Když se řekne Kukri, každého napadne, že je to zbraň, kterou používali a stále používají Gurkhové, legendární Nepálští bojovníci. Je to také výborný sekáč a pomocník pro pobyt v přírodě.
Testované kukri vyráběl místní nožíř a kovář Jirka Hrála – Želva. Při výrobě se držel asi nejpovedenějšího modelu M43 který mu zapůjčil vášnivý sběratel nožů kukri P..
Želva použil při výrobě postupy, které se používají v Nepálu.
Na tomto noži bylo odvedeno minimum práce pomocí strojů, většina byla jen ruční práce.
Kovaný odlehčovací a zpevňovací žlab byl po kování čištěn ručně škrabákem, a dočištěný smirkem také ručně.
Z téhle mnohahodinové práce vzešlo nádherné kukri, které by leckterý Gurkha mohl závidět.
K noži patří i dřevěné pouzdro potažené kůží, se závěsem na opasek a dvěma očky, kterými se protáhne kožený řemínek a kukri se dá nosit přes rameno.
Zavěšení na řemínek využívám hlavně při chůzi na lehko bez vybavení.
Pokud mám batoh, tak nůž zavěšený na řemínku nebrání zapnutí bederního pásu.
Stejně tak se dá pouzdro připnout z boku batohu, kde vůbec nepřekáží a nebudí tolik pozornosti jako u pasu. Tohle konkrétní kukri používám dva roky a jsem s ním nadmíru spokojen.
Porovnával jsem jej i s jinými kukri, například od Kabaru, SaW, Ontaria nebo klasikou dovezenou z Nepálu.
Z tohohle porovnání vyšel jako vítěz a dlouho jsem všude možně hledal sekáč, který by se mu mohl v souboji postavit. Pak se objevil Parang od Blacka.
Parang:
Parang je spíše znám jako nástroj na sklízení třtiny, rákosu, bambusu a dalších travin.
Také v místě svého původu je poměrně delší a lehčí, s tenkou čepelí, která se plynule zužuje ke špičce. Bývá opravdu lehký, přeci jen ohánět se s ním celý den dá zabrat.
Hlavně se parang, v místě původu, používá na něco jiného než je kácení stromů.
Místním pomáhá při prosekávání džunglí a i na přípravu jídla.Testovaný Parang vyráběl, další místní nožíř a zámečník (jak sám s oblibou říká :)) Roman Švarc – Black.
Ten při navrhování tohoto nástroje čerpal z původních tvarů, ale celé dílo předělal, upravil a zesílil pro použití v našich podmínkách. To znamená na sekání, štípání a odvětvování dřeva.
Sám parang testoval a používal při údržbě cyklostezek.
Při výrobě používá spousty triků na usnadnění práce, ve velké míře používá stroje ale i na tomhle noži je spousta ruční práce, například při broušení plochy čepele používá fintu s podložkou pod myš a smirkový papír.
Na přání samozřejmě vyrobí i menší nebo odlehčenou verzi, ale i tahle verze Max se dá nosit na delší túry. Není nijak zužovaná ani odlehčovaná. Prostě plnotučný Parang Max:).
Na tomhle noži je vymakané zakončení rukojeti, jakési zahnutí směrem dolů.
Tohle zakončení pěkně padne do ruky při osekávání vzdálenějších větví a při razantním seku zabraňuje nežádoucímu vyklouznutí nože z ruky a ani není třeba pojistné šňůry.
K dalším plusům patří jakési vybrání před ostřím (choil).
Díky choilu je možno plynule měnit držení ručky při činnostech jako je krájení nebo strouhání.
Tím se zásadně mění těžiště nože a nůž se stává podstatně obratnější a vhodnější na jemné práce.
I opravdu jemné ořezávání jde snadno a s jistotou.
Kolíky k přístřešku z celty, nebo klacek na opékání zvládá parang na svoji velikost slušně a také nějaká ta výroba lžičky proběhla.
U výroby lžičky mi chyběla špička, ale jinak se při troše trpělivosti dá i takhle titěrná práce zvládnout. Parang vlastním cca půl roku, ale zapojuji ho velice často a dělal jsem s ním všechny možné
činnosti, které se s nožem dají dělat a i některé které se využijí jen v krajním případě.
činnosti, které se s nožem dají dělat a i některé které se využijí jen v krajním případě.
K parangu bylo jen kartonové pouzdro, do budoucna plánuji nějaké udělat, ale stále jsem se nerozhodnul, zda dřevěné nebo kožené.
Použití: Už když jsem Parang držel poprvé v ruce, tak jsem ho toužil porovnat s kukrákem.
Od kukri vím co čekat ale tohle byla pro mne velká výzva.
Zkusil jsem hodně velkých nožů a mačet, velikostí i váhou srovnatelných s parangem a nebo kukri.
Tyhle dva nástroje se s tím však srovnávat nedají.
Jak se říká, je to úplně jiná liga. To pochopí, kdo zkusí.
Škoda, že se na výstavách nenajde někdo, kdo tam bude mít hromadu klád a klacků.
Aby si případný zájemce mohl zkusit, co tyhle mašiny umí. Jenže ono to není jen v tom či onom noži, materiálu, zahnutí nebo výbrusu. Chce to i trochu porozumět a pochopit, jak a kde je takový sekáč nejúčinnější.
Například při sekání s kukri je zapojena do práce část oblouku cca 8cm od špice, kdežto u parangu je nejúčinnější právě těch prvních 8-10cm čepele.
Pokud si tohle člověk neuvědomí a bude s tím sekat jako s nožem, tak bude výsledek slabý.
Také musíte počítat se silou, s jakou se do sekání pustíte. Menší větve stačí jen seknout koncem čepele a jindy se musí trochu přitlačit.
Také musíte počítat se silou, s jakou se do sekání pustíte. Menší větve stačí jen seknout koncem čepele a jindy se musí trochu přitlačit.
Při takovéhle délce a váze čepele, se musí počítat i s tím že po přeseknutí požadovaného kmínku je velice těžké sekáč ubrzdit.
Naopak při sekání silnější klády je potřeba se do nápřahu opravdu opřít pak je výsledek znát.
Chce to zabrat, rozmáchnout se, trochu přidat na síle a pak už jen kontrolovat a případně brzdit.
U kukri je celkem jedno jakou silou se do klády zasekne, díky svému výbrusu a žlabu který napomáhá tomu, že nůž není dřevem tolik svírán.
Takže sice kukri nejde tak do hloubky, ale zase nezůstává zakousnutý ve dřevě.
U parangu, který má hodně vytažené ostří se při silném seku stane, že čepel zůstane zakousnutá ve dřevě a musí se pak páčit ven.
Tady to chce trošku zmírnit. Praxí se dá tohle lehce vychytat a člověk se potom méně nadře a práce je plynulejší.Při sekání velmi tvrdého, zmrzlého nebo suchého dřeva dostává kukri od parangu lehce na frak.
Parang se díky jedovatějšímu ostří lépe zakusuje a je mu celkem jedno, jaké dřevo to je.
To mne velice překvapilo v zimě, kdy jsem sekal břízu cca 20cm a ta byla tak zmrzlá že kukri se jen z lehka zakusovalo, do dřeva se mu moc nechtělo a při seku zvonilo.
Parang šel jako buldozer do materiálu, ale někdy zůstal zakousnutý a musel se ven páčit.
Zde je potřeba dávat pozor na páčení do stran, přeci jen je ostří vytažené do jedovata.
Při sekání hodně zmrzlého nebo suchého dřeva jsou vibrace přenášené do ručky podstatně větší než u dřeva syrového.
To bylo spíše znát u parangu který je tenší.
U kukri jsem zaznamenal vibrace podstatně menší také díky opletu ručky v jejím středu.
Tenhle oplet byl dodělán později a byl dotvarován na mojí ruku.
Je to výborná vychytávka, kůže je napuštěna včelím voskem a působí jako skvělá opora proti vyklouznutí. Něco podobného plánuji i na parang.
Vibrace u těchto dvou nožů jsou minimální oproti různým mačetám, co jsem s nimi pracoval.
Také jsem přemýšlel, zda se vibrace neutlumí tím, že se konstrukce změní z fulltangu na trn.
Většina origo kukri, goloků, parangů a jiných sekáčů je na trn.
A proto mi v hlavě zrajou dva nápady. Jeden je kované kukri s o něco tenčí čepelí a jedovatějším výbrusem, konstrukce na trn a na ručce oplet z jelenice.
Druhý je parang trošku pozměněného tvaru čepele a konstrukce na trn s koženými kroužky.
Tím by se měla vyřešit otázka přenosu vibrací přes fulltang konstrukci do ruky a zároveň se lehce ubere vána na ručce a tím se těžiště
přesune zase o kus dopředu. Takže sekáč půjde ještě lépe do seku.
přesune zase o kus dopředu. Takže sekáč půjde ještě lépe do seku.
Zatím si nechám jen udělat drobné úpravy na stávajících.
Na kukri trochu vytáhnout ostří aby se více zakusoval a na parangu zase trošku ubrat na jedovatosti.
Za prvé se tím zmenší riziko poškození ostří při páčení do stran a za druhé si myslím, že se nebude tolik zakousávat do sekaného materiálu, prostě udělat výbrus více sekeroidní.Kolikrát jsem slyšel, že je do našich podmínek sekera lepší. Mám jinou zkušenost.
Za prvé se tím zmenší riziko poškození ostří při páčení do stran a za druhé si myslím, že se nebude tolik zakousávat do sekaného materiálu, prostě udělat výbrus více sekeroidní.Kolikrát jsem slyšel, že je do našich podmínek sekera lepší. Mám jinou zkušenost.
Sekera sice strom dříve porazí, ale..
Tyto sekáče mají navrch při odvětvování, i porcování menších kousků.
Díky delšímu ostří se s nima dá i proklestit cesta trním, což se sekerou neuděláte.
Také při štípání špalíků a přípravě dřeva na oheň (myšleno v přírodě bez špalku jako podložky při
sekání) je štípání rychlejší.
sekání) je štípání rychlejší.
Za pomoci tlouku lze rozštípat i velmi silná polena.
Tady je o trochu lepší kukri protože díky silnější čepeli působí jako lepší klín.
Také se tolik nekroutí. Pokud je kmínek pokroucený, tak se může stát, že se čepel přizpůsobí létům a pak je jen otázkou zda nepoužít na pomoc dřevěný klínek.
U kukri, jsem se nedostal do situace, kde byla čepel hodně vyhnuta.
Ale u parangu jsem se u zmrzlého a pokrouceného kmínku břízy 20 x 100cm dostal až na 2,5cm prohnutí čepele.
Pomohl jsem mu klínkem a po prohlédnutí čepele a zjištění, že vše je OK, jsem si zhluboka oddechnul. Je vidět že použitý materiál (pérovina ) zde obstál na jedničku.
Prostě pokud nemáte špalek jako oporu tak se sekerou tohle těžko uděláte.
Hlavně se bavíme o sekeře, která má srovnatelnou délku a váhu což je 650-800g a cca 45cm, ale o sekeře zde řeč není.
Srovnávání těchto nožů probíhalo průběžně. S oblibou si beru oba dva ven nebo sebou na pracovní cesty. Pokud je chvilka a vhodný polom v dohledu, tak hned se jde makat.
Spíš jsem je používal na sekání, odvětvování a štípání.
Na jemnější práce mám spíš malou finku nebo opinel.
Jak už jsem psal, při sekání větších průměrů je znát typ výbrusu.
Prostě některé věci jdou líp parangu a některé zase zvládá kukri lépe. Rozdíly jsou minimální.
Při osekávání, nebo při čištění cesty je u kukri potřeba dávat větší pozor pokud se seká těsně u země. Přeci jen je špička náchylnější než placka u parangu.
Oba dva jsem použil i na kopání díry na setonův hrnec. Tam dostávala špička hodně zabrat, ale ostří to až tak moc neuškodilo, není tolik vytaženo.
Oba dva jsem použil i na kopání díry na setonův hrnec. Tam dostávala špička hodně zabrat, ale ostří to až tak moc neuškodilo, není tolik vytaženo.
U parangu bylo kopání díky plochému čumáku lepší a také se s ním lépe vyhazovala hlína, má prostě na špičce větší plochu materiálu. Zato ostří dostalo zabrat a sem tam se udělal zoubek.
Není divu s tím, jak je ostří jedovaté, když Parang dorazil, tak byl nabroušen, že řezal papír a holil.
Nejsem typ člověka, který by po použití nože bral lupu a sledoval, co se kde událo..sem tam zoubek nemá na funkci vliv.
Nejsem typ člověka, který by po použití nože bral lupu a sledoval, co se kde událo..sem tam zoubek nemá na funkci vliv.
Naopak při řezání některých materiálů, se malé zoubky projevují jako výhoda .
Při sekání netradičních materiálů jako jsou pet lahve, papírové trubky a lana má trochu navrch parang díky jedovatějšímu ostří.
Ale i kukri si vede velmi dobře.
Při práci v kempu, stavba přístřešku, postele, dřeva na oheň, jsou oba dva dobrými pomocníky.
Nasekat chvojí na zakrytí přístřešku pro 6 osob při jedné vojenské akci bylo otázkou půl hodiny. Upozorňuji, že pokud má přístřešek správně fungovat, izolovat, zabránit proniknutí deště atd., tak musí být vrstva chvojí nejméně 30cm. A k tomu je potřeba velká hromada chvojí.
S tímto typem sekáče to byla legrace. Druhá skupina měla jen utony, jednu US mačetu a dvě sekery. Příprava chvojí jim trvala dvakrát delší dobu. Také při výrobě improvizovaných nosítek se oba sekáče ukázali.
Taktéž při výrobě zátarasů a maskování vozidel. Taková práce se stává hračkou a člověk je rád, že ten kus železa celé dny nosí u sebe. V zimě jsem oba testoval i při sekání díry v ledu, tam jsem hodně využíval špičku kukri, kterou se díra dělala krásně.
Kuchyně: Při práci v kuchyni se s oběma dá dělat vše co je třeba. Jen ta hořčice s nimi nejde ze skleničky nabrat J. Jablko a cibuli krájí parang lépe i když malinko rozlamuje.
Chleba a maso dávají oba dva stejně. S parangem je práce méně únavná a příjemnější a to díky menší váze, rovnější ploše čepele a hlavně díky možnosti změny úchopu. To dělá hodně.
U kukri jsou možnosti změny držení omezené a také větší váha více namáhá zápěstí.
Lahůdkou jsou kosti, kterými oba dva prochází velice lehce.
K tomuto účelu jsem si pořídil prkénko o síle 4cm.
Krájení sýrů je utrpení, na tohle se tyhle nože nehodí, ale při velké dávce trpělivosti se dá i sváča připravit.
Závěr:
Oba dva sekáče vedou celou dobu vyrovnaný souboj.
V něčem je lepší parang a v něčem zase kukri. Rozdíly jsou mezi nimi opravdu nepatrné.
Ale konkurenční velké nože nebo mačety poráží oba dva minimálně o jednu třídu.
Záleží na každém, který tvar je komu bližší. Někdo má rád zahnutý tvar a někdo rovný.
Někdo preferuje špičku a někdo zase ne. Je na každém jaký sekáč si vybere, ani s jedním nešlápnete vedle.
Oba nože se dají použít i na jemné práce jako je třeba výroba lžičky, tam má lehce navrch kukri díky špičce.
Na jemnější práce doporučuji do komba ještě malý pevný nůž nebo zavírák.
S takovou sestavou se nemusíte bát vyrazit na jakoukoli výpravu.
Pokud někdo uvažuje nad nákupem sekáče a váhá který vybrat, tak má možnost si je osahat na výstavách nebo na různých akcích, srazech atd. Není problém se domluvit na zapůjčení.
Doufám, že se Vám povídání líbilo a někomu pomůže při výběru vhodného sekáče.
Bushcraftshop.cz
Sdílet
Parádní článek a nádherná práce obou řemeslníků… plánoval jsem koupi kukri od kabaru, ale začínám uvažovat a tom, že bych si ho nechal ukovat, jezdíme na lehkých endurech po Rumunských horách a je to takový poloviční survival a takovýto nástroj je na číštění tras ideální…za mě máte velkou 1čku
…pořád přemýšlím, co si k noži pořídit… zatím vyhrává kukri – ale zase dát 10k za „kus železa“ se mi nechce…nemáte tip na kvalitního komerčního výrobce?…jinak super článek…díky moc…