Moje první výšlapy do přírody začaly ještě v době, kdy nejšpičkovější obuví byly botky z názvem „pionýrky“. Jednoduchá kožená bota bez podšívky s nějakým hrubším vzorkem na podrážce z černé a tvrdé gumy. Potom následovala doba „pohorek“, farmářek“, kanad“….
Fungovalo to, ale po roce 1989, kdy se otevřel evropský trh, dorazily i k nám trekingové boty světových značek. Ani je nebudu vyjmenovávat, abych na někoho nezapomněl. To byla teprve balada, nožka jak v bavlnce, pravda, za těžký peníz, i botka se zdála nějak těžká, ale byla nepromokavá, osazená membránou ze zázračného „goráče“…. Pro jistotu jsem si během let pořídil několik párů věhlasných bot, téměř vždy kožených s membránou a chodil, sice pouze po evropských kopcích, ale pořád to fungovalo, bota vydržely opravdu hodně. Potom jsem před léty četl článek o výbavě do hor, který napsal náš nejznámější horolezec Josef Rakoncaj, který k mému údivu prohlašoval, že až do základníhí tábora v Himalájích (5000 – 6000 m.n.m.?) nosí lehké trekovky, kombinaci cordury a semiše a kožené, (dnes většinou plastové) výstupové boty nazouvá až na finální výstup.
Dalších pár let jsem přemýšlel, jestli na tom není něco pravdy, chůze po našich horách i v Karpatech v období jaro až podzim se mi začala jevit, jako trošku „předimenzovaná“. Dalším člověkem, který nahlodal moje přesvědčení, že když do hor, tak jedině v pořádných kožených botách s Vibramem, byl dobrodruh a úžasný chodec Andrew Skurka. Ten dokonce chodil a chodí v takových bytelnějších maratónkách. Nachodí tisíce mil, jeden pár mu vydrží tak na 400 – 500 km. Bral jsem to jako druhý extrém a předloni jsem si konečně pořídil botky, lehce nad kotník, kombinace cordury a semiše, s membránou GoreTex a s podrážkou, která na sobě vůbec neměla ten zázračný, žlutý osmiúhelník. Vše, co zde píši a co jsem natočil je můj úhel pohledu, moje osobní zkušenost. Určitě to vyvolá opět ostrou debatu zastánců té, či oné strany. Pro mne je rozhodující, že už druhý rok netahám na noze zbytečná kila, nohy mám v pohodě a když vynechám nějaká vyšší pohoří, kde bych byl nucen lézt mimo cesty nebo po nějakých větších suťoviskách, tak bohatě vystačím s obuví, kterou jsem si dobrovolně zvolil a ty kožené, drahé značkové boty si občas vezmu na nějaký jednodenní lehký výšlap, hlavně v zimě. Občas je nostalgicky polaskám, prožily se mnou přece jen hodně roků cestování, ale jinak je mám uložené v botníku….co kdyby jednou…..
Moje řeč! 🙂
„Tvrdé“ boty používám už pouze na VHT s těžkým batohem, v exponováném terénu a nebo v zimě kvůli mačkám.
„Měké“ kotníkové boty (používám Merely) uživím v 90% běžné turistiky a aktivit v lese zcela bez obtíží.
A použití crssových „botasek“ bych se taky nebál, byť je nemám osobně odzkoušeny. Ale když jsem viděl kluky, kteří běhají v těchto botech extrémní horské maratóny, tak nemám sebemenší obavu o to, že by např. Karpaty nezvládly se ctí a bezpečně.
Alternativou, kterou mám vyzkoušenou jsou tzv. feratové boty; tzn. nízké sportovní boty v kombinaci kůže+textil, s měkčí osázkou a kompromisní tvrdosti podrážky, která si zachovává dobrou přilnavost. Mám Asola a mohu jen doporučit.
– Návleky (obzvl. ty nízké) jsou fajn. Já osobně je už ale nepoužívám, vyjma zimních podmínek, nebo „výletů“ kde vím, že budu šmatlat v mokrém hodně dlouho.
Pro příležitostné použití používám smršťovací (potravinařskou) fólii, kterou si omotám kotníky a lem boty. Drží to samo, vodotěsnost je nepřekonatelná a návin fólie je opravdu dlouhý při vysoké skladnosti. Navíc má tato fólie opravdu multifunkční využití a kdo si jí zvykne jednou používat, neudělá bez ní „ani krok“. 🙂
Zdravím, musím souhlasit, obuv od Merrell je úžasná, mám je pátým rokem, vnější látka je již odrbaná, avšak strávil jsem v nich celý letošní festival, kde pršelo, lidé měli problém s mokrem v botách a já byl v klidu, zažily se mnou nějaké tůry a nosím je jaro, léto podzim i zima, jak jen to jde. Kromě již běžného opotřebení – podrážka, látka a vydrolené výplně drží skvěle! Zpočátku se mi nelíbil vzor, ale nelituji této značky a příště si kupuji znovu.
Zimní kotníkovou obuv jsem měl od McKinley, ta nebyla špatná, avšak semiš po dvou letech promokla a inpregnace moc nepomáhá, takže mám zimní Salomon a též jsem spokojený, uvidíme za pár let, až se ukáže co vše vydrží
Jednoznačně kanady Bundeswehr vz. 2000
Rozhodně kanady CZ VZ 90
Ty kanady, ať už naše nebo jiné, to je každého volba, také jsem je kdysi dávno nosil, ale časem jsem se dopracoval k tomu, co nosím nyní. Například při počasí, které vládne toto léto (vlhko a horko), tak mi ty kanady přijdou, jako trošku zbytečnost. Ale to je každého věc, vkus a zkušenosti. Někdy jde více o image, než o praktičnost:)
Vššchny varianty mají svá pro i proti. Někdy je to exaktní, jindy může jít o osobní preference (někdo má rád volný pohyb kotníku, jiný zase pevný došlap). Taky jsou i finanční preference, gore-tex je dobrý příklad. Někomu to za ty peníze stojí, jiný je spokojený i bez toho a jsou to pro něj zbytečné peníze. Ale co je hlavní je konfrontovat pro a proti s plánovaným použitím. Občas se může stát, že typ terénu po kterém často chodím je takový, že mě výhody určitého typu obuvi úplně minou, ale za to pocítím ta proti, ty následky těch výhod. Vzít si pevné vysoké boty a nakonec s nimi chotit jen po upravených turistických trasách za horkého, slunečného počasí nemusí být příjemné (a ani nutné).
Já osobně chodím v kanadách BW, v létě i zimě, vždy když jdu kamkoli do lesa nebo do sněhu. Ne proto, že si myslím že jsou prostě lepší než nižší a lehčí boty, ale proto, že i když jdu třeba na rychlou procházku po lesních pěšinách, občas se nechám unést a rozhodnu je jít delší, horší, ale zajímavější cestou. Možnost jít horším terénem (ikdyž to neplánuji) je pro mě víc než ztráta pohodlí. Pokud pro vás platí opak, kupte si lehčí boty a nenechte si namluvit, že „jen kanady“.
čau, také ještě mám „D“éčkové Hanwagy, snad to byly Anapurny, měl jsem je v Nepálu před 18 lety, vezmu je v zimě jednou za pár let a hned je zas uklidím , navíc si pokaždý z nich zadělám na puchejře/ na to mám vyzkoušený opatření – propíchnout a přelepit fixační páskou, kterou používaj třeba horolezci na bandáže , a nechám to tam i třeba nějakej den/, zajímavý, že jenom v těhdle botách. Měl jsem Salomony spoustu let, La Sportivy, Five 10 ap, poslední leta nosím kombinovaný Asola a jsem vysmátej. Díky „40“ noze mám většinu dámskejch bot kvalitních za
skvělou cenu z výprodejů. Co se týká GOREtexu, jak říká můj známej „největšího podvodu století“,taky mám s ním boty, ale jenom díky tomu,že třeba bez něj ten model nebyl třeba k mání- zde je ještě totiž větší problém, než u oblečení, kde musíte udržovat svrchní vrstvu voděodolnou /DWR úpravy apod/ , ideální podmínky pro funkci samotných membrán člověk najde v opravdu málo místech zeměkoule /pokavad nežije v permanentní zimě/ a to je, že se velice rychle
membrána v botě zánáší bordelem, potem apodobně a pak „nedejchá“ a když se člověk
nebude starat o svršek boty, tak mu je membrána v naší zeměpisný poloze stejně na prdlačku..
Jak to dělaj mílaři – igelit na tělo a přes oblečení, igelit na lehký
boty a přes ponožky , v tom nejhoším případě…
Já používám asi tři roky Scarpy Ladakh a lepší boty jsem nikdy neměl. Ještě se k tomu blíží ty pohorky co dodnes vyrábí na slovensku. Za komančů se prodávaly za pět stovek, parádní obuv, měl jsem je 25 let, než jsem je už opravdu musel vyhodit. Noha jak v peřince.
Dnešní Scarpy je překonaly, i když jsem něco takového opravdu nečekal. Sice jsou to „céčka“, ale obepnou nohu velice pevně a zároveň měkce a nejsou zas až tak těžké. Lezu do nich jak do lyžáků a je to slast.
Jistější krok jsem zatím nezažil. Samozřejmě záleží kdo má jaké potřeby a jak to kdo cítí, ale pro mě je to absolutní jednička. Jsou v podstatě šité stejně jak Hanwagy, ale když jsem je vybíralo tak vyhrály právě ta Scarpy. Hanwagy nebyly šité na míru mé noze …
Jsou celokožené a po napuštění voskem jsou naprosto nepropustné a mohu v nich chodit i potokem.
Taktéž moje první boty byly pořádné festovní a těžké kožené pohorky. A nebyly v 90tých letech zrovna levné. Avšak po několika čundrech kdy jsem v nich měl po týdnu (patrně špatné poloze lemu) bolestivě zhmožděný kotník s pořádnou modřinou, jsem přešel na lehoučké, ale pohodlné pracovní kotníkovky a nakonec pouze na nízké turistické botasky. Nelituji toho, noha se tak nepotí, bota rychle vyschne a ten komfort k nezaplacení. Pokud nepůjdu opravdu na VHT se zátěží na zádech měnit nebudu. A ty první pohorky, ty jsem taktéž dlouho hýčkal ve skříni, občas je prohlédl, nakrémoval a uložil zase zpět.
Potřebuji pomoc vybrat boty na sněžnice – přechod hor ve Švédsku, teplota -5 až -15 st. , spaní ve stanu. Gore Tex či ne? Díky.
Za mě jednoznačně tyhle: http://www.m1armyshop.cz/detail.php?id_zbozi=8994
Kvalitní kůže, goráč, thinsulate a vibram. Na zmrzlém dobře drží, je v nich teplo a večer vylezeš i s tou vnitřní botkou, která přes noc vyschne a ještě poslouží jako botka do stanu. Nikdy mi nepromokly. Používám je každou zimu drahně let.
Já bych osobně šel do bot zn. Sorel – vyzkoušeno bez připomínek – http://www.hanibal.cz/boty/panske-boty/13188-sorel-1964-pac-nylon-panske/#.VjkgnCtz4qI
http://www.hanibal.cz/boty/panske-boty/11399-sorel-caribou-panske/#.VjkhlStz4qI
http://www.hanibal.cz/boty/panske-boty/14926-sorel-caribou-wl/#.VjkhwStz4qI
http://www.hanibal.cz/boty/panske-boty/17567-sorel-caribou-wool/#.Vjkh4ytz4qI