získáme plnohodnotný a jistý úchop, díky němuž můžeme nástroj používát s větší jistotu a silnou, než bez ní. 

Univerzální upevnění v přídavné rukojeti.

    Navíc s použitím rukojeti můžeme s nástrojem i sekat. A to hned třemi způsoby. Všechny tyto způsoby jsem zkoušel během 3 dnů z důvodů objektivity, abych vyloučil únavu z předchozícho sekání, která by se určitě promítla do toho následujícího. Rovněz všechny sekací testy proběhly na jednom a tom samém suchém, vyvráceném javorovém kmenu o průměru 75 mm.

1. nástroj je upevněný v ose rukojeti viz. obrázek výše. Tento způsob je vhodný spíše na sekání větví menších průměru a jejich zahrocovaní. Výhodou je variabilita použití, kdy můžete bez nutnosti změny pozice nástroje v rukojeti plynule přejít od sekání na řezání nebo dlabání. 

Doba trvání 25 minut. Díky tomu, že jsem konec paracordu přidržel malíčkem, musel jsem za celou dobu sekání provést pouze jednou převázání. Tento způsob byl fyzicky nejnáročnější. 

   Tip na upevnění – nástroj není potřeba vsadit do rukojeti hned do takové hloubky, která by měla být konečná. Mnohem lepší je ho zasadit zhruba jen do 3/4. Po pevném omotání provázkem, pak nástroj přes přední ostří, jako když sekám, ho ještě více zarazím do rukojeti. 

2. nástroj je upevněný kolmo k ose rukojeti. Tímto způsobem si vytvoříme malou sekerku.

Doba trvání 18 minut včetně 7 dotahování paracordu – hodně záleží,  jak zavážete konec paravordu.

    Tip na upevnění – skrz spodní díru protáhněte provázek a přitáhnete nástroj co nejvíce k rukojeti. Díky rozevření rukojeti bude mít nástroj při sekání tendenci se naklánět dopředu.

3. nástroj je uchycený stejně jako v předchozím případě, ale není používán jako sekera. V tomto případě mi rukojeť pouze umožňuje držet nástroj v bezpečné vzdáleností od dopadajícího tlouku na konec rukojeti nástroje. V podstatě jde o stejný způsob jako při dlabání, jen s tím rozdílem, že zde nehrozí nebezpečí, že se praštím tloukem do ruky s kterou držím nástroj a proto mohu použít větší sílu. 

Doba trvání 19 minut. Vyplatí se hned na začátku najít dostatečně těžký a pevný tlouk. Mně se ten první podařilo zlomit po 12 minutách. Paracord jsem dotahoval pouze jednou, i když při používání této techniky není potřeba, aby byl nástroj v rukojeti velmi pevně zasazen. Při porovnání s předchozími pokusy, tato varianta mi přišla jako nejméně fyzicky náročná.

Důlek/ložisko pro Bow Drill

   Vsadím se, že těm z vás, kteří již zkoušeli rozdělat oheň za pomocí luku, se minimálně jednou stalo, že špička vrtáku zuhelnatěla a zavrtala se hluboko do přítlačného bloku/tulejky/ložiska ze dřeva, což značně ztěžuje, nebo úplně zmaří vytvoření žhavého prachu. Důlek v kovu vám sice nezajistí 100% úspěšnost, protože kouzlo se skrývá ve dřevu, ale napomůže tento nežádoucí efekt odstranit. Navíc nemusíte shánět tvrdé dřevo na přítlačný blok a celou soupravu můžete vytvořit z jenoho kusu dřeva – vrták i ohňovou desku. Dokonce i troud.

Z jedné větve lze udělat vrták, hnízdo….

… i základovou desku.

Kůra mi zajistí nejen tepelnou ochranu proti zahřívajícímu se nástroji v případě delšího vrtání, ale také mi ochrání dlaň, kdyby se mi nástroj nečekaně smekl. 

   Pro testovací verzi jsem si nechal od kamaráda vyrobit pouzdro k nošení na krku, které zároveň plní i funkci tepelné a mechanické ochrany stejně jako kůra na obrázku výše. 

   Pár slov na závěr. Pojďme si shrnout, co jsme si tímto nástrojem schopni udělat : řezat, sekat, štípat, dlabat, použít jako ložisko Bow Drillu, škrtat o firesteel a oplet rukojeti nám poslouží jako tětiva pro BowDrill.  Musím říct, že na takovýto kousek oceli toho není zase tak málo. Na druhou stranu jsem si plně vědom jistých limitů, např. délka čepele nebo jednostranně orientovaného ostří, které nemusí každému vyhovovat. Rovněž bych chtěl znovu připomenout, že tento nástroj byl primárně vyvinut pro potřeby KPZ, takže jakémkoliv srovnávání s klasickým nože by nebylo fér.

    Na úplný závěr bych chtěl poděkovat lidem, kteří se na mých projektech podíleli:

Vláďa ‚Bulis‘ Drnec – výroba prvního prototypu Endscraperu.

Ondra Payma – za poskytnutí kovárny a cenných rad při výrobě ostatních nástrojů.

Martin Majcher – výroba pouzdra pro tetovací verzi tohoto nástroje.