Myslím, že jedničkou v pití, výrobě a vůbec čajové kultuře, je na světě opravdu Čína. V tomto směru jí může trochu konkurovat pouze Japonsko.
Vzhledem k tomu, že jsem se letos v létě přesouval vlakem z Vietnamu přes Čínu, do hor jižního Kyrgyzstánu, projížděl jsem i dvě hodně známé čajové provincie Jün-nan, proslulý hlavně výrobou pu erhu a S‘-čchuan. V posledně jmenované provincii leží její hlavní město Čcheng-tu, vzhledem k tomu, že lístek na vlak do vzdáleného Kašgaru, byl volný až 4. den po mém příjezdu, což jsem rozhodně neplánoval, měl jsem dostatek času si město prohlédnout. Protože nikterak neholduji tlačenicím spojených s prohlídkou různých turistických atrakcí, téměř celé 4 dny jsem věnoval pití a nákupům čajů, alespoň do té míry, co mi dovolovaly pojmout rozměry mého zavazadla, připraveny na pouť přes pohoří Pamíru. V Číně jsem již pár měst navštívil, ale nikde jsem se nesetkal s čajovnami toho typu, jenž jsou k vidění v Čcheng-tu, zvlášť v Lidovém parku, ale i jinde v tomto městě. V samotném Lidovém parku jsou tři velké čajovny pod širým nebem, kde je možné pít čaj třeba několik hodin, pokud vám nevadí, že čaj je po cca třetím nálevu již značně slabý, můžete z přiložené termosky dolévat a pít libovolně dlouho, nikdo si vás všímat nebude. Mně se takto podařilo příjemně strávit dlouhé 4 dny čekání na vlak, jinak je Čcheng-tu velkoměsto se 4 mil. obyvatel a v tomto mumraji je čajovna oázou klidu, na místo jezdío metro a když pochopíte čínský systém nákupu lístků, tedy spíš magnetické karty, není to žádný problém.
Vedle již zmíněných čajoven, je další možností putování za čajem, návštěva čajového trhu, kousek od vlakového nádraží Chengdu North, trh je obrovský a vedle čaje se tu prodávají i další produkty, jako např. sečuánský pepř (nedoporučuji ochutnat rozkousnutím), ale i jiné pochutiny. Celá přední část tržnice od hlavní třídy, je vyhrazena čaji. Čaj se tu nabízí v jutových pytlích, je možno jej nabrat do hrsti, přivonět, případně koupit. Hned naproti, přes hlavní třídu, je celá čtvrť věnovaná obchodům, kde se prodává nejenom čaj, ale i různá udělátka potřebná k servírování a pití čaje. Je to jeden obchůdek vedle druhého na ploše několika hektarů, kde vám čaj připraví na způsob tradičního čínského kung-fu čcha, za to se nic neplatí a samotný čaj si nakonec ani koupit nemusíte a tak ochutnávání budete mít zdarma.
Čajové zátiší v Čcheng-tu
Pokud vás zajímají ceny čaje tamtéž.
Čajovna v Lidovém parku.
Čtvrť čajových obchodů.
A výroba samotného čaje, tentokrát ve Vietnamu, horská oblast Suoi Giang.
Níže původní přízpěvek ze 3.4. 2013
Dovolím si malou historickou vsuvku, název čajový dýchánek, může být mimo jiné chápán jako historická reminiscence, na událost, která se odehrála v Bostonu v době, kdy byla Amerika britskou kolonií a američtí osadníci, zareagovali na zavedení daně z čaje tím, že naházeli bedny s čajem do moře a tak vlastně začala válka za nezávislost Spojených států. Tento incident je známější pod názvem „Bostonské pití čaje“. Další historickou událostí, která se váže k čaji je rovněž válka, tentokrát na druhém konci země a to v Číně, proslavila se pod názvem opiová válka. Tyto války byly 2, první a druhá (opiová) a i když šlo v podstatě o vnucení opia Číně, jehož distribuci císař zakázal,
mělo to v počátku dopad na zastavení veškerého obchodování s Evropany, ti pak hledali náhradu za čínský čaj a našli jej v Indii, kde doposud rostl tak akorát divoce a na Cejlonu, kde se pěstovala káva, kterou však vyhubila neznámá choroba, od té doby se však Srí Lanka proslavila především pěstováním čaje. Ovšem Číně už nikdo nevezme onu tisíce let trvající tradici v pěstování a pití čaje. Nikde jinde na světě není pití čaje spojeno s tolika legendami, kterými je opředen každý slavný čaj, tak jak je tomu právě v Číně.
Než jsem poprvé navštívil Asii, pil jsem akorát tak čaj pigi, zelený sypaný čaj jsem ochutnal možná jednou, či dvakrát a nijak zvlášť mi nechutnal. On se u nás totiž většinou neumí udělat, chybí nám tradice
a s výjimkou čajoven a speciálních obchodů není ani dostupný. Vše se změnilo mojí první návštěvou Asie v roce 2008. Hned druhý den po příletu, jsem byl ve škole, kde jsem potom krátce učil řemeslu, pohoštěn zeleným čajem. Pamatuji se, jak náš hostitel nasypal do malé konvičky plnou hrst sypaného čaje. Asiaté většinou jiný čaj než zelený nepijí. U nás známe téměř výhradně čaj černý, který u nich k pití nikdy nedostanete, prostě jej nepijí. Sypou ho po hrstech a dělají víc nálevů, takže čaj je opravdu silný. U nás málokdo takovou silnou chuť čaje snáší, většinou dáme lžičku na šálek, jinak to prý drhne, prostě na to nejsme zvyklí. Čaj z 2dcl hrnků se tam nepije, jejich šálek má obsah našeho panáka a konvičky jsou většinou 2dcl i menší.
To je vlastní, jak Číně, tak i Vietnamu, ale zatímco v Číně jsou čajovny, kde se pije čaj, za který se platí, ve Vietnamu jsou čajové konvice dostupné ve většině veřejných vyvařoven, kde lidé usedají po jídle k samostatnému stolku, vypijí čaj a odcházejí. Za pití čaje se neplatí, je k dispozici zdarma, mnohdy se nejedná o čaj sušený (pražený), ale o čaj čerstvý, tedy čerstvé listy čajovníku se luhují v horké vodě, ten se pije dosti často i studený. Ve Vietnamu je běžně na hotelích i ubytovnách k dispozici dóza s čajem, jako součást pokoje, stačí si říct o termosku s vodou a můžete pít. V Číně je zase tamtéž rychlovarná konvice, čaj a vodu už si musíte obstarat sami, ale není to nikterak složité. Nepoužívá se voda z kohoutku, takže ve městech balená, na venkově jsou v určitých oblastech k dispozici přírodní zdroje kvalitní vody, na vodě opravdu hodně záleží. Horká voda na čaj, ale i na zalití instantní nudlové polévky, je v Číně k dostání zdarma téměř všude, včetně úřadů a vlaků. Běžně tam vidíte, jak lidé jdou a v ruce si nesou různé nádoby, jejichž obsahem je čaj. Ve vlacích jsou k dispozici velké termosy s horkou vodou, takže vám to zpříjemní cestování v nedohledných čínských dálavách, kde z východu na západ Číny jedete několik dní. V klimatizovaných vlacích jsou termosy vyhřívané elektricky, ale ve starých vlacích, které jezdí většinou na kratších tratích, je k dispozici brutar, ten je před vyjetím průvodčím roztopen dřevem, uvaří se voda a ta je potom přelita do jednotlivých termosů a rozvezena po vlaku do vagónů, kde je zřízeno zákoutí určené pro individuální přípravu čaje. Než jsem přišel na to, že se v brutaru vaří voda na čaj, měl jsem za to, že se zde topí v kotli parní lokomotivy, jen mi bylo divné, že mají lokomotivu uprostřed vlaku
Chtělo by se říct, že Čína je zemí čaji zaslíbenou, což je jistě pravda a že tomu vzhledem k tisícileté tradici nemůže být nikdy jinak, opak je však pravdou. Tradiční pití čaje je dnes záležitostí většinou starší generace, mladí lidé pijí coca colu a místo čajoven navštěvují bary importované sem ze Západu. Osoby jdoucí po ulici a nesoucí si v ruce skleněnou bandičku s čajem, patří dnes téměř výhradně k lidem dříve narozeným
Čajový plantážník z oblasti Thai Nguyen – severní Vietnam, se svým výrobkem
Pohled na listy čajovníku tamtéž
Čajové lístky vadnoucí na podlaze, po zavadnutí budou praženy
Vietnamská dívka sbírající čajové lístky
Prodejna čaje a náležitostí v jižní Číně
Příprava čaje tamtéž
Příprava čaje, ovšem o pár tisíc km severozápadněji, totiž v brdských lesích
Přemysl Moc
