Oheň v přírodě? Ohniště nebo raději dřívkáč?

Každý kdo vyráží do přírody a chtěl by si tam něco uvařit, by měl vědět, jak na tohle počínání nahlíží zákon.

Ano, je to tak, platí zákon rozdělávání ohně a kouření všude. Až teda na pár mist, která jsou na rozdělávání ohně přisbůsobená, ale těch moc není. Všude jinde platí zákaz. 

Tenhle zákaz tady byl,  je a bude dál. I přes to je zde silná základna trempů, zálesáků a dalších lesních stvoření, kteří si to bez praskání ohně neumí představit. Je zde hodně míst, kde jsou tábořiště a ohniště desítky let. A jsou tam proto, že jsou tolerovány. Z tohoto důvodu by k tomu také tak měl každý přistupovat s maximální obezřetností a měl by dodržovat základní pravidla.

Otevřený oheň

Otevřený oheň je třeba cigareta, zapalovač nebo vařič. Ano, i vařič na plyn, líh, benzín či gel je brán jako otevřený oheň.

Takže pozor na to. Byť se zdá, že jsou vařiče bezpečné, tak i zde musíme dávat pozor. Manipulujeme s nebezpečnou hořlavou věcí.

Kdo je naučený rozdělávat oheň, tak si dává pozor i při vaření s vařičem. 

Vhodné místo

Jak by mělo vypadat vhodné místo pro vaření? 

Ideální místo je na nehořlavém podloží, blízko u vodního zdroje. Také by zde mělo být závětří, to ale můžete i uměle vytvořit. 

Vždy si odstraňte z dosahu trávu, listí, no, prostě vše co hoří. Podívejte se jaké je podloží, pokud je tam hrabanka nebo kořeny či mech, tak jděte raději hledat jiné místo. Hrozí založení požáru pod zemí. 

A to platí pro vaření na vařiči i na ohni.

Bezpečnost

Mějte po ruce záložní plán na uhašení. Vhkou hlínu nebo dostatek vody po ruce. Příprava na hašení je velice důležitá. Dobře uhašené a uklizené ohniště, dělá dobrou vizitku nám všem.

Česko – Slovensko je kolébkou trampingu, a trampové si na úpravě uhašeného ohniště zakládají. Pokud navštívím již stávající tábořiště nebo ohniště, tak se snažím ho po sobě uklidit a řádně uhasit. Ale kolikrát se mi stalo, že jsem našel ohniště doutnající nebo horké. Na to pozor, stačí vítr, který by mohl odnést uhlík dál od ohniště a neštěstí je na světě.

Dívat se do plamenů je romantické. Ale stojí za tím i kopec zodpovědnosti. Chovejme se, prosím, zodpovědně. 

Osobně rozdělávám oheň ve vhkých a studených měsících. Tam je riziko požáru nejmenší. Místo si pečlivě vyberu a upravím a vždy po sobě uklidím. Nejraději ale  využívám dřívkáč. Je to rychlé, čisté a bezpečnější než velký oheň. I tak si dávám pozor na to, kde a jak dřívkáč použiju.

Jak už jsem říkal, nejraději někde u vody.

Pozor na uhašení

Pokud děláte velký oheň a budete u něj několik hodin, tak počítejte s tím, že na uhašení budete potřebovat i několik litrů vody. Nestačí ho jen počůrat. Dobré je uhasit vše žhavé, polejt i okolní kameny, ty bývají také žhavé. Popel s vodou promíchat a když bude vše studené, abyste v tom udrželi ruce, tak vše rozházejte po okolí. Dáte okolní přírodě živiny obsažené v popelu.

Zároveň se ujistítě, že nic není žhavé. Pokud tam udržíte ruku, tak už z toho nikdo oheň nerozfouká.

U dřívkáče stačí pár minut počkat, díky dobrému spalování vše uvnitř shoří. Kolikrát zbyde jen hrsta popela. Na hašení je dřívkáč lepší. Nezůstanou po Vás žádné stopy a máte oheň více méně pod kontrolou.

Nezapomeňte, že i vařiče jsou brány jako otevřený oheň a je potřeba se podle toho chovat.

V letních měsících je lepší oheň nedělat vůbec. V létě využívám jen vařiče. I když jsou vyjímky, ale to jsem ještě víc obezřetný.

Závěr

Pokud potřebuju oheň, je jedno z jakého důvodu, tak mi nejlépe vychází právě dřívkáč. Oheň je pod kontrolou, nepotřebuju moc vody na uhašení. Neponičím okolí a spálím opravdu málo dřeva.

Ale i tak je potřeba dodržovat zásady bezpečnosti i slušného chování.

Prosím, dejte si pozor, jak a kdy a co děláte, ať nám tohle tolerování ohníčků dlouho vydrží. 

Hezký den přeje Kraken