K výrobě korbelíku jsem použil jen 2 nože a skládací pilku. Při výběru fotografií jsem zjistil, že ji nemám nikde vyfocenou. Byla použita naprosto tuctová skládací pilka, kterou lze koupit v kterémkoliv lepším železářství. Dřevo je použito ze špalku z výřezu olše.
Po naštípání polotovarů je potřeba určit, které dřevo bude vhodné na boky a dno korbelíku. Pak dřevo opracujeme a zarovnáme, na vše nám postačí nůž. Pilkou si dřívka dle potřeby zkrátíme a vytvoříme zářezy do dřeva, které bude sloužit jako boky.
Dno je třeba seřezat nožem, aby pasovalo do vyřezaných drážek.Vyzkoušíme vše sesadit dohromady. Po návratu domů dřevo povaříme a tím docílíme jeho stabilizace. Pak si cca týden musíme počkat, protože je potřeba, aby nám pořádně vyschlo.
Po vyschnutí je potřeba seřezat nepřesnosti tak, aby nám korbel do sebe pěkně zapadal. Doporučuji na konečný tvar použít hrubší smirek a zkoušet korbel sesazovat, tak aby nám opravdu pěkně seděl pohromadě. Při svých toulkách lesem jsem náhodou našel pěknou lipovou větev, která se perfektně hodí k výrobě ucha.
Nejdůležitější je pořádně spoje spasovat, aby po stažení nebyly nikde žádné mezery. Ke stažení jsem použil jutový provázek, který drží madlo a je zavoskován včelím voskem a na pár místech podlepen smůlou.
Vnitřek korbelu vylijeme včelím voskem a nebo můžeme použít i smolu. Já použil včelí vosk, který nepraská a při poškození jde snadno pomocí silného alkoholu rozpustit. A podle potřeby znovu vnitřek korbelu vylít novým voskem.
A pak už zbývá jen vyrazit do lesů a korbel pořádně otestovat. Já ho testoval zrovna na Silvestra a to šampáňo dělají moc malý:-), protože do mého korbelíku se vleze 900 ml.
Tento návod na výrobu vytvořil Vladimír Drnec (Bulis)
pěkná stylovka 🙂
Tak to je úžasný!!
Myslím si, že až nám jednou příroda řekne dost, tak mají šanci na přežití, právě takoví, kteří mají vztah k přírodě, a jsou natolik šikovní, že si dokáží z toho co nám je přírodou nabízeno, vytvořit vše co k životu potřebujeme. Šikula chlapec.