Nedávno se mi podařilo získat několik kusů kozích kožešin. A jako amatér koželuh jsem „neselhal“.
Má domněnka, že vysušené znamená skoro hotové vzala za své hned po příjezdu domu. Nebyl čas ztrácet čas a lámat si hlavu co teď. Zasedl jsem k netu a sjel rychle youtube, jak postupovat. Když jsem zjistil, že to není práce na dva tři dny, tak se mi trochu orosilo čelo. Blížil se mi konec volna, a tak vyhrál postup činění pomocí roztoku octa a soli. Asi to nebude moc tip ťop hardcore zálesáctví, ale pro začátek a možnosti podle mě ideální. Ráno směle do toho.
1.a 2.den
Všechny kožešiny jsem vzal, vložil do kbelíků s vodou (1 kbelík cca 20 litrů pro jednu kožešinu a jeden cca 40 litrů pro zbylé dvě) a zatížil kameny tak, aby byly zcela ponořené
. Ze začátku, díky tvrdosti, úplně ponořit nepůjdou. To se ale během pár hodin poddá.
Po dobu dvou dnů jsem pravidelně 4x denně vodu měnil. Kůže pouští vše možné i nemožné, krev, různé tkáně, atd. Pravidelnost výměny by měla vyloučit zničení kožešiny škodlivými procesy a zničení rodinných vztahů vzniklým zápachem ;). Mírnému zápachu se člověk stejně nevyhne.
V průběhu dvou dnů kožešiny změknou natolik, že může nastoupit další krok.
3.den
Škrábání (odborně mízdření). Předešlý den jsem již zkoušel škrábat jeden kus. Hned nastal problém. Rám nemám, venku na kládě to nešlo, počasí špatný na práci venku a s materiálem na zemi a špachtlí v ruce dřina jak pes. Proběhlo pár rad, při kterých jsem zjistil, že špachtle je momentálně nejlepší řešení.
Špachtli samotnou jsem ale upravil oříznutím hran do oblouku a nabroušením.
Na kožešině, v místech okolo nohou a hlavy, jsem byl nucen několik částí odřezat. Kožešinu jsem rozprostřel na plato z dřevotřísky a začal škrábat. Centimetr po centimetru, zbytky masa, tuku, tkání, blány,..
Snažil jsem se dávat pozor, abych nějaké místo nechtěně neprořízl. Což se mi stejně samozřejmě povedlo, ale naštěstí v místech u okrajů. Po oškrábání jsem všechny tři kousky propral v jarové, a pak v čisté vodě.
Konec 3.dne, 4.-6.den
Koncem třetího dne přišel na řadu činící roztok. Roztok z octa a soli. Na jednu kožešinu připadl 1 litr obyčejného octa a 1 kg kuchyňské soli. Ve kbelíku jsem ocet i sůl důkladně promíchal (fotoč.8).
Poté do roztoku ponořil kožešinu, promáchal a nechal roztok co nejvíce vsáknout
Dále jsem zbytek kbelíku (samozřejmě i s kožešinou) dolil vodou a celé opět promíchal., zatížil kameny, aby vše bylo ponořené a nechal být. Na zbylé dva kousky jsem použil čtyřicetilitrový kbelík a dávkování octa a soli zdvojnásobil. A celý postup opakoval jako v prvním případě.
Další dny jsem jen chodil 4x denně promíchat a kontorolovat úplné ponoření. Koncem šestého dne jsem kožešiny vyndal, roztok vylil a opět je propral v jarové, čisté vodě (dost to zmírní octové aroma) a pověsil na šňůry
7.-10.den
Ráno jsem nelenil a mazal pokračovat. Necháte-li kožešiny vyschnout, zplechovatí a můžete namáčet do vody znova. U našeho sklepa jsem spoléhal, že ráno budou ještě mokré a měkké. Dost mě potěšilo, že nedošlo k vypadávání chlupů nebo jiné zkáze.
Dvě kožešiny jsem se rozhodl mít tvrdé. Ty jsem připevnil na dveře sklepa tak, že jsem každý kus pečlivě roztáhl do stran, abych minimalizoval po vyschnutí „vlny“ u okrajů a přitloukl hřebíky. Dveře sklepa jsou na vzdušném místě a přímo dvěřmi může proudit vzduch. Takhle připevněné jsem je nechal schnout
Třetí kus jsem vzal domu a začalo žmoulání, natahování a namáhání přes hrany, aby došlo k trvalému změknutí. To jsem dělal tak dlouho, dokud kožešina nebyla celá suchá a měkká
Samozřejmě docházelo k nuceným pauzám. V jednom případě jsem jel nocovat do lesa, tak jsem kožešinu smotal do igelitového pytle a uložil do mrazáku, abych se po návratu k práci vrátil.
Přibité kožešiny za pár dní vyschly a ztvrdly a měkčený kus byl k mé spokojenosti dobře poddajný a měkký. U té měkčené jsem bohužel musel pár zatvrdlých míst u okrajů odřezat, ale přece jen na poprvé se nepovede vše. S celkovým výsledkem jsem ale nadmíru spokojen
Ve finále bych rád ještě měkčenou vyudil v kouři, aby se měkčení konzervovalo. Při použití ve vlhku a mokru pak nedojde k jejímu opětovnému ztvrdnutí. K tomu se dostanu až jindy.
Pro další porozumění tématu, abych předešel dalším chybám případnym zpracování, jsem si pořídil raději literaturu. Na doporučení: Vydělávání kůží a kožešin (Helmut Ottiger, Ursula Reeb)
Etika a vlastní postoj:
Moc dobře si uvědomuji, že mnou zpracované kožešiny byly dříve živé bytosti, zvířata s vlastními smysly, pudy, chováním, atd. Proto jsem se snažil, aby se jediný kus nemusel vyhodit, protože se něco nepovedlo. A jsem i rád, že kožešina dále poslouží, než kdyby někde bez užitku zplesnivěla nebo byla vyhozena.
Peters – LisovykCZ
