Zimní přechod Nízkých Tater – východní část, směr Telgárt – Čertovica

Ve čtvrtek 25. 1. 2018 nastal čas. Kuba, Ivoš, Kamil a Kuba Jesenický vyjíždí z Petrova nad Desnou. Já- Yugoš se připojuji v Šumperku. Pokračujeme směr Olomouc, kde  přesedáme do lůžkového vozu vlaku směr Poprad.

Kolem osmé hodiny ráno jsme v Popradu. Z vlaku jdeme na autobusové nádraží. Po zjištění kdy a z kterého nástupiště odjíždí autobus směr Vernár, zbyla chvilka na odlov nedaleké kešky. 
Autobus přijel, nasedáme a vyrážíme směr Vernár zastávka Pusté Pole.
Odtud už jen pěšky po žluté turistické trase směr Pod Košáriskom – Martalůzka.  Cestou nasazujeme sněžnice a prošlapáváme si cestu lesem. Občas překračujeme spadené stromy od nedávné vichřice. Je zde i hodně napadených stromů kůrovcem.

U Martalůzky přechází les v kosodřevinu a začíná foukat silný vítr. Je mlha. Cesta je vyfoukaná a namrzlá. Sundáváme sněžnice a někteří z nás nasazují nesmeky. Pokračujeme po modré turistické trase na Král‘ovu hol‘u. Cesta je náročná, během chvíle na nás namrzají kusy ledu, stále fouká. Zdá se nám, že cesta vůbec neubíhá. Začínáme mít krizi z vyčerpání. Posbíráme zbytky energie a přicházíme na vrchol Kral’ovy hol’e. Je zde malá místnost určená pro turisty, ve které si dáme pauzu na jídlo a odpočinek. Po příchodu dovnitř se zdravíme s dvěma slovenskými turisty. V klídku svačíme. Mezi tím se přicházejí schovat čeští i slovenští skialpinisté. Najednou zjišťuji, že je nás už v místnosti 12.

Řešíme, jestli má cenu pokračovat v takovém počasí. Nakonec se rozhodneme, že Kuba, já a Kamil budeme pokračovat po červené turistické cestě do plánovaného místa přespání Útulňa pod Andrejcovou. Ivoš s Jesenickým Kubou se rozhodli, že sestoupí do Telgártu a najdou si místo na přespání tam.
Vydáváme se na cestu, počasí je stále stejné. Máme problém přes mlhu sledovat tyčové značení. Orientujeme se podle lyžařské stopy a směr kontrolujeme v GPS. Občas se na nás z mlhy vynoří tyč určující směr cesty. Ujišťuje nás to, že jdeme správně. 
Někde u Stredné hol’e najednou mlha na pár okamžiků mizí a vpravo od nás se v dáli zjeví nádherný výhled na Vysoké Tatry. To nám dodalo novou energii na pokračování v cestě.
Když zapadlo slunce, vyšel měsíc a svítil nám na cestu. V Ždiarskom sedle si sundáváme nesmeky a opět nasazujeme sněžnice. 
Přicházíme před Útulnu Andrejcovou uvnitř se svítí, nebudeme sami, sněžnice necháme v zádveří. Uvnitř nás srdečně vítá „chatár Vlado“, který nás ochotně seznamuje s tím, jak to tady funguje. Vaříme si čaj i polévku na večeři. Mezitím voláme Ivošovi a Kubovi, jestli v pořádku došli a zjišťujeme, že Ivoš si natáhl sval na noze. 
Domlouváme se na ranní telefon, ve kterém si ujasníme, kde se sejdeme.

Povečeříme vydatnou polévku, studujeme mapu, vymýšlíme alternativy zítřejšího pochodu. Po chvíli nás přemáhá únava a jdeme spát.
 Ráno vstáváme kolem osmé hodiny. Dáme si snídani a navaříme zásoby čaje do termosek na cestu. Venku před chatou obdivujeme úchvatný výhled na Tatry. Voláme klukům a zjišťujeme, že Ivoš se rozhodl nepokračovat a odjede domů. S Kubou Jesenickým jsme se domluvili, že se sejdeme v cíli dnešní túury, což je útulňa Ramža.
Než vyrazíme, ochotně pomáháme Vladovi narovnat dřevo do chaty.  
Poté dobalíme batohy a připravujeme se k odchodu. Ještě než nasadíme sněžnice, díváme se směrem na východ na scenérii Vysokých Tater a trochu nás mrzí, že jdeme směrem na západ, kde je mlha.  Pozitivní ale je, že nefouká jako včera. Rozloučíme se s Vladom a jdeme po červené, směr Pod Košariskami – sedlo Priehybka – Vel’ká Vápenica – sedlo Priehyba, kde si dáme oběd. 
Po odpočinku se opět vydáme na cestu ve směru Kolesárova – sedlo Oravcová – Zadná hol’a – Havrania Pol’ana. Zde mne začíná bolet pravé koleno. Bolest se cestou stupňuje. Úlevové přestávky byly častější a častější.  Do cíle je to asi 5 km, to zvládnu. Cesta je nekonečná, čaje máme vypité, v botách mám mokro. Měl jsem je poslat před cestou podrazit, co už.

Najednou v dálce vidíme světlo z čelovky.  Cíl našeho dnešního putování je na dohled. 
Přicházíme k útulni Ramža přivítáme se s Kubou Jesenickým a s radostí sundáme batohy a sněžnice. 
V útulni se převlečeme do suchého oblečení, uvaříme večeři a čaje. Probereme zážitky z dne. 
Kuba Jesenický nám řekl, že útulna je plná plchů, ať si jídlo dáme do tašek a zavěsíme na šňůru.  
Jsme unavení a jdeme spát. Já si vezmu na bolest kolene analgetika.
Moc jsme se nevyspali, plši řádili celou noc. Ráno vstaneme brzy, abychom stihli autobus. Nasnídáme se a sbalíme věci. Při obouvání zjišťuji, na čem si plhové večer pochutnávali. Byly to moje boty. Nyní mám další místa, kudy může vnikat mokro do bot, ach jo. 
Kolem sedmé hodiny nasazujeme sněžnice, batohy a vyrážíme po červené do Bacůšského sedla. Cestou mě opět začíná bolet koleno. Po příchodu do sedla si beru paracetamol a občerstvíme se teplým čajem. Domlouváme se, že Kamil a Kuba Jesenický půjdou napřed a já s Kubou půjdeme pomalu za nimi. Zvolili jsme rychlejší variantu pro sestup po modré, směr Vyšná Boca.  Dole u banického muzea vyzvednu kešku a jdeme na autobus u chaty Barbora.