Plody jsou malé a velice špatně se trhají. Za prvé, drží jak přibité a za druhé se snadno rozmáčknou. Také jsou chráněné ostrými trny. Sběr je trošku problematický. Někdo střihá celé větvičky a pak to doma bere nůžkami. Ale pokud ostřiháte moc, tak vám celý keř zajde. Osvědčila se mi tato metoda – rozprostřít pod keř celtu a snažit se co nejvíc bobulí setřást. Anebo malé nůžky – střihat jednu bobulku za druhou a nechat padat do celty. Je to i otužování nervů. 🙂
Vymačkanou šťávu lze mrazit třeba v sáčcích na led. Máte tak ledové rakytníkové kostky. Aby ve šťávě neplavaly slupky, je dobré propasírovat přes sítko, slupky a semínka lze ještě podrtit a povařit…cca 2 hodiny varu, pak nechat vystydnout a z povrchu sebrat rakytníkový olej vhodný na léčení popálenin, vyrážek a ran. Je to však hodně zdlouhavá práce.
Samozřejmě se dají dělat marmelády, ale já raději přírodní a zmražený rakytník.
Marmeláda z kila plodu a kila cukru není nic pro mne.
Rakytník je fajn jako okrasný keř i jako obránce vstupu v živém plotu. Nikdy nesundáte všechny plody a tak celou zimu bude tento keř přitahovat ptáčky. A někdy vydrží plody až do ledna☺
Keř může dorůst až osmi metrů a dožít se sta let. Při pěstování však musíte dbát na to, aby na vaší zahrádce byl rakytník samec i samice. Nejlépe sázet samce po větru a je dobré mít jednoho samce na dvě samice. Ani to však není zárukou úrody.
Je celkem lehce rozpoznatelný, v našich končinách se vysazuje dost málo. V Alpách ho můžete najít na strmých svazích, protože jeho kořeny velice dobře zpevňují terén.
Hezký den přeje Kraken
A plody lze naložit do kořalky a to je dobrá meducína )