Pavel Chlubna – Dědek
Přezdívek mám poměrně hodně. První je Uri, kterou mi dal bratr, a tak mě v okolí zná každý. V práci jsem dostal přezdívku Dědek asi proto, že jsem tam byl nejstarší, no a další už nemá cenu vypisovat.
Od útlého věku jsem trávil volný čas se svým bratránkem. Vypadnout ven, nejlíp z města do lesa, byl vždy nejlepší nápad. Cíl – údolí řeky Rokytné, kde jsou krásná tábořiště a trampské osady. Od 10 let (1985) jsem začal chodit na čundry. V té době a v tom věku bylo téměře nemožné mít nějaké vybavení. Když jsem dostal svůj první nůž Mikov, USarnu a spacák, měl jsem pocit, že jsem nesmrtelný a nepřemožitelný. Vše jsem se učil sám, literatura a internet nebyly. S kamarády jsme si ušili indiánské teepee ze staré plachty z nákladáku V3S, začali jsme si říkat Zběhové a v partě trávili čas v lese.
Když jsem poprvé viděl film Rambo, byl jsem nadšený. Chlapovi stačí nůž a vše ostatní je jen otázka dovednosti. Od té doby jsem prahl po informacích a kvalitním vybavení.
Zlom nastal s prvním řidičákem, mou láskou se staly motorky, které mě drží dodnes. Jezdím celý rok, pokud není náledí nebo sníh. Procestoval jsem kus Evropy a mít prostředky, asi bych objel svět.
Když v roce 1994 přišla základní vojenská služba, poslali mě do Náměště na letiště – pozice mechanik bitevního letounu Su-22 M4. Služba mě, na rozdíl od ostatních, bavila. Modelařil jsem a lepil plastikové modely, a najednou jsem měl na hraní opravdové vojenské letadlo. No, prostě sen. Chtěl jsem se stát profíkem a, jak se říkalo, „podepsat to“, ale tenkrát se snižovaly počty, takže to nevyšlo.
Hodně let jsem dělal zámečníka a svářeče a jezdil po montážích, ale cítil jsem, že to není TO, co od života chci.
Změna musela přijít, a tak byla volba jasná – jak být v lese, zažít dobrodružství a naučit se něco nového? Jedině armáda!!!
Z pochopitelných důvodů o této práci nic psát nebudu, snad jen to, že by to vystačilo na pěkně tlustou knihu. V armádě jsem se naučil spoustu užitečných technik a dovedností. Získal jsem úžasné přátele a potkal legendy, které mi změnily život.
Do ruky se mi navíc dostala kniha Moje třicetiletá válka od Hiro Onody – jediná kniha, kterou jsem přečetl na jeden zátah. Od té doby jsem si říkal: Co bych dělal na jeho místě? Zvládl bych to? Začal jsem se učit a pracovat na sobě.
Velký posun nastal, když jsem na internetu narazil na Krakena a jeho videa. Najednou to bylo v češtině a dávalo to hlavu a patu. Vše, co dělal, jsem vyzkoušel, když on – tak já taky.
Momentálně se věnuji primitivním dovednostem, technikám přežití a pobytu v přírodě.
Vyrábím si prastaré nástroje, vlastní vybavení a přírodní léky.
Věnuji se prepperství. Každý týden se snažím naučit jednu dovednost nebo znalost.
Můj největší životní sen je mít kus lesa a v něm školu přežití.
