Hubka neboli amadou je skvělý pomocník pro rozdělávání ohně. Oproti přepálené látce – práchnu je odolnější a více přírodní.
K získání této hubky potřebujete najít správný choroš, vytěžit a upravit. Výsledkem je pak hubka, která dobře chytá jiskru, pomalu žhne a pomůže nám rozdělat oheň.
V první řadě je potřeba najít Troudnatec kopytovitý. Je to dřevokazná houba, která roste na umírajících stromech.
Má velké klobouky – plodnice, které na první pohled vypadají jako koňské kopyto.
Pokud do troudnatce hodíte jiskru a budete jí foukáním nebo dobrým přístupem vzduchu udržovat živou, tak můžete udržet oheň i několik hodin bez přikládání. Takhle se dříve i oheň přenášel. Od těchto věcí, tedy tvaru a schopnosti udržení ohně, má i svůj název. Troudnatec kopytovitý.
Velice často najdete troudnatec na buku, tam jsem ho našel i já. Z tohoto buku jsem už vytěžil shnilé dřevo a dřevokaznou houbu z vláken dřeva a také jsem z toho vyrobil práchno, psal jsem o tom zde.
Dnes však budu zpracovávat plodnice troudnatce. Ten poklad, který hledám je ukrytý milimetr pod šedou a velmi tvrdou vrchní částí klobouku.
Chce to mít velmi ostrý nůž a opatrně odřezávat tu tvrdou nepotřebnou vrstvu. Takže mne nezajímá horní část houby ale ani ta spodní část, tam kde jsou ty rourky. Amadou poznáte snadno – je jemné, takové semišové, na omak příjemné. Stačí odřezat potřebné kusy.
Někdo odřízne celou houbu, tu doma usuší a pak odřezává. Zbytečná a nebezpečná práce. Kdo to zkusil, tak ví, o čem to je. Nejlepší je odřezat si to, dokud je houba pevně přichycená ke stromu. Máte to zapřené a staráte se jen o řezání. Stejně tím troudnatec zničíte, tak jako tak. Stromu už neublížíte, ten je většinou mrtvý.
Po odřezání plátů jsou dvě možnosti. Buďto hned za mokra rozklepat klackem nebo kamenem. Anebo vcelku usušit a pak pokračovat. Já dělám tu druhou variantu.
Po usušení kousků choroše si připravím zbytky dřevěného uhlí nebo i popela z ohniště do nádoby s vodou. Je potřeba uhlí rozdrtit na prach. Do vzniklé kaše namočím kousky na přibližně 14 dní.
Můžete tomu i pomoci a chvilku tuhle směs povařit. A také dolévat vodu. Jde jen o to, aby byly potopené v kaši z popela a dřevěného uhlí a mohly dobře nasát tuto směs.
Pak stačí černé kousky vyndat, položit na pařez nebo na kámen a potlouct. Tím se kousky choroše roztáhnou a rozvolní.
Budou velké, tenké a vláčné. Palička nebo kamen, kterým to budete naklepávat, musí být hladké. Jde jen o to proklepat a natáhnout houbu.
Pak je potřeba znova sušit. Na slunci to zvládnete za pár hodin. No a amadou je připraveno k použití.
Je nutné amadou skladovat v suchu. Je to stále houba a saje i vzdušnou vlhkost.
Pokud navlhne, tak jí stačí usušit. V tom je právě rozdíl mezi amadou a práchnem z látky, to se při kontaktu s vodou promění v kašičku a zničí se.
Amadou je o dost odolnější. Amadou měl u sebe třeba legendární Ötzi,
nebo ho nosí i nepálští Gurkhové v sadě s velkým nožem kukri. Tam se ohňoá sada nosila ve váčku na noži.
Jak vidíte, úprava je jednoduchá, ale trochu časově náročná. Dá se však provést i v primitivních podmínkách.
Amadou chytá jiskru o 50% lépe než jen usušená hubka z troudnatce. Ta úprava tomu dodá grády ☺.
Pak to chytá skoro hned a krásně to žhne.
Pak už stačí jen přiložit do hnízd a rozfoukat oheň.
Na zkoušku rozdělání ohně jsem si vybral vlhčí místo s louží, kde jsem oheň uhasil. Bezpečnost především.
Ocílku a pazourek můžete koupit zde.
Hezký den přeje Kraken
