Jmenuji se Ivo Hrbek, přezdívku mám Hamp. Nožířství je můj velký koníček, živím se jako revizní technik el. zařízení. K výrobě nožů jsem se prakticky dostal až v lednu roku 2012. Přivedla mě k ní radost s prací se dřevem a kovem, které mě provází taky vlastně od vyučení elektrikářem v roce 1978. Tehdy jsem si jen vyrobil ručku na kupovaný lovecký nůž a taky jsem dělal nože ze strojní pily a ručky odléval z Dentakrylu.
Pak přišla stavba domu, děti a různé jiné zájmy. Nejhorší při stavbě domu bylo, že v osmdesátých létech nebylo možné koupit nářadí, stroje a materiál jako dnes. Když jsem chtěl dřevěné obložení, koupil jsem borovicové kmeny v lese, na obecní pile nechal pořezat na fošny, na své pile na latě, vyrobil jsem si frézu na drážky s noži z Radeka, půjčil taktéž dělanou hoblovku od kamaráda, vybrousil kotoučkem ve vrtačce no a pak s rodinou natřel a přibil na celé podkroví a chodby.
Dnes je vše jednodušší, ale zase ubývá dovednosti mladých lidí, i když ti kolem výroby nožů jsou moc šikovní. Nože se mi vždy moc líbily a obdivoval jsem jejich výrobce. Koncem roku 2011 jsem narazil na internetu na stránky o nožích a překvapilo mě, kolik lidí se výrobou nožů zajímá a jak nádherné kousky umí vyrobit. Jelikož mám větší dílnu v rodinném domku, upravil jsem si starou dvoukotoučovou brusku na pasové broušení, nakoupil u Haima pásy a pokusil se vyrobit nejdříve z čepelí z Jataganu, nějaké finky
Pak jsem oslovil zdejšího skvělého nožíře Vildu Pokludu, aby mi poradil s výrobou a on mi velmi ochotně vše vysvětlil. Vycházel jsem z tvaru jeho nože, / doufám, že mi prominul :o)) / který se mi moc líbil, ale upravil jsem si jeho tvar čepele a ručky ještě podle sebe. Ono je dnes velmi těžké vymyslet nový tvar nože, vždy je v něm kousek nějakého jiného nože. Ručka a čepel jsou dané a pak už záleží na tom, jaký tvar jim nožíř propůjčí. Rád dělám nože s ručkou na trn i jako tzv. fulltang.
Materiály používám osvědčenou N690, Elmax, D2. Na ručky používám naše i exotické vysušené dřeviny, protože spotřeba je dost velká a nejlevněji vyjde koupit celou fošnu, ale všechno nespotřebuji špalíky a příložky také prodávám. Taky používám umělé materiály jako Micartu. Určitě se na mých nožích najde nějaká chyba, snažím se, aby jich bylo co nejmíň. Nemám moc rád čepel vyleštěnou do zrcadla, myslím si, že to do přírody a lesa moc nepatří, v lese by neměl být člověk moc slyšet a hlavně vidět.
Rád čepele leptám, líbí se mi pískované a černěné čepele. Díky nožům jsem poznal taky fajn lidi, ochotné poradit a pomoct jako je Vilda, Ost a taky chlapi Dohnalovi, návštěva u nich byl opravdu skvělý nožířský zážitek. Začal jsem taky chodit na Nožířské výstavy, kde se vždy sejde parta stejně „postižených“ jako jsem já a je vždy se na co koukat a navázat nové kontakty. Určitě se chci stále zdokonalovat a učit nové postupy a triky, kterých je v nožířství nepřeberné množství. Taky dělám nože do kuchyně. Mám dobrý pocit, když něco krájím, že jsem si ten nůž vyrobil sám.
Mimo výroby nožů je mým a manželčiným koníčkem naše chovná stanice Bulteriérů, máme dvě skvělé bulíčí holky. Bulteriér je zatím nejhodnější a nejmazlivější pes, kterého jsme měli a hlavně největší komik, který neskutečně miluje lidi. Tím víc mně mrzí ty předramatizované a jednostranné zprávy v médiích o tomto plemeni.
Tak zpět k nožům, celý přehled mé výroby je taky na mých stránkách. Věřím, že nožířské řemeslo nikdy nezanikne, protože je to nástroj jak ke každodenní práci, tak k ukázce řemeslné tvořivosti. Přeji všem, okolo nožů, hodně nápadů a úspěchů ve výrobě.
Ivo Hrbek
Bratří Musálků 343
739 32 Řepiště
tel. +420 605 942 406
Jen bych chtěl opravit , mám nové stránky na http://www.nozehrbek.cz .
Hezký den