Zimní vandr v Nízkých Tatrách 2019

Kraken666 21.03.2019 1

S blížícím se termínem sleduji předpověď počasí v Tatrách, která slibuje výborné podmínky na výšlap.

Nastal čas a 15. února kolem šesté hodiny ráno přijíždí autem Kuba s Michalem k mému paneláku. Pozdravím se s nimi, naložím batoh s věcmi do kufru a můžeme vyrazit do Bludova k vlakovému nádraží. Tam k nám ještě přistoupí Kuba z Jeseníku.

Kvůli chřipkové epidemii nakonec jedeme pouze čtyři.

Kolem desáté hodiny jsme v Ružomberoku. Zaparkujeme, nasadíme batohy na záda a jdeme na autobus, kterým nás odveze do Liptovské Lúžné. Odsud už jen pěšky.

Nejdříve po žluté turistické značce. Asi po kilometru míjíme rozcestník Dolné Želiská, kousek od rozcestníku nasazujeme sněžnice, Michal skialpy a pokračujeme směrem na Sedlo pod Skalkou, kde posvačíme. Je nádherné počasí.

Po přestávce pokračujeme po červené turistické značce, které se říká „Cesta hrdinov SNP“, směrem na Latiborsků hoľu (1643 m). Zde jsme kolem šestnácté hodiny.

Kolem sedmnácté hodiny začíná zapadat slunce, obloha se zbarvila do červena a pozorujeme mizející slunce za kopce. Jsme na vrcholu Zámotské hoľe (1612 m).

Nyní máme před sebou nejvyšší vrchol dnešního putování Ďurková (1750 m). Vrchol máme zdolán, zbývá jen sejít do Sedla Ďurkovej, odkud je to jen kousek do Útulny pod sedlom Ďurková (1630 m), místo noclehu. Po osmnácté hodině jsme v cíli. Chatár nás vřele přivítal teplým čajem a polévkou. U pivka probíráme zážitky ze dne. Brzy jdeme spát, jsme unavení.

Ráno vstáváme v sedm hodin, opět bude hezké počasí. V klídku posnídáme. Nabereme vodu v nedaleké studánce. Zabalíme věci do batohů a v devět hodin pokračujeme v cestě.

Kousek pod vrcholem Chabenec (1955 m) jsme potkali stádo kamzíků. Asi jsou zvyklí na procházející turisty, jelikož nehnutě stáli a prohlíželi si nás. Po chvíli seběhli po svahu do svého úkrytu a my pokračovali v cestě směrem na Kotliská (1937 m).

Kolem dvanácté hodiny přicházíme do Křižského sedla, kde posvačíme. Po přestávce jdeme přes vrchol Poľana (1889 m), míjíme vrchol Dereše (2003 m). Neustále nás doprovází panorama Vysokých Tater i „přibližující“ se vrchol Chopoku, který zdoláme o půl čtvrté. Je zde spousta lidí, takže jsme rádi, když po rychlé svačině v Kamenné chatě pod Chopkom pokračujeme dál, ale bez Michala. Rozhodl se dál nepokračovat, jelikož mu praskly vnitřní stehy po odstranění znaménka. Domluvili jsme se, že budeme v telefonním kontaktu. Michal se vrací do Ružomberoku k autu a zítra pro nás přijede.

Jdeme přes Demänovské sedlo až na vrchol Ďumbier (2043 m). Je půl sedmé, výše už nepůjdeme. Vychutnáváme si ticho a pohled na noční oblohu. Je zde krásně.

Nezbývá nic jiného, než sejít k chatě M. R. Štefánika, kde si dáme teplé jídlo. U pivka se domluvíme, že přespíme v kolibě Brenkus vzdálené dva kilometry po modré turistické značce směrem na Dolinu Štiavnicu. Po příchodu na Brenkus zjišťujeme, že dveře pořádně nedrží v pantech, ale naštěstí jsou zde kamna i dřevo. Za chvíli je teplo.

Ráno vstáváme v osm hodin. Uvaříme snídani, zabalíme věci a v devět hodin vyrážíme do Bocianského sedla. Za hodinu jsme na místě.

Slunce hezky svítí i hřeje, moc se nám odsud nechce. Domlouváme se s Michalem v kolik a kam má pro nás přijet. Zbývá nám sejít po žluté turistické značce do Starobocké Doliny, která je vzdálená od Vyšné Bóci asi kilometr. Michal už čeká.