Přírodní čaje v zimních měsících 1. část

V dnešním článku se podíváme na několik čajů, tedy pardon odvarů, které si můžete v přírodě udělat a to dokonce v zimních měsících. 

V zimě je vše jiné, dostatek potravy je ten tam. Teplý čaj se hodí a tak přidávám pár tipů, co a kde hledat. Rozdělil jsem tohle téma na dvě části, v první části budeme hledat nahoře a v té druhé na zemi.

Moje nejoblíbenější čaje – odvary v zimě jsou ze smrkových a borových větviček. Najdete je všude, hezky voní, mají hodně vitaminu C a příprava je jednoduchá. Stačí lehce povařit a je to.

Smrk a borovici najdete snad v každém lese. Berte jen ty nejmladší výhonky. 

Pozor, nic by se nemělo přehánět a to platí i pro čaj z větviček. Při dlouhodobém pití velkého množství můžete ublížit ledvinám.

Další oblíbený čaj mám z ostružiníku. Na krajích cest i v lese nejdete trsy nebo až houštiny těchto pichlavých rostlin.

Některé druhy opadají, ale jsou místa a druhy, kde jsou lístky zelené až do jara. Díky tomu, že se pnou do výšky, tak je najdete i pod sněhem. Pozor na trny. Lepší je každý list odtrhnout nebo odříznout. Pak jen zalít horkou vodou a vyluhovat.

Šípek je jasný, každý ho zná, ale čím je zima delší a tužší, tak bývají keře prázdnější. Ptáci se o vše postarají a vyzobou je. Ale dokud jsou, tak je z nich báječný čaj.

Když šípky projdou mrazem, nechá se z nich vymačkat marmeláda. Jinak použití na čaj, klasika zalít a vyluhovat. 

Poslední tři čaje, tedy odvary jsou z dřevokazných hub. Na všechno jsem dělal články i videa, ale takhle je to pěkně pohromadě. 

Jedná se březovník obecný a čagu aibiřskou neboli rezavec šikmý, které rostou na bříze. Lehce je poznáte a nejlepší je dělat odvar z usušených hub. Ale můžete si udělat i z čerstvých, jen to chce dobře pokrájet. 

Nechutnají nic moc, ale jsou nabité životabudiči 🙂

No a pak je tu Jidášovou ucho, které roste na bezu, a odvar má krásnou tmavou barvu a chutná dobře. Pokud to osladíte medem a nebudete k tomu čuchat, tak si budete myslet, že pijete černý čaj.

Povařená houba se dá zpracovat na další vaření, buď do smaženice, polévky či omáčky.

Já jsem si udělal oheň na dřívkáči a dělal jsem smrkový čaj, chutná mi nejvíc. Vše jsem uhasil a uklidil. Po vaření na dřívkáči nezůstanou skoro žádné stopy. 

Tohle byly nejčastější čaje, které si v přírodě dělám. V dalším díle sklopíme zraky a bude hledat také v zimě, ale na zemi. 

Hezký den přeje Kraken