Natálie

Bylo, nebylo a jednoho krásného, jarního dne se narodila ve stověžatém městě jedna holčička. Ale nebyla to obyčejná holčička. Jak rostla, začalo rodičům docházet, že bude výjimečná. Než si nechat od maminky zaplétat copánky, raději se dívala, jak tatínek pracuje ve své fotokomoře. A s jinými holčičkami si hrát moc nechtěla, raději běhala s kluky venku, vyhrávala dětské potyčky při obraně své rodné čtvrti a pak dostávala na zadek za odřená, krvavá kolena a pozdní příchody. Když dostala jednou (a naposledy) panenku, tak ji ostříhala a posadila do kosmické rakety z Lega… A jak rostla tak zjišťovala, že než stát s pionýrským šátkem u pomníčku, ji víc baví vyrážet s kamarády z „turisťáku“ na výpravy a za dobrodružstvím do přírody. A z téhle holčičky vyrostla slečna, která pořád radši jezdí do přírody za dobrodružstvím, než aby byla ve městě. A také už přišla na to, že i v lese může mít zapletené copánky jako správná holčička a přitom si užívat dobrodružství jako kluci… Ale radši pojede sama, než aby celý víkend poslouchala, že to holky v lese a bez chlapů „nedaj“. Když byste ji někdy na svých cestách potkali, pravděpodobně ji uvidíte s foťákem v ruce. Nebo s pilou, nebo nožem, šňůrou od hamaky, křesadlem či ocílkou, flákem masa, dřívkáčem a s bůhví čím ještě. Abyste pak tady na bushcraftportálu objevili její povídání a obrázky o tom, že i s holkami je v lese legrace a třeba takový oheň zvládnou rozdělat levou zadní. Sice možná napodruhé, napotřetí, ale zvládnou. P. S.: Ale bez copánků, ty se doteď nenaučila, ach jo…