Blížil se konec dovolené a já přemýšlel, jak nejlépe využít zbývající volný čas. Nápad přenocovat ve volné přírodě v mém pravěkém outfitu mi hlodal v hlavě pěkně dlouho. Teď byl na to ideální čas. Shodou okolností mi napsal kamarád Karel, zda bych ho někdy nevzal s sebou.
Nastínil jsem mu situaci a plán, pak už jsme jen doladili čas srazu. Karel vyrazil ve svém civilním oblečení a byl mi takovým „zajištěním“ akce, kdyby se přihodila nějaká nečekaná situace, např. kdyby si někdo myslel, že mi šouplo a já se potuluji lesem v pravěkém oblečení a nutně potřebuji odvoz do blázince. Karel měl dosvědčit mé duševní zdraví a probíhající experiment.
Večer a ráno před dobou srazu jsem si sbalil své věci. Halena z jelenice, lněná suknice, opasek, boty, různé kožešiny, hliněný hrnec, atd.. Sbalit se do „primitivní“ krosny nebyl problém, ale i když jsem se snažil minimalizovat váhu, tíha to byla stejně. Večer před odjezdem do lokality jsem si domluvil povolení na nezbytnou nocovačku na parádním místě. Dříve tam probíhaly indiánské tábory, nyní to bude křest pravěkem. 🙂
Po příjezdu se převlékám a razíme dál. Můj kus ráje. Chladivá řeka prodírající se lesem lemovaným pískovcovými bloky skal. Kapradí, tráva a mechy pokrývající padlé stromy a kmeny. Scenérie jako z pohádky. Zrovna v těchto místech a jeho okolí se proháněli v dobách pravěku mezolitičtí lovci a sběrači.
Zde se dáváme do „práce“. Zkouším brodění, pohyb korytem řeky, průchod terénem, nějaké focení (i natáčení). Na tomto místě většinu času trávím na boso, což se mi nakonec trochu vymstilo. I když jsem už dost zvyklý chodit bos, tak se mi podařilo šlápnout na ostrý kus klacku. Vyčistilo se a nechal jsem to být. Kolegu jsem asi začal svým nadšením lehce nudit, zůstal chvíli na místě a věnoval se odpočinku s nějakou knihou. Vůbec mi to nevadilo, užíval si místa po svém.
První část byla za námi a my se museli přesunout o kus dál. Naše cesta vedla zpět přes vesnici odkud jsme původně vyrazili (zde jsme stihli krátké zastavení na pivko, které v letním počasí přišlo vhod), a pak dál po cestě, která byla lemována památníky doby odhodlání naší vlasti v podobě betonových bunkrů.
Po nějaké době jsme dorazili do našeho dalšího cíle, kde měla probíhat další část experimentu s mojí výstrojí. Proběhla úprava místa, vytvoření ohniště a příprava na oheň.
Rozdělat oheň nebyl v tomto počasí žádný problém. Žhavík z troudnatce, najemno natrhaná březová kůra a suchá tráva. Po chvíli nás oblažila vůně hořící borovice a břízy.
Slunce se pomalu blížilo k horizontu, a tak byl nejvyšší čas připravit věci na noc. Rohož z lýka, kožešina z kozy a malý plášť z jelena na přikrytí. Na nohy jsem navlékl nohavice a na později připravil takovou delší vestu a čepici, vše z kožešin. Než se člověk nadál, tak byla pomalu tma a tou dobou se o slovo hlásil můj prázdný žaludek.
V rámci experimentu jsem s sebou měl dva menší kousky vepřového masa, které jsem postupně upekl na kamenech. Později večer se za námi stavila kamarádka, která to k nám měla kousek a okolí zná jak své boty. Kolem půlnoci byl čas jít na kutě. Oblékl jsme na sebe ještě vestu, čepici a zalehl u ohně. První noc nikde moc dobře nespím, tak jsem nebyl překvapen, že nemohu usnout.
Později v noci se přidal od země silný chlad a vlhko. Rohož z lýka a kožešina byly prostě málo. Až později k ránu jsem pod sebe nacpal ještě kožešinu z jelena, která byla původně takovou přikrývkou a teprve pak byla izolace od země vcelku dobrá.
Cenou útěchy za probdělou noc mi byl nádherný výhled na noční oblohu a padající hvězdy. K ránu, kdy nebe prozrazovalo brzký úsvit, se mi podařilo usnout. Vzbudilo mě až světlo při svítání a silný chlad díky vyhaslému ohni. Znovu jsem zatopil a chvíli sledoval okolí, kterým se táhl mlžný opar. Tohle na přírodě miluji, takové momenty venku mám opravdu rád.
Na moment jsem se ještě natáhl a znovu zabral. Naplno jsem si chtěl užít rána a při dalším probuzení vstal, přiložil a připravil trochu dřeva. Potom jsem vyrazil nasbírat v okolí něco na čaj. Nic složitého, natrhal jsem mladé listy kopřivy, lístky ostružiníku a trochu borového jehličí. Jediným tmavým momentem téhle akce byla voda, pramen nebyl a já byl nucen si přinést vlastní vodu.
Pravěké přenášení vody dořešeno nemám, musel jsem to tedy vyřešit částí camelbaku neseného v krosně. Vodu jsem uvařil v hliněném hrnci a čaj byl hotov během chvilky. K snídani se k čaji podávaly lískové ořechy. Mezitím se probudili i ostatní. Ještě nějakou dobu jsme užili pohody rána, a pak už bylo na čase balit. Kamarádka musela odejít domu dříve a na nás pak zůstala nezbytná a samozřejmá součást pobytu, a to úklid místa. Dohašení ohně, úklid popela, vychladnutí ohniště, jeho zrušení a návrat k autu.
Můj experiment a náš pobyt venku byl u konce, po naložení věcí do auta rovnou návrat domů. Za mě úplně parádní závěr dovolené. Některé věci se mi povedly lépe než jsem očekával, ale jiné musím více doladit.
Snad se poštěstí více takových akcí v tomto stylu.
Peters
