Zimní pobyt v přírodě – tipy a triky

Dneska vám popíšu některé mnou ověřené vychytávky, které jsou spojené s  pobytem venku v zimě.

Jelikož u nás není sníh a kvůli němu se nikam do hor nepoženu, bude tenhle článek jen s nějakými obecnými fotkami ze zimní krajiny nikoliv s instruktážními fotkami, protože by ty fotky bez sněhu vypadaly asi fakt trapně. Takže zapojte představivost a snad vám bude popis připadat alespoň trochu srozumitelný.

Témata jsem sem naházel, jak mě postupně napadala, takže v tom žádnou časovou osu nehledejte. Tipů a triků jsem dal nakonec do kupy dvacet, článek je tedy dlouhý. Poctivým čtenářům doporučuju udělat si nejdřív kafe nebo aspoň pohodlí na delší čtení.

Takže teď ty tipy a triky:

NOHAVICE

Během chůze po udusaném sněhu třeba na cestě si dejte nohavice do bot nebo je trochu vyhrňte, aby se nenamočily. Podrážky bot totiž nabírají sníh a, jak s nimi škrtáte o druhou nohu, zanecháváte právě na nohavici to nepatrné množství sněhu nabrané podrážkou bot. Sníh se vlivem vaší teploty rozehřívá a namáčí spodek nohavice.

Už jako děti na základce jsme chodili domů ze školy s totálně promáchanými spodky nohavic. Tenkrát jsme to ale neřešili, protože jsme v tom mokrém byli maximálně pár hodin odpoledne a pak zamířili do tepla domova. A doma se o nás maminky, sice s nadáváním, ale postaraly.

NÁVLEKY

Návleky používejte jen, když je potřebujete. Nebuďte líní si je nandávat před broděním sněhem a pak je zase sundejte. Pokud je totiž budete mít stále na nohách a nebude venku fakt zima, budou se vám pod nimi zapařovat a potit nohy.

Kamarádovi, co byl se mnou několikrát na zimním čundru, se to dělo pravidelně a ve značné míře, ať už měl návleky jakékoli. Moje nohy se tolik nepotily, ale zvýšené vlhko jsem při dlouhodobém nošení nějaké taky cítil.

SVETR

Během chůze, více i méně náročné, jsem se naučil nosit jako vrchní vrstvu pouze svetr, aby se tělo nezapařovalo. Není to moje převratné zjištění, odkoukal jsem to od starých zkušených bardů. Jakákoliv i prodyšná bunda vás totiž uzavře a vlhkost nemá šanci z oblečení odcházet. Podmínkou je, aby nepršelo. Jemné mrholení nebo suchý sníh vůbec nevadí. Pod svetrem mám většinou tričko a košili s dlouhým rukávem, takže ani vítr nemá šanci se mi dostat na kůži.

ZASTÁVKY

Při delších zastávkách překonejte opět lenost a oblékněte si další, teplejší vrstvu na horní část těla. Když totiž stojíte, přestanete vyrábět teplo a vámi předtím vyprodukovaná vlhkost začne stydnout a bude vás ochlazovat. Klidně si nasaďte čepici a rukavice, je-li to potřeba. Nečekejte, až vám začne být zima.

Většinou mi stačí si právě na výše zmíněný svetr nasadit větrovku nebo jinou bundu. To ale poznáte časem sami.

POD ZADEK

Pokud někde sedíte, vždy si dávejte nějakou tepelnou izolaci pod zadek, třeba složenou bundu nebo svetr. Já používám podprdelník. Pokud je místo na sezení suché, stačí podprdelník samotný. Pokud je místo mokré nebo sedím přímo na sněhu, dávám si dospod ještě nepromokavou zástěru. Můžete si pod zadek ale naskládat i suché klacky nebo suché chvojí, co používáte na podpal.

Nepoužívejte chvojí s jehličím, to totiž obsahuje vlhkost a díky ní vám provlhnou i kalhoty.

POD NOHY

To samé, co pro zadek, platí i pro chodidla. Při delším sezení si dávejte izolaci pod nohy. Tady stačí klacky, suché chvojí nebo polínka. Prostě musíte podrážky dostat od země, jinak vám pomalu a nenápadně promrznou a dost blbě se rozehřívají.

Při dlouhém posedávání také pomáhá trochu si zacvičit prsy v botě. Jen párkrát skrčit a opět všechny prsty natáhnout bohatě postačí. Rozproudíte tím v noze krev a uvolníte jinak botou utlačovaná místa.

Nejhorší je, že to prochládání podrážek přichází dost nenápadně a nevěnujete tomu tudíž patřičnou pozornost. Pak už je “pozdě” a stojí hodně námahy při masáži spodku nohou nebo třeba i kroků, které můžete udělat, abyste se opět dostali do komfortu.

HOSPODA A PYŽAMO

Pokud jdete před kempem do hospody, nemáte to z ní do kempu příliš daleko a neplánujete dělat velký oheň, tak si hezky v teple – třeba na záchodě – před odchodem vezměte spací oblečení pod vaše současné standardní oblečení. Je to daleko příjemnější než se převlékat v zimě venku. Neměli byste se ale zpotit, proto jsem psal ty podmínky v úvodu tohoto odstavce. Při námaze se totiž zpotíte zcela jistě.

Využívám to hlavně, když jdeme z hospody kousek do lesa a pak rovnou spát. Potom se klukům směju, když při převlékání drkotají zubama. Někdo se nepřevléká a doufá, že na něm v hospodě oblečení uschlo. Problém pro lenochy nastává hlavně, když se cestou do místa brlohu brodíme sněhem nebo chumelí.

GRILOVÁNÍ

U ohýnku je důležité teplo i na záda. Ze začátku to třeba ani nebudete vnímat, ale na záda vám nepůjde od ohně žádné teplo. Proto je dobré se občas se otočit zády k ohni, nahřát si je a znovu se otočit zpátky čelem. Když vám bude už na záda zima, je daleko náročnější se prohřát a potrvá to o moc déle než to občasné pootočení.

Někdo by mohl namítnout, že by se dala na záda položit karimatka, deka nebo spacák. Je to ale nepraktické řešení. Za prvé to nemáte přímo na těle a zima se na vás mezerami dostane. A za druhé tyhle věci jsou celkem “neposedné”, takže sklouzávají. Navíc u ohně nikdy nesedíte nehnutě jak pecka, takže sklouzávání napomáháte. Výhodný je ledvinový pás, ale kdo by se s ním tahal, i když na druhou stranu … ?

ROZTÁHNI NOHY

Když si sedáte k ohni, seďte radši výš, než je základna ohně, je tam víc teplo. Ideální na sezení je třeba špalek nebo kláda. Pokud je hodně sněhu, vyhrabejte pro oheň hlubší díru než na sezení. To znamená, že v úrovni ohně budete mít boty a celí budete sedět nad ohněm na takovém schodu.

U ohýnku seďte rozkročmo, tedy roztáhněte nohy. Proč? Protože tak vám bude teplo dopadat na stehenní tepny a ty vám ohřátou krev budou rozvádět po celém těle. Prohřejete se daleko efektivněji. Popravdě řečeno – chlapi snad ani jinak nesedí než rozkročmo.

SUŠENÍ DŘÍVÍ

Pokud máte v plánu dělat oheň i ráno, usušte si už večer třísky na ten ranní oheň a dejte je třeba do pytle na odpadky nebo do jiného nepromokavého obalu. Budete mít daleko snadnější práci s ranním zažehnutím ohně. Pytel na odpadky zmíním i v příštím článku v jiné souvislosti, je to totiž opravdu užitečný pomocník.

Sušení dříví na druhý den je sice užitečné, ale praktikuju to zřídka. Většinou na čundrech totiž ráno oheň už neděláme. Pokud ale mám v plánu ráno vařit na dřívkáči, je předem usušené dříví k nezaplacení.

FLAŠKA S VODOU

Když se pohybuje v noci teplota kolem nuly, je všechno v pohodě. Ledová voda je přímo na pití sice celkem nepříjemná, ale vařit z ní můžete hned. Kdežto, když teploty klesnou více pod nulu, voda ve volně položené flašce zmrzne ne-li kompletně na šutr, tak alespoň na tříšť. Potom z flašky maximálně vylijete jen malou část vody a na zbytek ledu se smutně koukáte.

Pokud venku nemrzne extrémně, strčte si flašku do batohu nebo si ji položte vedle spacáku. V batohu je určitá tepelná setrvačnost a voda zmrzne později, pokud vůbec. Vaše tělo vyzařuje teplo, i když jste izolovaní ve spacáku. Ve vaší těsné blízkosti bude jistě vyšší teplota než jinde, proto je výhodné flašku umístit blízko sebe.

Dalším řešením je si vodu večer ohřát a dát si ji ve flašce do spacáku. Ovšem musíte mít jistotu, že flaška neteče.

No a posledním řešením je termoska. Normální flašku nechte doma a vezměte si místo ní termosku. Nevýhoda je vyšší hmotnost a větší objem termosky oproti standardní lahvi.

Já občas s sebou termosku nosím, mám půllitrovou. Nosím ji ještě k litrové standardní lahvi. Obrovskou výhodu termoska má, že si večer uvaříte čaj, kafe nebo grog a ráno jen otevřete oči a termosku a lahodný nápoj pijete přímo z teplíčka spacáku.

ČELOVKA

Čelovka nebo jiná svítilna – podle libosti každého – je v zimním období jednou z nejužitečnějších věcí venku vůbec. Dny jsou krátké a noci dlouhé a jít spát hned se setměním a probudit se až se svítáním je zbytečné plýtvání časem. Pokud časem nechcete plýtvat, potřebujete světelný zdroj – svítilnu.

Taky se potmě venku občas pohybujete nedobrovolně. Třeba vás přinutí nutkání na záchod, přerovnání věcí, tlačící zapomenutá šiška pod karimatkou či sjíždění z ní, nenadálá změna počasí a podobně. K tomu všemu po setmění také potřebujete světlo. A proto je dobré mít svítilnu vždy u sebe.

Pokud zalezete do spacáku, položte si svítilnu těsně vedle něj do takového místa, kam rukou dosáhnete, aniž byste se museli pohnout. Jen natáhnout ruku a zašátrat, nic víc.

Kdysi před LED érou jsem zkoušel mít čelovku uvnitř ve spacáku, aby zimou netrpěly baterky a abych ji měl hned u sebe. Očekávání ale splnila jen ta výdrž a to ještě možná. Ale největší sranda byla, že se mi čelovka vždy ve spacáku někam zatoulala, třeba za záda nebo k nohám a já se jak zakuklená housenka snažil k ní po hmatu dostat uvnitř té kukly, no jedním slovem komedie.

TKANIČKY DO BOT

Kdykoliv si sundáte nebo rozvážete boty, strčte si konce tkaniček dovnitř. Pokud je na tkaničkách sníh nebo led, je samozřejmě dobré to z nich nejdřív dostat. Pokud jsou namočené, pokuste se je vyždímat. Chodit v botách a vláčet za sebou tkaničky je nebezpečné, to jistě pochopí každý. Taky si tím tkaničky ničíte, protože na ně neustále šlapete. Když si boty sundáte, necháte někde stát s mokrými tkaničkami a v noci bude mrznout, mohou vám ke sněhu přimrznout nebo je budete ráno lámat jako klacky.

Sice jsem se o přišlápnutou tkaničku přerazil naposled jako dítě, zmrzlé na kost jsem je měl ráno několikrát. Od té doby je ždímu a dávám do bot. Sice taky promrznou, ale manipulace je s nimi daleko snazší.

NAHÁZET VĚCI DO BÁGLU

Večer, když vybalujete věci na spaní – spacák, karimatku třeba i s nepromokavou podložkou nebo i plachtu, vyndáte s nimi z batohu i spoustu dalších věcí. Ty věci je dobré naházet do batohu zpátky. Nic se vám potom nezatoulá, nešlápnete na to, neumažete třeba o hlínu, když není sníh.

Prostě udržujte si v ložnici pořádek.

Když jsem byl ještě nad věcí, párkrát jsem nakopl flašku s vodou a to byste viděli, jak rychle na sněhu klouže z kopce, ne a ne se zastavit. To bylo tenkrát kroků a nevybíravých slov …

POLŠTÁŘ

Ne všechny věci si dávám zpátky do batohu. Svetr, košili, triko a kalhoty složím jako do skříně a položím na karimatku v místě hlavy. Přetáhnu přes ně kapuci spacáku a mám polštář. Věci mi takhle nepromrznou a nezvlhnou. Navíc se mi s polštářem spí daleko líp než bez něj.

Dřív jsem měl nafukovací poštářek, ale byla to další věc navíc, tudíž další starost a zátěž. Naštěstí jsem u něj urval poutko špuntu a než vymýšlet, jak špunt neztratit, volil jsem jinou cestu. Holt všechno zlé je pro něco dobré.

ZARÁŽKY

Jelikož je dobré při spaní mít všechny momentálně nepoužívané věci také pěkně u sebe, je nejlepší jim najít nějaké stabilní místo a dávat je tam stále. Já jsem na to vyzrál tak, že už mi venku mimo “postel” zůstávají jen tři věci: batoh, boty a čelovka.

Jak jsem psal v předchozích odstavcích, některé věci mám v batohu a některé pod hlavou. Čelovku a boty chci mít po ruce, tak jsou venku. Nedal by se batoh a boty nějak využít? No jasně, jako zarážky karimatky i  spacáku.

Ne vždycky najdete úplně rovné místo na spaní a tak s karimatkou nebo v horším častějším případě jen se spacákem někam během noci popojíždíte. Takže je nejlepší si zvolit takovou pozici ložnice “na svahu”, aby vaše nohy byly v nejnižším místě a hlava v nejvyšším a pohybu z kopce nějak zamezit. Na to jsou ideální právě batoh a boty.

Batoh si dávám za hlavu, kde funguje jako zarážka karimatky a polštáře i jako větrolam a navíc je hned po ruce, kdybych v něm něco potřeboval, což během noci nebývá, ale ráno pokaždé něco lovím dřív, než vylezu za spacáku – třeba vařič a věci na snídani.

No a boty strčím špičkami pod karimatku u nohou. Nejen, že zabrání mému pohybu z kopce, ale nepromrznou tolik jako ve volném prostoru, nemusím je nikde hledat a nesmrdí mi pod nos.

Dokud jsem měl pěnovku, nijak jsem takovéhle věci neřešil. Tenkrát jsem vlastně spoustu věcí neřešil a klidně se budil na sněhu s promočeným spacákem vedle karimatky. Ale stárnu a snad moudřím (někdo by řekl, že “začínám bejt uprděnej”  ). Zarážky jsem poctivě začal praktikovat při přechodu na nafukovací karimatku, ta je potvora opravdu klouzavá.

KAMENY KOLEM OHNĚ

Pokud všude leží sníh, je to jasné, žádné kameny pod ním nehledejte, je to zbytečná práce. Zaprvé ohraničení nepotřebujete – proti větru buď sníh kolem navršíte nebo v případě vysoké pokrývky prostě vyhrabete pro oheň díru, jak jsem psal o pár odstavců výše. No a zadruhé byste kameny pod sněhem hledali jen s velkými obtížemi.

Pokud není sníh a chcete oheň dokola zabezpečit, bylo by dobré kameny někde poblíž najít. Není kámen jako kámen. Dávejte pozor na to, z jaké horniny kameny jsou. Nejnebezpečnější jsou porézní horniny jako je pískovec nebo břidlice. Proč jsou nebezpečné? Protože během podzimu a zimy do sebe natáhly vlhkost. Když tyto kameny dáte kolem ohně a zatopíte, voda uvnitř kamenů se začne ohřívat a měnit v páru. Pára má několikanásobně větší objem než voda. Nestihne se odpařit, zvýší uvnitř kamene tlak natolik, že se kámen roztrhne.

Myslel jsem si, že ve svém tábořišti mám celkem kompaktní kameny. Že se voda do nich nedostane. Topím na nich už asi čtyři roky. Ze začátku některý trochu lupnul, tak jsem ho vyměnil za jiný. Pak celé dva roky nic. To jsou desítky ohýnků v klidu. Až loni v zimě topím asi hodinu a najednou rána jak z děla. Půlka ohně jakoby zmizela. Naštěstí se veškerá energie uvolnila z podložního kamene směrem nahoru a ne ze zadního směrem ke mně. Po pozdější kontrole jsem zjistil, že chybí jen šupina o velikosti půlky dlaně a o tloušťce asi půl centimetru. Tak málo a taková síla.

NEHÁZET DO SNĚHU

No do sněhu byste neměli házet nic, ale teď chci mluvit konkrétně o dříví. V zimě, kdy je všechno pod sněhem hledáme stojící soušky, které jsou na oheň nejlepší. Je to hlavně z důvodu, že nebývají shnilé a taky nejsou tolik mokré jako ležící.

Tyhle soušky pracně porazíme, nařežeme na polena a pak ještě rozštípeme, abychom se dostali k tomu opravdu suchému dřevu. No a při štípání si je můžete zase hezky namočit, když nebudete dávat pozor nebo budete flinkové. Polínko je nejlepší štípat na očištěné kládě od sněhu a tak, že si vezmete do ruky konec polínka a položíte polínko druhým koncem na kládu tak, aby na ní polínko leželo kůrou nikoliv uříznutou částí.

Do kůry svrchu zaseknete sekeru či jiný sekací nástroj a kompletně s touto sestavou polínko + sekera tlučete do klády tak dlouho, až polínko lupne. Lupne ale nerozletí se po okolí. Takto rozštípnuté polínko buď dál štípeme nebo opatrně položíme na chvojí.

Musím se přiznat, jsem lenoch, takže to kolikrát neřeším a štípu hlava nehlava a pak sbírám polínka ze sněhu, oklepu je a jdu rozdělat oheň. A pak si jen nadávám a nadávám za to, že jsem se leností nechal ukecat.

ZAVAŽ SI BOTY

Když si ráno obujete boty, nechoďte a nepostávejte v nich, aniž byste si je zavázali. Zní to logicky, ale lenost je prevít, to poznáte sami. Je to stejné jako s podložkou pod nohy při posedávání, jak jsem psal někde v úvodu. Při pohybu nohou v botě se v ní neustále vyměňuje ohřátý vzduch a čerstvý studený z venčí. Nestíháte produkovat tolik tepla, abyste ztráty nahradili a nohy postupně promrzají a pak je náročné je rozehřát. Taky můžete do bot nabrat sníh či jehličí, větvičky, tak proč riskovat a lepší je tomu předejít.

Hodně krát jsem si říkal, že je nad nulou, že to nemá cenu si boty zavazovat a že je aspoň ještě provětrám. I při plusových teplotách mi ztuhly kotníky i nárty a nebylo to nic příjemného. Už jsem se poučil a poctivě lenost překonávám.

OROSENÁ ČOČKA

Hodně lidí dneska používá na focení mobil či kompakt, ty mají venku většinou v nějaké kapse, kam může tělesné teplo. Někteří blázni s sebou tahají velký foťák a nedejbože zrcadlovku, jako třeba já. Velký foťák je buď v brašně nebo volně v ruce a v zimě venku přijme okolní teplotu, je tedy hodně studený. Když s ním přijdete do hospody, okamžitě na něm (občas i v něm) zkondenzuje voda přítomná ve vzduchu restaurace. Minimálně čočka a displej či hledáček se orosí tak, že nejde fotit. Jak tomu předejít?

Už venku před hospodou strčte foťák do igelitky nebo igelitového pytlíku. Vytlačte z pytlíku maximum vzduchu, aby byl foťák těsně obepnut a zadělejte vstupní otvor třeba několikanásobným zatočením, to stačí. No a takhle si to přineste do hospody. Tam počkejte třeba deset minut, než se teploty srovnají a foťák můžete vyndat a vesele používat.

Ze začátku mé fotografické éry jsem měl nutkání udělat dokumentační snímek hned po příchodu do hospody a tak jsem foťák do tašky nedával. No a potom jsem zoufale utíral čočku a hledáček stále dokola a stejně byly fotky zamlžené, takže dnes už si v klidu počkám a než hospodský přinese první pivo, foťák je připravený a první přípitek na zdar akce je v pohodě zdokumentován.

ZÁVĚREM

Určitě jsem si na nějaké tipy a triky nevzpomněl. Zkušeným možná některé budou připadat jako banality, o kterých je snad i zbytečné psát, no ale nejsme všichni ve všem kovaní. Ani já nevím zdaleka tolik, kolik bych chtěl.