BAZALKA PRAVÁ

POPIS: Jednoletá bylina až 40 cm vysoká, s přímou, jednoduchou nebo větvenou čtyřhrannou, často červeně naběhlou lodyhou. Listy má řapíkaté, vejčité až kosníkovitě podlouhlé. Spodní jsou klínovité, celokrajné, vroubkované nebo oddáleně pilovité. V hořejší části jsou menší a přecházejí v listeny. Z paždí listenů vyrůstají lichopřesleny bílých, žlutobílých, někdy narůžovělých kvítků. Plody ( tvrdky ) jsou černohnědé. Celá rostlina bývá chlupatá a má osobitý, skoro odporný pach. – Kvete od června do září.

VÝSKYT: Druh původem z jižní Asie, u nás zřídka pěstovaný a ojediněle zplaňující.

UŽÍVANÁ ČÁST: Nať.
SBĚR A ÚPRAVA: Většinou se užívá natě z pěstovaných druhů. Sbírá se v době květu rostliny ( červen až září ) seřezáváním u země. Suší se pokud možno rychle ve stínu. Umělá teplota nesmí překročit 40˚C. Droga má silně kořenitý pach a kořenitou chuť.

ÚČINNÉ LÁTKY A PŮSOBENÍ: Obsahuje hlavně silici ( až 1,5 % ) s hlavní složkou methylchavikolem ( estragolem ) a linalolem a dále průměrně 5 % tříslovin. Uvedené látky zvyšují žaludeční činnost, snižují nadýmání, podporují

chuť k jídlu a ulehčují odhleňování.

UŽITÍ: Vnitřně v nálevu ( 2 čajové lžičky, tj. asi 3,5 g řezané drogy na 2 šálky vody jednou denně ) při nadýmání, při chronickém žaludečním kataru, při poruchách trávicího traktu, při chorobách dolních cest močových, dále při kašli a černém kašli a zevně na čerstvé i starší, špatně se hojící rány. Také jako kloktadlo.

POZNÁMKA V Německu a ve Francii se z bazalky získává silice, které se užívá ve voňavkářství. Svou vůní připomíná směs růží a karafiátů.
Stejně jako saturejky používá se také bazalky jako koření do omáček. Za války byl tzv. „ německý pepř “ náhradou pravého koření. Byly to mleté lístky bazalky.

Informace o bylinkách jsou převzaty z různých odborných knížek.