Když na podzim potkáte někoho, kdo má žluté a někdy až černé ruce, nemudrujte, že je to prasátko, on jen čistil vlašské ořechy od zelených slupek. Kdo to zažil, ať zvedne ruku.
Vlašák, tedy Ořešák královský, je mohutný strom s velkými listy a na podzim nám „dává“ ořechy. Ty jsou v tvrdé slupce a je někdy oříšek dostat jádra ven. Než na ně společně vyrazíme, mrkneme se, co na to říkají ty internety. 🙂
Vlašský ořech je druh ořechu (v podstatě pecka plodu ořešáku), plod ořešáku královského (Juglans regia L.), který se skládá z poživatelného jádra obklopeného pevnou dřevnatou skořápkou. Vlašské ořechy rostou na ořešáku přibližně od čtvrtého roku u roubovanců a od 12 let u semenáčů.
Plody jsou na stromě obaleny do ochranné vrstvy, ve které dozrávají. Ze začátku je toto pouzdro zelené a během dozrávání tmavne a praská.
Když je ořech zralý, vypadne z ochranného pouzdra na zem nebo spadne i s pouzdrem. Ořechy dozrávají od srpna do října.
Vlašské ořechy jsou velmi starou potravinou, která je nejspíše konzumována již od neolitu, jak dokládají archeologické nálezy z oblasti Périgordu ve Francii.
Jádro vlašského ořechu je atypické tvarem a barvou, která se může měnit jádro od jádra. Často bývá od velmi světlé až po tmavě žlutou barvu, přes zlatavou až po hnědou, jsou i odrůdy s jádrem červeným (u čerstvých ořechů rumělkově rudým, u suchých vínové – tmavší nafialověle červené barvy). Tyto červené ořechy pomaleji žluknou a je možno je skladovat několik let.
Po sklizni se ořechy suší, buď samovolně, nebo za pomoci horkého suchého vzduchu. Tímto procesem dochází k poklesu vlhkosti na požadovaných 8 %, což zaručuje, že ořechy nebudou snadno napadány plísněmi. Pokud jsou spadané ořechy silně znečištěné je možno je krátce vyprat ve slané vodě. Takto vyprané ořechy je třeba sušit odděleně v horkém vzduchu.
Obecně se vlašské ořechy rozlišují podle kvality skořápky na „papíráky“, „polopapíráky“ a „kameňáky“.
Tzv. kameňáky mají tvrdou skořápku zarůstající do jádra a špatně se louskají. Jsou někdy považovány za křížence s ořešákem černým. Naproti tomu tzv. papíráky jsou poškozovány ptáky, a protože mají často nedorostlou nebo děravou skořápku, napadají je při skladování moli.
Vlašské ořechy, které ořešák produkuje, jsou velice výživné, neboť obsahují v průměru 70 % tuků, obsahujících zejména velice zdravé nenasycené mastné kyseliny, 18 % proteinů (bílkovin) a přibližně 3 % sacharidů (cukrů).
Z mastných kyselin se jedná převážně o omega-3–mastné kyseliny, které pozitivně působí proti riziku aterosklerózy a jiných kardiovaskulárních chorob a podporují u dětí rozvoj mozku.
Vyjma mastných kyselin obsahují také bohaté zdroje vitaminu E, B1 či B6. Dále pak sůl, kyselinu listovou, minerály jako hořčík, měď a zinek. Celkově obsažené živiny působí pozitivně na lidskou psychiku, jsou cenné pro zdravé vlasy, pokožku, nehty i sexuální potenci.
Uvádí se, že konzumace ořechů má protizánětlivé vlastnosti, které se projevují hlavně u srdečních a cévních chorob. Pomáhají regulovat krevní tlak a udržovat nízkou hladinu cholesterolu. Mají antioxidační účinky, působí proti astmatu a posilují střeva.
Vlašské ořechy se využívají převážně v potravinářském průmyslu, a to v pekařství a cukrářství, kde se využívají jako dochucující nebo dekorační prvek.
Z ořechů se lisuje olej, nakládají se do oleje na masáže nebo se z nich vyrábí oblíbený alkoholický nápoj, tzv. ořechovka.
Vlašské ořechy jsou odedávna důležitou součástí štědrovečerních tradic. Jejich skořápky se používají jako lodičky, do kterých se umísťuje zapálená svíčka a následně se sleduje plavba lodičky v umyvadle či lavoru s vodou. Na základě chování lodičky se poté předpovídá, co jejího majitele čeká v novém roce.
Jako malej kluk jsem se těšil na podzim, až pojedeme na chalupu nebo k babičce a budeme srážet, sbírat a čistit ořechy. Jsem asi jedinný z rodiny, kdo je jedl čerstvé a neloupal z nich tu lehce nahořklou slupku. Po oschnutí už hořká není, ale také suchý ořech chutná jinak než ten čerstvý, šťavnatý.
Když jsem se nastěhoval na samotu u lesa, tak mě trošku mrzelo, že na zahradě není žádný ořešák. Ale v přilehlé aleji je jich požehnaně. Sice na ně jezdí lidi z okolí, ale ořechů se tam najde stále dost. Jsou tu jak ty malé tvrdé kameňáky, tak i pěkné velké polopapíráky. Ty mám raději, dají se lépe rozlousknout a mají větší jádra.
Chodím tudy s psíkama na procházky a vždy jsem se díval, zda už nepadají, že bych na ně vyrazil. A ejhle, chodili jsme týden jinou trasu a dnes jsem zjistil, že už na ořechy někdo pořádá nájezdy.
Tak jsem taky pro pár kousků vyrazil.
Je zde alej vzrostlých stromů, z nich je asi deset vlašáků. Na jaře jsem tu objevil několik menších semenáčů, a protože by tady neměli šanci, tak jsem několik píchnul k sobě na zahradu a taky k lesní cestě a ještě na jednu polní cestu. Za pár let tam budou ořechy taky.
Ty co jsem zasadil k sobě, vypadají, že se jim bude dařit. Dva jsou uprostřed zahrady a pár kousků jsem napíchal k plotu. Až dorostou a budou plodit, bude polovina ořechů padat i za plot a možná si na nich pochutnají divočáci, co se nám tam občas potulují.
Na svatého Jána jsme sebrali pár zelených ořechů ve slupce a naložili do vodky. Tak uvidíme, jak bude ořechovka na Vánoce chutnat. Už jsem pil několik druhů a každá byla jiná.
Letos jsme také vyzkoušeli naložit je do oleje na masáže, proti bolavým kloubům a svalům. Uvidíme, jestli olej bude vonět a pomáhat.
A nesmím zapomenout na výborné ořechové máslo, které jsem také zkoušel – recept najdete zde.
Pamatuju si, jak moje babička ořechy sušila u pece a pak je měla v jutovém pytli nad pecí. Vždy, když jsem šel přiložit, tak jsem si jeden nebo tři ukradl. 🙂
Nám musí stačit kamna.
Také chodíte na ořechy? Máte nějaký recept, jak je využít? Napište do komentáře. Díky Kraken
