Myslím si,že nebude od věci napsat pár slov o noži, který vzešel z Ládesovy dílny a kterého jsem spokojeným majitelem.
Je to nožejk nebo spíše pořádný nůž spadající už do kategorie těžkých tábornických (tzv.survival) a vojenských nožů. Jeho celková délka činí rovných 310 mm, z toho délka čepele je 180 mm a její tloušťka v nejmohutnější části hřbetu 6,4 mm.,Tloušťka se postupně směrem ke
špici zužuje. Je vyroben z nástrojové oceli K 720 a na rukojeti má použité olivové dřevo, které noži moc sluší. Střenky jsou k noži připevněny klasickými křížovými šroubky, což umožňuje pohodlnou a rychlou opravu nebo výměnu.
Co mě příjemně překvapilo hned, když jsem vzal nůž poprvé do ruky, byla jeho relativně nízká váha. Na svojí velikost a mohutnost jsem čekal, že nůž bude znatelně těžší.
Taranis má odvrtáním odlehčenou stopku rukojeti, takže je vyvážen „na hlavu“ a zajímavý, trochu netypicky zakřivený tvar čepele, díky čemuž přímo exceluje v sekání nebo štípání dřeva. Převyšuje v tomto většinu nožů v této kategorii, které vlastním nebo jsem měl možnost vyzkoušet.
Je neuvěřitelné, jakou má razanci při seku, když vezmeme v potaz, že to není vyloženě sekací speciál (jako třeba kukri), ale spíš univerzální nástroj, který by měl zvládat široké spektrum různých činností. Myslím si, že nemalý podíl na tom má i výbrus, který Láďa zvolil. Plynulý konvex vytažený až ke hřbetu je podle mě dobrá volba. Můžu napsat, že jsem si tento typ výbrusu velmi oblíbil už před časem a to hlavně díky nožům značky Fallkniven, která jej na svých výrobcích také používá.
Jemnější činnosti jako je řezání, krájení, různé vyřezávání se dají s Taranisem zvládnout také velmi dobře. Je to nůž větších rozměrů, takže z toho musíme vycházet, ale díky už zmiňované (na svou velikost) příjemné váze, nůž nepůsobí dojmem těžkého kopyta a je velmi dobře ovladatelný. Čepeli nečiní problém práce s tvrdým ani měkkým
dřevem. Velmi dobře řeže jak maso a pečivo, tak zeleninu i ovoce .Je logické, že při zpracování tvrdších potravin (mrkev,jablko apod.) čepel této tloušťky přibližně v půlce řezu materiál rozlamuje, ale to mě rozhodně nemusí nijak trápit. Není to vyloženě kuchyňský speciál, ale jak už jsem psal, univerzální nástroj.
Samostatnou kapitolou je rukojeť nože, která si zaslouží, abych se o ní trochu rozepsal. Taranis není můj první nůž od Ládese, takže vím, že se ergonomii rukojetí věnuje velmi pečlivě a využívá při tom mimo jiné i své bohaté zkušenosti z práce s noži. Také já kladu na pohodlnost rukojetí nožů velký důraz. Podle mě je to jeden z důležitých prvků rozhodující o použitelnosti nástroje. Ručka tohoto kousku není výjimkou. Je velmi citlivě tvarována a bezvadně sedí v ruce jak při delších těžších činnostech jako je sekání, tak třeba při kuchtění.
Ani po dlouhodobém zápřahu v dlani nijak netlačí, nic na ní nepřekáží a úchop je stále velmi pohodlný a příjemný.
Malá šikovná záštita pak bezpečně chrání prsty před sklouznutím k čepeli, je-li rukojeť umazaná nebo mokrá.
Ještě bych rád zmínil zvýšenou penetrační schopnost hrotu čepele, která je zajištěna krátkým falešným ostřím dosahujícím zhruba do jedné třetiny její délky.
Součástí nože je jednoduché bytelné ručně šité kožené pouzdro klasického tvaru.
Závěr z toho plyne jediný: jsem moc rád, že jsem si tohoto kouska pořídil. Je to opravdu šikovný a spolehlivý pomocník do nepohody a výborný společník na delší toulky. Zvlášť pro nás, co máme rádi v ruce pořádný kus železa. Navíc v typicky „Ládesovském“ pojetí s jeho nezaměnitelným rukopisem.
Znovu jsem se přesvědčil o tom, že Ládes se při výrobě nože řídí nejen svými zkušenostmi, ale velkou roli v tom hraje i určitý cit pro tvar a celkovou vyváženost nože, což jeho výrobky činí velmi dobře použitelné a efektivní i přes celkovou robustnost a mohutnost. Málo komu se tyto vlastnosti daří spojit dohromady tak, aby výsledek byl podobný jako u Láďových nožů…
