Ahoj,
super článek. Já to před dávnými časy vyráběl podle návodu v knize Jaroslava Foglara: Kronika ztracené stopy. Tam je uváděno louhování, ale ne loupání vnitřní vrstvy. Nemohl jsem to zbavit hořkosti a pak už to nezkoušel.
Jen mne zarazila úvodní informace o 7 – 8 druzích našich původních dubů. Řekl bych že jsou tři. Tohle číslo je šíleně vysoké. Můžeš prosím uvést zdroj, kde to najdu, nebo případně rovnou ty druhy?
Díky.
Tak jsem se v tom ještě šťoural a vyšly z toho čtyři druhy:
klasika letní a zimní, pak hodně vzácný pýřitý neboli šípák.
Ten co mi unikl je dub balkánský neboli uherský, ale ten u nás roste velmi omezeně na Jižní Moravě.
Každopádně článek je skvělý a rozhodně to znovu zkusím, tentokrát s loupáním.
Díky za něj.
Já jsem to zase takhle moc nezkoumal a bral jsem co bylo po ruce. Proto i to laické rozdělení viz. článek. Jinak v parcích tady v Praze lze narazit i na celkem exotické tipy dubů. Ale jména si fakt nepamatuju. Honza
Tak tento clanek je frajerina.Nejen ze ma vysokou vypovedni hodnotu,ale ta odmakana prace a zkusenosti podane druhym to zdvyhli hoodne nad uroven.Klobouk dolu,at se Vam dari.Delate to zajimave a nam pro radost a uzitek.
Nazdar!
Moc pěkný článek, to jsi se musel vydovádět! :-)) Ano, problém je potřeba vědecky prozkoumat. Před lety jsem na tom byl úplně stejně a své zkušenosti jsem shrnul do tohohle článku: Růžička V. 2009: Neobilné mouky. Woodcraft 20 (2): 16–20. Dobrá mouka jde vyrobit z oddenků orobince, i z lišejníku, úžasnou přísadou do mouky je orobincový pyl! Nevím, jestli sem do diskuse půjde připojit pdf-soubor, asi ne, tak mi napiš (vruz@entu.cas.cz) a já ti ho v pracovní verzi, co mám, pošlu.
Držíme si palce, jo? :-)))
Vlasta
Ahoj Vlasto, diky za komentář. Pravda je, že začátky byly náročné do slova a do písmene. Hlavně když jsem se snažil žaludy drtit kameny. A postupů, které jsem marně zkoušel bylo opravdu dost Mouku z orobince jsem taky dělal, ale chutí mě příliš nenadchla O pylu vím, ale nikdy jsem se k tomu nedostal. Naopak, květenství orobince na grilu chutná hoooodně podobně jako kukuřice. Plánoval jsem vyrobit i mouku z borovicového cambia, ale skončilo to jen sběrem. No… pořád je co zkoušet. Děkuji za mail a určitě se ti ozvu. Přeji hezký víkend. Honza
Ahoj,
super článek. Já to před dávnými časy vyráběl podle návodu v knize Jaroslava Foglara: Kronika ztracené stopy. Tam je uváděno louhování, ale ne loupání vnitřní vrstvy. Nemohl jsem to zbavit hořkosti a pak už to nezkoušel.
Jen mne zarazila úvodní informace o 7 – 8 druzích našich původních dubů. Řekl bych že jsou tři. Tohle číslo je šíleně vysoké. Můžeš prosím uvést zdroj, kde to najdu, nebo případně rovnou ty druhy?
Díky.
Ahoj, na první pohled bude zdrojem Wikipedie. Ale večer ještě můžu mrknout do knížek.
Honza
Tak jsem se v tom ještě šťoural a vyšly z toho čtyři druhy:
klasika letní a zimní, pak hodně vzácný pýřitý neboli šípák.
Ten co mi unikl je dub balkánský neboli uherský, ale ten u nás roste velmi omezeně na Jižní Moravě.
Každopádně článek je skvělý a rozhodně to znovu zkusím, tentokrát s loupáním.
Díky za něj.
Já jsem to zase takhle moc nezkoumal a bral jsem co bylo po ruce. Proto i to laické rozdělení viz. článek. Jinak v parcích tady v Praze lze narazit i na celkem exotické tipy dubů. Ale jména si fakt nepamatuju. Honza
Tak tento clanek je frajerina.Nejen ze ma vysokou vypovedni hodnotu,ale ta odmakana prace a zkusenosti podane druhym to zdvyhli hoodne nad uroven.Klobouk dolu,at se Vam dari.Delate to zajimave a nam pro radost a uzitek.
Zdravím Luboši, mockrát děkuju za tvůj komentář. Jsem rád, že snaha se vyplatila. Ještě jednou díky!!! Honza
Nazdar!
Moc pěkný článek, to jsi se musel vydovádět! :-)) Ano, problém je potřeba vědecky prozkoumat. Před lety jsem na tom byl úplně stejně a své zkušenosti jsem shrnul do tohohle článku: Růžička V. 2009: Neobilné mouky. Woodcraft 20 (2): 16–20. Dobrá mouka jde vyrobit z oddenků orobince, i z lišejníku, úžasnou přísadou do mouky je orobincový pyl! Nevím, jestli sem do diskuse půjde připojit pdf-soubor, asi ne, tak mi napiš (vruz@entu.cas.cz) a já ti ho v pracovní verzi, co mám, pošlu.
Držíme si palce, jo? :-)))
Vlasta
Ahoj Vlasto, diky za komentář. Pravda je, že začátky byly náročné do slova a do písmene. Hlavně když jsem se snažil žaludy drtit kameny. A postupů, které jsem marně zkoušel bylo opravdu dost Mouku z orobince jsem taky dělal, ale chutí mě příliš nenadchla O pylu vím, ale nikdy jsem se k tomu nedostal. Naopak, květenství orobince na grilu chutná hoooodně podobně jako kukuřice. Plánoval jsem vyrobit i mouku z borovicového cambia, ale skončilo to jen sběrem. No… pořád je co zkoušet. Děkuji za mail a určitě se ti ozvu. Přeji hezký víkend. Honza
Perfektný článok! Ťažko by som našla lepší na internete. Extrémne veľa času a energie ste do toho investoval.
Děkuju!!!