Sekáč – Integrál od Zerga

 

Nemám rád moc zdobené nebo nějak přeplácané nože. Líbí se mi hrubé nože, se stopami po kování. Dalo by se říct, že se nedá spojit elegance a preciznost s hrubou kovářskou surovostí. Omyl.

  Před nějakým časem jsem na Martinovo vlákně objevil čepel kukri. Menší čepel, kovaná, ale začištěná s kovanou záštitou která je z jednoho kusu spolu s čepelí. Tahle konstrukce mne zaujala a tak jsem s Martinem vyměnil pár mailů. Mezi tím udělal ještě jednu podobnou čepelku, která byla stejné velikosti a konstrukce, jen měla víc stop po kování. Po téhle jsem hned skočil a začal laškovat s tím že si jí sám dodělám, nejlépe kožené kroužky. Chtěl jsem tenhle nůž na sekání a kožená ručka skvěle tlumí rázy. Nemám dílnu a tak jsem tuhle operaci zatím nedokončil. Mezi tím Martin dodělal na tu první čepelku ručku z kožených kroužků a to byla pecka.

 Hotový nůž jsem chválil jak u Martina na vlákně, tak osobně mailem. Jednoho dne mi přišel mail s tím, že by Martin chtěl udělat sekáč, integrál, kožená ručka. Velikostí jako menší kukri, ale nechtěl, aby to bylo kukri ani parang nebo golok. Proběhlo pár mailů o tom jak si to kdo představuje. Pak začala výroba. Do poslední chvíle jsem netušil jaký bude výsledek.

Po rozbalení balíku mi málem spadla čelist. Čepel nože má krásný tvar, řekl bych bowie, ale to bych asi ustřelil, protože špička je hodně zvednutá jako mají nože určené na stahování zvěře.

 

Stopy po kování na čepeli ladně přechází do čistého ostří.

 

Záštita působí masivním dojmem, masivní opravdu je a navazuje na skvěle tvarovanou ručku z kožených kroužků.

 

Nůž je zakončen pevnou patkou, která je nasazena na opravdu velký trn, vše je zalepeno epoxidem a pojištěno pružným kolíkem, který je také zalepený epoxidem.

 

Vše působí uhlazeným dojmem i když je čepel a záštita ponechána hodně hrubá od kování. První fotky co jsem pustil do světa způsobily značný rozruch, jak já tak i Martin dostal množství dotazů týkajících se tohoto nože. Zdá se, že byl uhozen hřebíček na hlavičku.

Nůž je krásný, precizně zpracovaný a dotažený do všech detailů. Pouzdro je uděláno univerzální jak pro leváka, tak pro praváka.

 

Dle slov výrobce je to pouzdro provizorní, dočasné. Já jsem na něm nenašel žádnou vadu, a klidně bych ho takhle nechal. Pouzdro je vyrobené  z kůže, s průvlakem na opasek.

Dole je zakončeno kovaným očkem.

Samotný nůž měří 370mm, ostří má délku 235mm, 6-7mm silná čepel, u záštity vysoká 42mm, v nejvyšším bodě 47mm, délka ručky včetně patky a záštity 130mm, z toho samotná kůže 100mm…Kudla váží 712g a je vyrobena z 19 313 popuštěná do vyšší houževnatosti. Podíváme se na použití.

  Použití:

Dostal jsem rozkaz nikoho nešetřit, tak jsem nůž řádně zapojil. Zašel jsem na místo polomu, kde se povaluje spousty padlých stromů. Já jsem si vybral duby

Dub je velice tvrdý a houževnatý materiál. Ze zkušenosti vím že si na dubu vylámalo několik nožů zuby. Napřed jsem si zkusil odvětvovačku. Při téhle činnosti se pozná jak je nůž pohodlný a jak sedí v ruce. Musí se často měnit úchop a přehazovat v ruce. Zde jsem narazil na první malej nedostatek. Tou je absence dírky na pojistnou šnůrku.

U sekáče této váhy a délky je pojistná šňůra nutnost. Nejen že je to bezpečnější, ale zároveň , se do seku můžu víc opřít. Ať je ručka udělaná jakkoli dobře, tak při sekání tvrdého dřeva nůž poskakuje a díky šňůře lépe drží na svém místě. Také váha se částečně rozloží do pojistné šňůry a dává tak ruce možnost odpočinku. Tohle jsem vyřešil provizorním koženým páskem. Tím se sekací výkon o hodně zlepšil. Nůž se díky svému výbrusu zakusuje ochotně a čepel při práci s tvrdým dřevem krásně zvoní.

 

Malé a měkké kousky dřeva jsem sekal jen asi hodinku.

Tenhle sekáč svádí člověka, aby si troufnul na větší sousto. Pustil jsem se do polomu větších kmenů dubů. Napřed jsem naporcoval padlej kmen na menší polena.

Na některých větvích byly nádory, uzly a zarostlé suky. Začal jsem je dolovat ven. Dřevo je v těchto místech houževnaté, vlákna pokroucená a tak to byl docela oříšek. Dostal jsem jich z polomu celkem 20ks různých velikostí. Napřed jsem je osekal kolem dokola a nakonec vydloubal špičkou. Ta je dost masivní, není nijak  zužována  a tak nehrozí zlomení.

 

Dá se říct že je na tuhle práci dělaná. Práce mne trvala kolem dvou hodin. S radostí jsem zjistil že na ruce nemám žádné otlaky. Ručka je perfektně vyhlazená a přesně napasovaná jak na záštitu, tak na patku. Nikde žádný otřep nebo mezírka.

 

Vibrace do ručky nejsou skoro žádné. Trn na kterém jsou kožené kroužky natažené, je poměrně masivní, a tím dobře tlumí vibrace.

Sice to zvedá váhu celého nože a posouvá těžiště spíš k záštitě, ale zase napomáhá pevnosti a bytelnosti nože. Štípání je s tímto nožem hračka, čepel je dostatečně tlustá a funguje jako klín, zatímco špička zahnutá směrem nahoru, zabraňuje tlouku aby sjížděl

 

Také masivní záštita je velké plus, dá se do ní beztrestně mlátit tloukem.

A když rána padne vedle na koženou ručku, tak se není čeho bát. Kůže je velmi pevná a vydrží nějakou tu ránu bez ztráty kytičky. Štípal jsem metrová polena dubu, průměr kolem 18 cm.

Kmínky byly značně pokroucené a plné suků. V některých místech se čepel dost prohnula, kombinace pokrouceného dřeva a suků byla pekelná.

Nemělo smysl dál pokoušet houževnatost čepele a bylo lepší si pomoct klínkem.

 

Rovné špalky a bez suků jsem štípal až do průměru 25cm, vím že je na tohle už lepší štípací sekera. Já však chtěl zjistit co v tomhle noži je. Při hrubé práci mne nůž velice potěšil. Rozhodl jsem se že zkusím i nějakou jemnější činnost. Občas vyřezávám pro prcka pajduláky a tak jsem se rozhodl že to zkusím i tímto nožem. Od té doby co jsem nůž dostal jsem na ostří nesahal. Nebrousil ani neoživoval. Chtěl jsem zjistit jak si povede. Při jemnějším ořezávání špalíku, jsem zjistil že špička a pár cm u záštity jsou hodně ostré a řezání v těchto místech je příjemné. Zbytek čepele byl tupý, zřejmě následek tvrdé práce v kombinaci s velice tvrdými dubovými suky. Chleba a salám k svačině s tím šlo ukrojit dobře, ale na vyřezávání ve dřevě to už nestačilo. Musel jsem na nůž hodně tlačit, aby se do dřeva zakousnul a jemné hoblinky bylo nemožné udělat. Stačilo pár tahů keramickou tyčkou a bylo vše v pořádku. Také jsem zkusil naškrábat březovou kůru a zapálit pomocí firesteelu, jiskry hází a oheň jsem rozdělal.

Jemná práce pokračovala i doma. Proběhlo nějaké porcování kuřete, kde jsem ani nezpozoroval že tam jsou nějaké hrudní kosti. Nůž projížděl masem bez problémů a když narazil na kost, tak se ozvalo jen malé rupnutí. Zkoušel jsem i jiné potraviny, hlavně hodně ovoce a zeleniny. Skoro každý den odštavňuji, a to znamená naporcovat několik kilo mrkve, jablek, řepy, celeru a pomerančů.

U celeru a řepy bylo potřeba jen ze shora zatlačit na čepel, zatímco mrkev jsem raději lehce sekal. O nějakém krájení na jemné proužky zde nemůže být řeč. Na takovou práci, tenhle nůž stavěný není, ale v nouzi se použít dá. Dokonce se špičkou dá nabrat hořčice ze skleničky 🙂

Dovolil jsem si malé rýpnutí, a teď se raději vrátíme k pořádné práci. Tou je samozřejmě práce v lese. Já jsem se však přesunul do sadu kde jsem potřeboval porazit a naporcovat jednu starou napůl uschlou jabloň. Již dříve jsem okolo stojící stromy, které musí ustoupit stavbě, použil jako testovací objekt pro sekáče. Jabloň je dost hoževnatá a odolává i větším sekáčům. Zatím si nejlépe s tímto typem dřeva poradil parang, který je však tenčí, těžší a delší než tento sekáč. Teplota byla kolem nuly a samotné sřevo, napůl mokré a napůl suché kladlo velký odpor. Jak je vidět na videu, dost jsem se při této činnosti zadýchal. Ale to není chyba nástroje ale moje 🙂 Menší větve jdou na jeden sek  a ochotně se kácí k zemi. Čím jsem se dostával k silnějším průměrům, tím byla práce namáhavější. Klidně bych řekl že sekání jabloně bylo horší než dub. Tuhle práci jsem zakončil na špalku, kde jsem malé větvičky sekal na cca5cm kousky do kompostu. Zatímco při klasickém sekání, je dobré se rozpřáhnout a mít těžiště hodně na čumák. Při této činnosti je lepší mít nůž vyvážený víc k ručce, sekající ruka  nemusí překonávat tak velký odpor, a práce je méně únavná. Pokud podobnou práci dělám sekerkou, tak si přehmátnu víc k hlavě. Měl jsem hromadu větviček ze tří stromů, a tak mi práce zabrala skoro tři hodiny. Práci jsem přerušoval jen na přiblížení potřebných větviček, jinak jsem pracoval v kuse jako štěpkovač. Po této činnosti jsem na ruce žádné otlaky neměl a i když byla teplota nízko, tak kůže byla příjemně teplá.

Od té doby, jsem nůž pravidelně zapojoval při práci na zahradě i v lese. Klestil jsem i stezku od trnin a ostružin. Zde se projevila další dá se říct slabina. Zahnutá špička ubírá cca 6cm z čepele.

Sekané trní po ní sklouzává a zůstane nepoškozené. Například u kukri je čepel zahnutá směrem dolů a při sekání ostružiní sjíždí směrem k ručce a cestou se přeřízne. Tím pádem jsem se musel víc ohýbat k zemi a nadřel jsem se víc než jsem chtěl. Také při sekání trní těsně u země, se s tímhle typem čepele nechytám. Na tohle je nejlepší čepel bez špice jako má parang nebo golok. Tahle čepel, není na tuhle práci zrovna dvakrát vhodná, i když se to dá. Stezku jsem dodělal, a zjistil že jediné co mne z této práce bolí jsou záda. A to z častého ohýbání při sekání trnin u země. Při této činnosti jsem několikrát nechtěně, jak se říká v zápalu boje, zajel až do země. Několikrát jsem cítil že jsem nabral i menší kamen. Vždy jsem z hrůzou koukal co jsem provedl a nic. Malé ztupení tady je to ano, ale žádný velký zub nebo vyhnuté ostří. Zde je vidět, že čepel je kvalitně tepelně zpracovaná a i zvolený výbrus je dobrý. Sekáč mi pomáhal na chatě, kde jsem před vánoci potřeboval z našeho živého plotu udělat několik vánočních stromků.

Syrové smrkové dřevo jde báječně, to se krájí samo, odvětvování a příprava klestu na růže proběhla v mžiku.

Po této práci zůstává smola na čepelce, jak na hladkém tak i na hrubém povrchu. Na vyčištění používám jemnou ocelovou vatu. Čepel se nepoškrábe a vata vytáhne nečistoty a smolu i z hrubých, kovaných míst. Sekáč mne doprovázel skoro dva měsíce, kukri a parang leží doma. Zapojoval jsem tenhle nůž do každé činnosti. Díky vánočním svátkům jsem s ním makal každý den. Myslím že jsem prověřil jeho kvality.

 Slabé místo:

Jak už jsem říkal na začátku, slabé místo tohoto nože je v absenci průvlaku  na pojistnou šňůru, která je u nože této velikosti a váhy nutnost.

Zvednutá špička v některých činnostech ubírá pracovní délku čepele, ale pokud by byla špička dolů, nebo nebyla vůbec, už by to nebyl tak pěkný nůž.

Další slabá místa se hledají těžko. Řekl bych že by sekáč této váhy a rozměrů měl více padat na čumák, tzn. mít těžiště víc na předku, to by se však musela ubírat váha na záštitě, koncovce a hlavně na trnu. Ale to je jen můj subjektivní pocit. Jiné výhrady nemám.

 Závěr:

Tenhle nůž se tváří jako modelka , ale je to hodně dobrej makáč. Je to velice účinný nástroj na zpracování dřeva, který je zabalený v pohledném hávu.

Militaristi, nebo surviválisti si asi tenhle nůž nepořídí, ale věřím že tahle kudla poťeší všechny ostatní. Je to povedený nůž nejen designově, ale i prakticky. Za tu dobu, co se pohybuji v těchto (sekacích)vodách jsem si rozdělil lidi co používají sekáče do několika skupin. 1. skupina jsou lidé co si pořídí mačetu, většinou nehezký, ale funkční nástroj. 2. skupina jsou ti co mají rádi kukri, který je více jako zbraň, než nástroj, a to mu mnozí vyčítají. 3. skupina  používá bolo, parang nebo golok, což jsou výborné sekáče. 4. skupina používá velké nože. Každá skupina má svoje příznivce i odpůrce. Né vždy mají lidé z jedné skupiny, rádi nástroj z druhé skupiny. Podle mého názoru je tohle nůž který neurazí ani jednu z těchto skupin, i když díky svému designu a  zpracování, nepatří ani do jedné z nich.

 

Řekl bych že je to kapitola sama pro sebe, spojující funkčnost a eleganci. Každého překvapí precizním zpracováním, výkonem a odolností při hrubém zacházení.

 

 

 

V kombinaci s menším pevným nožem, nebo zavíracím nožem tvoří velice praktické kombo. Za tento krásný nůž, děkuji jeho tvůrci Zergovi- Martin Hlávka

Já sám sebe nemohu zařadit do žádné z těchto skupin. Bohužel se mi líbí skoro všechny nože. Takže vlastním z každé skupiny kousek a pravidelně je střídám. Také se snažím žádnému noži nenadržovat. I když na pomyslný žebříček stavím na první místo kukri a na druhé místo všechny ostatní nože 🙂