Ideál by byla košile z nějaké vojenské deky. Jenže vojenské deky už na trhu skoro nejsou, a pokud chceme udržet stejnou kvalitu, tak musíme najít dodavatele, který nám toto zaručí.
Byla to celkem dlouhá cesta. Prošli jsme hodně materiálů a zkusili ze vzorků udělat několik prototypů. Upřímně nic moc. Až jednou kolega objednal vzorek dost těžkého materiálu. Všem se tato látka líbila a při rozbalení první role jsme zajásali. To je ono.
Patina kožených částí po cca roce používání.
Orosená vlna když jsem si dal zrychlený přesun.
Ušitá košile byla to pravé ořechové. Materiál není žádný hadřík, gramáž cca 530 g na metr čtvereční je dost slušný parametr.
Má to být vrchní vrstva, takže to musí být pevné a odolné. Materiál je z 85% vlna a 15 % polyamid.
Funguje jako izolace proti chladu, částečně i proti větru a i vodu to delší dobu udrží od těla. Ale i když tato košile promokne, tak “hřeje“.
Tahle vlastnost vlny je léty prověřená. Zároveň je vlna prodyšná a docela odolná co se týká jisker z ohně. Co je však mínus je zachytávání čehokoliv na sobě. Praštit sebou do jehličí je katastrofa. Jehličí a kousky větviček na košili drží slušně. Vše se dá vyprášit, ale prostě je to lapač nečistot. Co se týká praní, tak je zde také zádrhel. Doporučuji prát ručně ve studené vodě cca na 30 stupňů.
Barevná stálost je myslím dobrá, já košili pral přibližně 5 krát a v pohodě. Košile je dole i na rukávech a límci lemovaná kůží. Jedná se o kvalitní italskou kůži a ta potřebuje sem tam namazat kondicionérem. Já na to používám Limmer cream. Nanesu a nahřeju fénem. Po vyprání hodím košili na ramínko a nechám venku vyschnout. To trvá dost dlouho. Pokud je nacucaná, tak klidně i dva dny.
V porovnání s flanelovou košilí.
Košile jako tepelná izolace při odpočinku.
Za tu dobu co košili mám, tak jsem s ní chodil hlavně v mrazu, ale i nějaký ten podzimní nebo jarní deštík schytala. Není to nepromokavý kus oblečení, ale nechá se v mírném dešti chodit i pár hodin, než na ramenou ucítíte vlhko. Také záleží na pohybu. Pokud budu jen sedět na dešti, tak budu za chvíli jako zmoklá slepice.
Takový materiál jako je vlna, není pro každého. Mně osobně trvalo, než jsem si na kousání zvyknul. Není to tak strašné jako klasická vojenská deka. Ale nemůžu říct, že by to byl zrovna příjemný a heboučký materiál, to bych lhal.
Košili používám jako vrchní vrstvu do chladných dnů a také jsem v ní párkrát spal. Při spaní jsem ocenil prodloužený zadní díl, takže mi netáhlo na záda.
Na fotkách vidíte, že je zadní díl o hodně delší než ten přední. To měla pouze moje košile. Dnes tento přesah není tak velký, ale stále tam to prodloužení zad je.
Nouzové bivakování, merino triko a vlněná košile cca -7 st.
Jinak jsou košile stále stejné.
Lemování kůží, kožené logo JUBÖ na kapse, velké druky na zapínání.
Košile se dá u krku rozepnout a pak se musí nasadit přes hlavu.
Na sezení u ohně je ideální, jiskry jí nevadí a zezadu máte záda chráněné prodlouženým dílem. Při pochodu se dá u krku rozepnout a i rukávy se dají rozepnout na větrání.
Používal jsem košili od podzimu do jara, teď malinko zahálela, ale večery už začínají být chladné. O víkendu jsem naměřil cca 5 stupňů a to už je čas opět povolat košilku do akce. Teď se až do května nezastaví. V zimě přes ni hodím ještě kabát nebo parku a bude to ideální.
Od té doby co jí mám, jsem skoro vyřadil fleecové mikiny z lesního toulání. Vlněná košile je nahradila a je podstatně odolnější než fleece.
Z vlny máme v plánu ještě další věci, jako je anorak, vesta nebo deka na spaní či odpočinek. Ale to bude až za pár měsíců.
Hezký den přeje Kraken
Ahoj, jen by mě zajímalo z jakého důvodu na lemování už nepoužíváte kůži, ale tu černou „lemovku“? Děkuju 🙂
Bohužel nám vypadl dodavatel kožené lemovky a také díky černé lemovce je cena o pár stovek nižší.