Nejsem žádný řezbář, ale rád si hraju s nožema a se dřevem. Jednou vystrouhám misku, jindy lžičku. Prostě si rád hraju.
Nedávno jsem v koši na palivové dřevo našel kus dubu. Znám ten kousek. Byl to původně kůl v plotě, který stavěl můj děda. To dřevo stálo 70 let jako kůl v plotě 🙂 a to doslova.
Pak bylo rozřezáno na palivové dříví. A já teď jeden kousek dřeva zachránil.
Dřevo je z jedné strany štípnuté a za ty roky hodně rozpraskané.
Vzal jsem si ho s sebou do lesa. Našel vhodné místo a pustil jsem se do práce. Napřed jsem větším nožem osekal nepotřebné kusy dřeva. Nahrubo jsem osekal tvar prkénka a ještě něco málo odříznul pilou. Dřevo je za ty roky tvrdé jako kámen.
Zhruba v půlce práce jsem zjistil, že jsem neudělal dobře, že je dřevo plné kazů. Ale zabejčil jsem se a rozhodnutý vytrvat a práci, jsem do dřeva bušil dál.
Pak přišlo na řadu zahloubení, to aby mi klobáska neutíkala z prkénka. Stačí jen pár milimetrů.
Plochu jsem bral půlkulatým dlátkem. Šlo to dobře, jen mi chyběl svěrák. Nu poradil jsem si a prkénko jsem zapřel o větší nůž, který jsem zabouchal do špalku.
Teď zakulatit hrany. A nakonec ještě dírka pro kus kůže na zavěšení prkénka.
A výsledek? Já vím, není to jemné ani čisté. Nijak mi to nevadí. Kdybych tenhle kousek dřeva nezachránil, tak by se proměnil v prach. Dal jsem mu ještě šanci posloužit.
Těší mě, že dřevo které roky sloužilo, bude sloužit dál.
A všechny ty šrámy a praskliny ve dřevě mi připomínají, že nic není dokonalé. A i nedokonalé věci můžou být hezké. A tohle prkénko je hezké, minimálně pro mne.
Možná ho ještě doladím, ale jen nožem. A pak napustím olejem na kuchyňská prkénka. Ten bohužel nemám, ale teď nastal důvod si ho pořídit. Tak dobrou chuť přeju, musím sníst, to co je na prkénku. Taková porce akorát.
Použité nástroje
Velký nůž je od od Jaroslava Brixiho, dále pak Mora Classic, vyřezávací nože a dlátko od Beaver craft. Pilka pak jemná japonská pro truhláře.
Hezký den přeje Kraken
